+Já Smrtijed+ ✔

+Neubliž mu+

Jindy potemnělá pracovna ředitele školy čar a kouzel v Bradavicích teď zářila jako maják do chladné noci.

Desítky hlasů se překřikovalo a debatovalo o naléhavosti situace, mezi nimi i obrazy bývalých ředitelů.

,,Volal jste mne pane řediteli?" protnul povyk Snapeův sametový, temný hlas.

Brumbál mu jen pokynul rukou, aby vstoupil do místnosti plné jeho kolegů.

Všichni profesoři stáli v pozoru, bledí jako sochy, v nočních košilích nebo županech.

Severus samozdřejmě ne. Hodně lidí se domnívalo, že Snape chodí spát v hábu, nedej bože že si ho nikdy nemění, pravda však byla taková, že Severus až moc dobře ovládal kouzla a umění toho, být vždy připraven.

Přeměnit si kouzlem hábit za pyžamo nebylo nic obtížného, semtam si musel dozapínat pár knoflíků, ale jinak to fungovalo dokonale.

Zbytku profesorského sboru očividně na oblečení tolik nezáleželk.

,,Dostali jsem zprávu z ministerstva," oznámil mu Brumbál.

,,Harry nám dnes podla hlášení, že Artura Weaslyho napadl had a měl pravdu."

Severu se jen nadechl a povytáhl obočí.

,,Zdálo se mu to Severusi," zamumlal Brumbál.

,,Pořád však nevidím důvod proč mne budíte v tak nekřesťanskou hodinu," zavrčel Snape.

,,Voldemort je spojen s Harrym pomocí myšlenek. Pokud by toho využil, Harry by se mohl stát strašlivou zbraní."

Severus náhle pochopil co po něm bude ředitel požadovat a svět se s ním zhoupl.

Nitrobrana.

,,Tohle po mě nemůžete chtít," osopil se na ředitele.

Zbytek učitelského sboru jen mlčky přihlíželo a Severus by se vsadil o svůl malíček, že pár z nich dokonce zadržuje dech.

,,Nic jiného mi nezbývá," zamračil se Brumbál.

Snape neváhal, otočil se na podladku a zamířil ven z kabinetu.

Albus už nic neřekl. Oba dva moc dobře věděli, že přes všechnu nechuť a protesty, které Severus měl, bude muset udělat co je správné.

*+*+*+*

Black stál v doširoka otevřených dveřích, ruce složené na prsou a probodával Snapea nevraživým pohledem.

,,Schůze dnes není," osopil se na profesora.

,,Ani mne nijak netěší, že tu dnes musím být, avšak dělám to pro tvého kmotřence," zašklebil se Severus.

Sirius nadzvedl obočí.

,,Nic nepotřbuje," konstatoval chladně.

,,Dobře, ale pokud se ti začne svíjet v náručí od bolesti kterou mu Temný pán způsobí, nevolej mě," zavrčel Snape a otočil se, až jeho černý, dlouhý plášť pleskl o schody.

,,Ochráním ho," vřískl Sirius.

,,Jeho tělo možná, ale jeho mysl?" zavolal ještě pomalu odcházející Snape.

Black to očividně vzdal. Jeho nenávist k Srabusovi byla nejspíš slabší než láska k Harrymu.

,,Co mu chceš?" seběhl schody a rázoval si to k Severusovým zádům.

,,Nitrobrana."

,,Ne!"

,,V tom případě sbohem."

Severus už se zase chystal odejít, když mu na rameno přistála Siriusova ruka.

,,Mám o něho strach," přiznal nakonec.

,,Nedokáže se ubránit Voldemortovi."

,,Tak mi nebraň pomoct mu, aby měl alespoň malou naděju," zaprskal Snape přímo do Blackova obličeje.

,,Dobře," zašeptal Black nakonec, ,,máš mé svolení."

,,O žádné svolení se neprosím," zabručel Snape.

Sirius neprotestoval, pustil Snapeovo rameno a odstoupil.

,,Slib mi, že mu neublížíš," zamumlal ještě.

,,Jsem jeho učitel, nemůžu mu jen tak ublížit," připoměl mu chladně Snape.

,,Nemyslím fyzicky," vysvětloval klidně Sirius.

,,Neubliž jeho citům."

*+*+*+*+*

Mám zpoždění!

Nicméně včera bylo 21.2 Alanovy narozeniny.
Měla bych teď napsat něco tragicky romantického až vám z toho budou téct slzy, ale místo toho to shrnu v jedné větě.

Jak moc může člověk chybět?

*Aivi*