+Já Smrtijed+ ✔

*Zasloužil sis víc*

Paprsek světla dopadl na Severusova víčka. Bylo něco málo po osmé hodině a Severs líně polehával na své posteli.

Nemělo cenu vstávat, stejně ho dnes nic důležitého nečeká.

Zhluboka se nadechl a přetočil se na druhý bok, přičemž si přikrývkou zakryl hlavu, až z něho nebylo vidět nic než chomáče černých, rozčepýřených vlasů.

Pod příšeřím peřiny se konečně donutil otevřít oči.

O Snapeovi se tradovalo, že stává velmi brzy, někde dokonce slyšel že vůbec nespí, jinde zas že je upír.

Pravdou však zůstávalo, že Severus byl jen člověk s lidskými potřebami, touhami i bolestmi.

Teď například cítil palčivou žízeň, ale jeho dosud neprobusené tělo se odmítalo pohnout.

Nakonec to však vzdal. Nemá cenu prát se s fyziologickými potřebami. Jednou by vstát stejně musel.

*+*+*

Krucánky a Kaňoury byly skoro prázdné. Mezi kouzelníky a mudly nebyl až takový rozdíl jak si ostatní myslí.

Mudlovská knihkupectví jsou přez prázdniny taky skoro prázdné, což byla pro Severuse výhoda.

Nikdy by to nepřiznal, ale měl jistou slabost pro mudlovskou poezii.

Knihkupectvi zelo prázdnotou, až na muže, stojícího u počítače a nejspíš procházejícího nějaké sociální sítě.

Zamířil k jedné z poliček. Mudlovský prodavač mu nevěnoval sebemenší pozornost.

Severus se zašklebil. Klidně by mohl popadnout štos knih, odejít a nikdo by ho nezastavil.

Obrátil se zpátky k poličce a vyděšeně uskočil.

Přímo vedle něho stála malá mudlovská dívka a strkala pár knih do polic. Ani ji nezaznamenal přicházet. Byla jako duch.

,,Špatné svědomí?" zasmála se.

Severus omráčeně udělal krok dozadu, přičemž zakopl o stoličku a zhodil pár knih.

Dívka si jen povzdychla a začala zbírat knihy ze země.

Severus letmo zahlédl vázaný výtisk něčeho co se jmenovalo Láska učitelská.

Obešel dívku a začal se prodírat poličkami s poezii.

Vytáhl jednu knihu z police.

Zničený, stálo na hřbetu knihy.

,,Ano. To jsem", zamumlal a otevřel ji.

*+*+*

Možná nejhorší okamžik v životě člověka je smrt.

Né jeho vlastní, tu totiž necítí. Mnohem horší je smrt blízké osoby.

Dnes je 31. července. Den Potterových narozenin.

Harry se s vděčným pohledem dívá na všechny dárky a připadá si, jako by byl normální kluk.

Severus sedí sám na své velké posteli, snaží se zhluboka dýchat a odhánět černé myšlenky.

Hlavou se mu honí čtyři páry zelených očí. Jedny stratil a druhé se snažil zachránit. Marně.

Potter umře a s ním i poslední zelené oči. Poslední vzpomínka na Lily. Nezáleží na tom co udělá.

Ne takhle přece nemohl přemýšlet. Musel se uklidnit, pročistit si mysl a nefňukat nad svým osudem jako malé děcko.

Otevřel oči dokořán a chytl se za paži.

Voldemort už týdný nesvolal žádnou schůzi, ale byla to jen otázka času.

Nikdy mu netrvalo dlouho najít si důvod, aby mohl někoho mučit, trestat nebo zabít.

Severus až do morku kostí cítil, že příště je řada na něm.

Seskočil z postele, černý hábit udělal kličku vzduchem a svezl se mu k nohám.

Dobře. Trochu bolesti snese. Snese toho víc než ostatní lidi, o tom se sám už několikrát přesvětčil a dnes mu jeho srdce hrdě oznamovalo že je tady.

Stojí tady aby ochránil poslední vzpomínku na Lily.

Poslední zelenou jiskru jeho života.

*+*+*

Dnes jsou to 3 roky co nás opustil skvělý herec Alan Rickman. Nebudu psát o tom co všechno dokázal a jak byl skvělý, protože to všichni víme.

Chci mu poděkovat za to, čím se pro mě stal. Díky němu jsem se na svět začala dívat trochu jinak a hledat kouzla a dobré lidi i tam, kde by to jiní ani nezkusili.

Dnes tedy pozvednu hůlku k nebi jen pro tebe, protože sis zasloužil víc.

Zasloužil sis všechno ...

*Aivi*