+Já Smrtijed+ ✔

*Trest*

Bez emocí, bez naděje, kráčel hrdý Severus Snape vstříc jisté smrti.

Po ukončení Turnaje tří kouzelníků se toho seběhlo tolik. Normální člověk by utekl, schoval by se na druhou stranu zeměkoule, škemral by o život a prosil Brumbála aby ho za Voldemortem neposílal, ale on nebyl jen tak někdo.

Za tu dobu si prošel řadou mučení, jak fyzického, tak psychického a někdy mu bylo tak mizerně, že si přál, aby už někdo ten jeho pitomý život ukončil.

Svět se mu zhroutil v moment, kdy jeho vinou zahynula Lily Potterová. Nenastal den aby na ní nemyslel. Na její vlasy, zelené oči, krásný úsměv.

Sídlo Malfoyů bylo ohromné. Velka, luxusní vila s upravenou zahradou plná bílých, šlechtěných pávů.

Vešel otevřenou branou a okamžitě zamířil do jídelny.

Místnost byla prázdná, až na černě oděnou postavu, krčící se nad stolem.

,,Můj pane?" promluvil Severus tiše.

Tázaný zvedl pohled. Jeho rudé oči se zaleskly v šeru.

,,Severus Snape," pronesl přes úzké rty.

,,Čemu vděčím za tak milou návštěvu?"

Severus polkl. Věděl že je v pěkném maléru neboť neuposlechl volání svého pána hned napoprvé.

,,Omlovám se, musel jsem poslechnout Brumbála," zachraptěl.

Voldemort se napřímil v celém svém hrůzném zjevu a gestem ruky vyzval smrtijeda, aby si vyhrnul rukáv a odhalil znamení, všem kouzelníkům tak dobře známe.

,,Myslím že by jste mohl ocenit mé spojenectví s Abusem a Bradavickou školou celkově," vysvětloval černooký muž.

,,Ano, to sice ano, ale to nic nemění na tom, že jsi nepřišel i když jsem tě volal," zamumlal Voldemort a pohladil Severusovo odhalené znamení zla.

Lektvaristovi se zježily chloupky na zátylku, ale ani slovem, ani pohybem nedal najevo, jak moc se mu ten dotek hnusí.

,,Jsi připraven mi stát znovu po boku?" otázal se Lord Voldemort.

,,Až do konce věků," potvrdil Severus.

,,V tom případě tě ale musím potrestat za tvou opozdilost," zasmál se ledově Pán zla.

Přesně tohle Severus čekal. Brumbál ho upozorňoval že tento moment nastane a on byl připraven přijmout jakoukoliv bolest, kterou mi Voldemort připraví.

Crucio prostoupilo jeho tělo jako mráz. Zahryzávalo se do každého póru kůže, rvalo každý kus jeho těla, spálilo každý orgán.

Severus se skroutil bolestí. Nechtěl křičet. Ne. To by jen ukázal svou slabost a on nebyl slabý.

Donutil se znovu narovnat a čelit potěšení z jeho utrpení v rudých očích.

Další vlna Crucia byla dvakrát sinější a tentokrát to už Snapeova pevná vůle nevydržela. Hekl bolestí a svezl se na podlahu. Chladné kachličky hladily jeho rozpálené tváře a lačné si brala horké slzy.

,,Víš, zastihl si mě zrovna ve špatné náladě. Potter mu utekl přímo pod nosem a já se obávám že další šanci na jeho polapení jen tak nedostanu."

Imperio zvedl zmučeného Lektvarystu z podlahy. Neměl sílu se vzpouzet příkazům. Hlavu měl prázdnou a nechal své tělo pod Voldemortovou kontrolou.

Ostrý nůž se zaleskl v jeho smrtelně ledových prstech. Neměl sebemenší ponětí, jak se tam dostal ale v tuto chvíli ho víc zajímalo, kde nakonec skončí.

Studené prsty se pohly, obloukem ťaly do živého masa. Severus zavyl bolestí, vyrval nůž ze svého stehna a snažil se zmírnit krvácení.

,,Doufám, že až nastane správná chvíle, pomůžeš mi toho kluka dostat," zašeptal Voldemort.

,,Spolehněte se pane," procedil skrz zatnuté zuby Snape, nechal další slzu boleti stéct po jeho nose a roztříštit se o podlahu.

Dokud nespočineme.

*+*+*

*Aivi*