+Já Smrtijed+ ✔

*Pohřeb*

Adly nervózně přecházela z jedné strany Brumbálovy kanceláře, ke druhé.

Samým rozčilením si kousala nehet na palci a druhou rukou se držela za břicho.

,,Adly, jen se nad tím zkus zamyslet," naléhal na ni Brumbál, který seděl za velkým stolem.

Adly se zastavila a vrhla na ředitele naštvaný pohled.

,,Nepotřebuju ho," řekla s náznakem narůstajícího vzteku.

,,Potřebuješ," odporoval ji Brumbál.

,,Adly já se o tebe nemůžu starat do nekonečna," povzdechl si těžce.

,,Oba dva víme, že se můj čas krátí a až zemřu, nebude tady nikdo, kdo by ti uměl pomoct."

Adly chtěla něco namítnout, ale Brumbál ji nedal prostor a pokračoval.

,,Severus je spolehlivý a důvěryhodný. Potom co zemřu se stane ředitelem. Všechno je předem naplánované a ty v tom všem hraješ velkou roli."

Adly se zamračila ještě víc.

Vůbec se jí nelíbila představa sebe a Severuse, bok po boku jako nejlepší přátelé.

,,Ne jen ty ho potřebuješ, ale i on potřebuje tebe. A vás oba potřebuje zase Harry. Je to uzavřený kruh Adly, nemůžeš se z něho dostat aniž bys ho porušila."

Adly se bolestně zašklebila.

Mohla by se chovat jako malé dítě, lehnout si na podlahu, kopat kolem sebe a vřeštět, ale moc dobře věděla, že tohle bude muset udělat.

,,Jak si ho mám usmířit?" vydechla nakonec.

,,Jsem rád že se ptáš," usmál se spiklenecky Brumbál.

*+*+*+*+*+*+*+*+*

Harry se ploužil osamělou chodbou sklepení.

Bylo to už pár týdnů co mu Brumbál ukázal další vzpomínku na mládí lorda Voldemorta.

V žilách mu proudil Felix Felicis, nebo Tekuté štěstí, které vyhrál při hodině lektvarů.

Už týdny si lámal hlavu, jak z Křiklana vymámit pravé vzpomínky na Toma Riddlea a teď to měl jako nabíledni.

Laxními kroky procházel chodbami a mířil přímo na školní pozemky.

Už z dáli viděl velkou, chlupatou hroudu něčeho.

Hagrid stál opodál, hlasité vzlyky otřásaly jeho mohutnými rameny a obří, ušmudlaný kapesník mu zakrýval celou tvář.

,,Ahoj Hagride," řekl Harry zvesela a postavil se vedle něho.

Společně sledovali velkou mrtvolu Aragoga. Jeho tělo bylo skroucené do nepřirozené polohy.

,,Byl to můj nejlepší přítel," fňukal Hagrid.

Harry se zamračil a skrz své kulaté brýle se zadíval na brečícího obra.

,,Teď jsem uraženej," zamručel.

Hagrid na to nic neřekl, jen dál popotahoval a zíral na mrtvého pavouk.

,,Pane profesore sakra počkejte," ozval se najednou za nimi hlas Adly, která v oranžových šatech a jehlových podpadkách, které se bořily do vlhké půdy, utíkala za Horáciem Křiklanem.

Profesor lektvarů však na dívku nebral žádné ohledy. Byl unešený tím, co viděl před sebou.

,,U Merlinových vousů," zaklel a neohrabaně doběhl k mrtvolé akromantuli.

Adly se zastavila o pár metrů dál.

,,No tyvole!" zaječela a její podpatek se zlomil, čimž se svalila do trávy.

,,Co to je sakra za obludu!" zalapala po dechu a snažila se vyškrábat na nohy.

,,Neříkejte mu obluda!" vyštekl na ní Hagrid a utřl si slzu velikosti hrášku.

,,Byl to můj dobrý přítel, pomohl Harrymu."

,,Málem mi pomohl do hrobu," poznamenal Harry.

,,On to tak nemyslel," bránil ho Hagrid.

,,Prosím vás nemám čas, posílá mě Brumbál," zasupěla Adly a pomalu se zvedla na nohy.

,,Hledám něco, co se jmenuje Arakrok a mám z něho vzít vzorek."

,,Tak to jste tady správně," zasmál se Harry a roztáhl ruce jako principál cirkusu, který zahajuje představení.

,,Račte si nabrat madam."

Hagrid se na Harryho ublíženě zadíval, pak ale jen pokýval hlavou.

,,My-myslíte," koktal Horácio, ,,že bych mohl i já?"

,,Ale jó," protáhl Hagrid.

Horácio okamžitě ožil a rozběhl se k mrtvole.

,,Ti lektvaristi jsou pošahaní všichni," zamumlala si Adly pro sebe.

,,Byla bych vám zavázána, kdyby jste obstaral lahvičku i pro mne!" zakřičela na učitele.

,,Bude mi ctí!" ozvala se přidušená odpověď zpoza mrtvoly.

O necelou minutu už Adly mířila do kabinetu učitele Obrany proti černé magii s malou lahvičkou v kapse.

Zničené lodičky v jedné ruce, nůž v druhé.

,,Pojď ke mě Severusi," zašeptala do ticha.

,,Mám pro tebe překvapení!"

*+*+*+*+*+*+*+*

Malé spoždění ... Omlouvám se ...

*Aivi*