Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆1∆

Vzala jsem si kafe a vydala se na cestu do šéfovy kanceláře.

Dneska mi bylo oznámeno, že dostanu nového pacienta, se kterým to prý bude hodně těžké.Tak se docela těším.

Zaklepala jsem a na 'dále' vstoupila.

,,Á paní Williams, posaďte se." řekl s úsměvem můj nadřízený, pan Lonæl.Usměv jsem mu opětovala a sedla si do křesla naproti němu.

,,Tak co pro mě máte?" zeptala jsem se, protože jsem byla hrozně nedočkavá.

,,Jelikož si myslím že jste naše nejlepší psycholožka tady u nás, tak jsem vám předal velmi složitého pacienta." řekl, i když jsem se nic nového nedozvěděla.To že jsem nejlepší mi říkal skoro pořád a že je ten pacient složitý, to už vím.

,,Jméno?" zeptala jsem se.

,,Marcus Gunnarsen." usmál se a dal mi do ruky jeho složku.

,,Počkejte to je ten Marcus Gunnarsen z toho pěveckého dua Marcus & Martinus?" zeptala jsem se malinko udiveně.Jako bylo tady už pár celebrit, ale nikdy bych neřekla že se sem dostane právě Marcus Gunnarsen.Vždycky když jsem ho viděla v televizi, tak vypadal šťastně a vždycky se smál.

,,Ano ten Marcus Gunnarsen.Taky mě to překvapilo." řekl pan Lonæl zamyšleně.

,,Tak já jdu na to.Děkuju a nashledanou." rozloučila jsem se a odešla.

Rovnou jsem zamířila za svým novým pacientem.Mezitím jsem si četla jeho kartu.

Bylo tam napsané, že je v silných depresích buď brečí, nebo nemluví a kouká do blba.Nechce nic říct, je jako němý.Dovezli ho sem s velkou promilí alkoholu a prý to nebylo poprvé.

Takže alkoholik, super.Snad nebude tak agresivní jako většina pacientů, co byli alkoholici.

Klepla jsem na dveře číslo 39 a vešla.

Seděl tam na posteli.Hlavu skloněnou a blonďaté vlasy mu padaly do obličeje.Ruce složené v klíně a něco v nich muchlal.

,,Dobrý den." pozdravila jsem ho a on sebou trhl.Překvapěně zvedl hlavu, ale hned jak si všiml bílého pláště, co mám na sobě, zamračil se a sklonil hlavu zpátky.

Přešla jsem k němu a sedla si na židli naproti němu.

,,Jsem Nelly Williams, jsem vaše psycholožka.Věřím že se z toho dostanete.Pomůžu vám.Ale potřebuju k tomu pomoc i z vaší strany.Souhlasíte?"dokončila jsem svůj monolog, ale nedostalo se mi žádné odezvy.Fajn, tak tohle bude asi trochu těžší.

,,Nebudu na vás tlačit.Všechno budeme dělat postupně a hezky pomalu.Myslím že začneme tím, že by jste měl konečně něco sníst." řekla jsem a snažila se znít aspoň trochu mile.

,,Nemám hlad." zamumlal s pohledem upřeným, pořád do svého klína.

,,Fajn, když nemáte hlad, tak já zakážu sestrám, aby vám sem nosily jídlo okay?" začala jsem trochu z ostra.No co, musí se naučit, že se mnou to nebude tak lehký.

,,Dobře." zamumlal, zvedl se a vzal si rohlík.Zakousl se do něj a konečně na mě pohlédl.

Byl to hrozný pohled.Takového jsem ho neznala.V hnědých očích měl jen bolest a smutek.Jinak byly prázdné až skoro děsivé.Byl celý bílý, vlasy měl mastné a upíral na mě pohled naprostého zhroucení.Přeběhl mi z toho mráz po zádech.

I když jsem tohle zažila několikrát, nějakým zvláštním způsobem mě to překvapilo.Co se mu stalo tak hrozného?

,,Vidíte, není to tak těžké ne?" pousmála jsem se, ale on zase pohled stočil do klína.

,,Co to tam máte?" zeptala jsem se opatrně, narážejíc na fotku v jeho rukách.

,,Nic." vyhrkl a rychle jí schoval do kapsy.Dobře tak tohle bylo hodně divný.

,,Dobře, nemusíte mi to říkat, když nechcete.Já už půjdu.Zítra se za vámi zase stavím." usmála jsem se a odešla.

Hned jak jsem byla venku, zhluboka jsem vydechla.Tak tohle bude asi hodně těžké.

Celý den už jsem jen chodila za pacienty a vyplňovala různé papíry.

Taky jsem pořád přemýšlela nad Marcusem.Co se mu stalo tak hrozného, že je takhle zhroucený?

Večer, doma jsem si sedla k počítači a snažila se o něm něco najít na sociálních sítích.Ale nic.Jako by Marcus Gunnarsen skoro vůbec neexistoval.

,,Co děláš?" zeptal se Philip a obmotal mi ruce kolem pasu.Hlavu si položil na moje rameno a koukal se mnou do počítače.

,,Ale, dostala jsem nového pacienta.Marcuse Gunnarsena.Tak se snažím zjistit co se mu stalo." povzdechla jsem si.

,,Aha" řekl a zase odešel.Nevím co s ním je, ale asi je jen unavený.

Po další hodině neúspěšného hledání, jsem zaklapla notebook a vydala se za Philipem do obýváku.

Sedla jsem si vedle něj na pohovku a koukali jsme se na nějaký film.Vůbec mě to nebavilo, tak jsem si šla lehnout.

Nemohla jsem ale usnout.Pořád jsem musela přemýšlet nad Marcusem.Nemohla jsem ho dostat z hlavy.

Hi sweethearts💞
Vím nudná kapitola, ale začátek je většinou vždycky nudný.Co se Marcusovi asi stalo?💬
Bye loves💋
maggie_gnrsn