+Já Smrtijed+ ✔

+Rány+

Láska je ošemetná věc. Někdy bolí. Bolí tak, že nemůžete mluvit, nemůžete se pořádně nadechnout a myslíte si, že život už nemá cenu.
A pak milujete znovu...

Proč se jen lidi zaobírají něčím tak nestálým a tak bolestivým jako je láska? Odpověd je prostá.
Protože za to stojí.

Přesně tohle by vám v tuhle chvíli řekla Adly, která seděla na posteli s malou dřevěnou krabičkou a obálkou.

Prohlížela si všechny ty malé poklady, které nastřádala za svůj život.

Pár fotek sebe a svých kamarádu ze školy, stuha, kamínek z pláže, který se jí tolik líbil a fotky s Fleur.

Na všech vypadala naprosto nádherně.

Adly si hřbetem ruky setřela slzu a sbalila všechny své poklady do malého uzlíčku.

Pak se postavila před krb a s těžkým srdcem všechny své vzpomínky hodila do plamenů.

Sledovala, jak fotografie pomalu mizí.

Neměla na vybranou. Kdyby tuhle válku prohráli, Fleur by nikdy nebyla v bezpečí a ona taky ne.

Ne že by nějak přehnaně toužila.

Koutkem oka se podívala na hodiny.

Měla dvě hodiny čas, než se setká se Severusem a všechno mu řekne. Nejdřív z něho ale vytáhne jeho přiznání.

Otevřela velkou skříň a vytáhla z ní havraspárskou tiáru.

Neměla moc nápadů, kde viteál schovat, bude muset improvizovat.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Adly se snažila jít co nejrychleji, aby ji cestou nikdo nezastavoval.

Konečně došla do prázdného koridoru.

V mysli pátrala po jménu ducha, kterého měla najít.

Modrá dáma? Zelená dáma? Nestačí jen dáma?

,,Ehm ... Paní duchu, tedy omlovám se ... Dáma duchu?" Adly se zakoktala a kysele se usmála.

Měla strach z duchů. S lidmi kominikovala normálně, ale duchové ji děsili.

Možná ji neděsila ani ta skutečnost, že mluví s mrtvými, ale to, že se jedním mohla stát a pak bloumat jako tělo bez duše, nikdy nenajít pokoj.

Ze stěny vyplul duch dívky s havraními vlasy a dlouhými šaty.

,,Šedá dáma, broučku," usmála se.

,,Díky bohu! Potřebuji vaší pomoc," vychrlila ze sebe Adly a zamávala ženě před obličejem tiárou.

,,Vy asi moc dobře víte, co to je, že? Potřebuji to schovat," pokračovala.

Šedá dáma se smutně zahleděla na tiáru.

,,Moc dobře vím, co to je i proč si to přeješ schovat," řekla klidně Šedá dáma.

Vznášela se jen kousek nad zemí, ale i to Adly znervózňovalo.

Musela se ale přemoct. Tohle bylo nadmíru důležité.

,,Nepotřebuji ji jen schovat. Zítra, možná pozítří, sem přijde  kluk z Nebelvíru. Potřebuju aby tu korunku našel. Musíte mu říct kde. Můžete klidně hrát nedostupnou, nebo ho trochu postrašit, hlavně ať tu korunku získá."

Šedá dáma se mile usmála.

,,Kam chcete tu korunku zchovat?" zeptala se.

,,Tam kde byla," zamumlala Adly.

,,Je mi líto že Severusova snaha přišla vniveč, ale musíme mít jistotu, že ji nikdo jiný kromě Harryho Pottera nenajde."

Šedá dáma přikývla.

,,To bude nejlepší."

*+*+*+*+*+*+*+*+

Ahoj moji malí kulíškové! Jste napjatí? Já taky ...

Děkuji Atchrew, která se stala korektorkou tohoto příběhu😚😍

*Aivi*