Nasupeně jsem si to nakráčela do kanceláře kde seděl Marcus a za stolem obtloustlý policista.
Když jsem vešla Marcus sebou trhl a omluvně se na mě podíval.Já mu věnovala jeden se svých pohledů ani na mě nekoukej, nebo tě zabiju pohledem.Okamžitě se stáhl a zatvářil se provinile.No to by měl!
,,Tak kolik potřebujete?" vyštěkla jsem na toho policistu.Ten jen pozvedl obočí a zakroutil hlavou.
,,Dobrý den, slečno Williams.Byla jste tu celkem rychle." řekl a mezitím se prohraboval nějakými papíry.
,,No jo, ono když se za necelý dvě hodiny vdáváte, tak toho času moc nemáte.Tak kolik chcete?" zeptala jsem se ho a na ironii jsem rozhodně nešetřila.
,,Nejdřív bych vás chtěl obeznámit s tím co se stalo." řekl nekompromisně.
,,Tak povídejte.Jel na červenou?Nedal přednost?A rychle prosím, ráda bych se ještě dneska vdala." převrátila jsem oči v sloup a založila si ruce na prsou.
Povzdechl si a spojil si ruce pod bradou.Ten mi to snad dělá naschvál!
,,Váš budoucí manžel porušil hned dvě pravidla.Jel ve městě 75km/h a srazil staršího pána na přechodu." řekl a díval se na mě, snad pohoršeně.
Udiveně jsem na něj vykulila oči.Ten dement srazil nějakého člověka na přechodu?!Vždyť vždycky řídil dobře a dával na silnici pozor!
,,Panebože a je v pořádku?!" vyjekla jsem a hodila pohledem po Macovi.Ten mi ho ale neopětoval a koukal do svého klína, kde si nervózně mnul ruce.
,,Ano je." odpověděl mi policista a já si úlevně oddechla.
,,A proč proboha jel tak rychle?" zeptala jsem se a pohledem jsem nedočkavě propalovala onoho muže v obleku policisty.
,,No to by jste se měla zeptat jeho." kývl směrem k Marcusovi, který polekaně zvedl hlavu.
Otočila jsem se ke svému budoucímu manželovi.Založila jsem si ruce na hrudi a tázavě pozvedla obočí.
Marcus hodil zamračeným pohledem po policistovi a pak se otočil na mě.
Nahodil svůj nevinný výraz, ale mě to neobměkčilo.I když byl takhle fakt k sežrání.
,,Já jsem jel pro kytky." zamumlal tak potichu, že jsem mu pomalu ani nerozuměla.
,,Cože?Jaký kytky?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Kytky na obřad.Prostě nemáš kytici.A nejsou kytky ani v kostele..." řekl Mac a mě se zadrhl dech.
,,J-já nemám kytici?!Jakto?!" začala jsem šílet.Marcus se pohotově zvedl, došel ke mně a vzal mě za ruce.
Podívala jsem se do těch jeho uklidňujících čokoládek a vážně mě dokázaly trochu uklidnit.Ale ne na dlouho.Koukla jsem se naštvaně na Marcuse a vytrhla mu svoje ruce z těch jeho.Objala mě zima.Ignorovala jsem to a dál čekala na Maciho odpověď.
,,Prostě nám najednou zavolali, že ty kytky jsou pořád na prodejně, že si je nikdo nevyzvedl.A jelikož je to až ve vedlejším městě..." řekl Marcus a rozhodil rukama.I on vypadal naštvaně.
Povzdechla jsem si a přistoupila k němu.Nechtěla jsem se hádat.Zvlášť dneska ne.Dneska si toho úžasnýho kluka beru, i když teď bych ho nejradši uškrtila.
,,Maci." vydechla jsem a vzala jeho tváře do svých dlaní.Podíval se na mě frustrovaně a bylo vidět, že i on je značně nervozní a na nervy.
,,Na těch kytkách nezáleží.Nechci se dneska hádat.Proto prostě zaplatíme pokutu, odejdeme a vezmeme se." řekla jsem a pousmála jsem se.
Marcus mi úsměv nakřáple oplatil.
ČTEŠ
Psychopat [Marcus Gunnarsen]
FanfictionZhluboka jsem se nadechla a řekla tu větu, která mě tak nepředstavitelně bolela. ,,Tohle musí skončit" ,,C-cože?!" vykoktal a překvapeně na mě vykulil oči, které se pomalu ale jistě plnily slzami.Ani já k nim neměla daleko. ,,Bude to tak lepší" řekl...