Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆29∆

Nasupeně jsem si to nakráčela do kanceláře kde seděl Marcus a za stolem obtloustlý policista.

Když jsem vešla Marcus sebou trhl a omluvně se na mě podíval.Já mu věnovala jeden se svých pohledů ani na mě nekoukej, nebo tě zabiju pohledem.Okamžitě se stáhl a zatvářil se provinile.No to by měl!

,,Tak kolik potřebujete?" vyštěkla jsem na toho policistu.Ten jen pozvedl obočí a zakroutil hlavou.

,,Dobrý den, slečno Williams.Byla jste tu celkem rychle." řekl a mezitím se prohraboval nějakými papíry.

,,No jo, ono když se za necelý dvě hodiny vdáváte, tak toho času moc nemáte.Tak kolik chcete?" zeptala jsem se ho a na ironii jsem rozhodně nešetřila.

,,Nejdřív bych vás chtěl obeznámit s tím co se stalo." řekl nekompromisně.

,,Tak povídejte.Jel na červenou?Nedal přednost?A rychle prosím, ráda bych se ještě dneska vdala." převrátila jsem oči v sloup a založila si ruce na prsou.

Povzdechl si a spojil si ruce pod bradou.Ten mi to snad dělá naschvál!

,,Váš budoucí manžel porušil hned dvě pravidla.Jel ve městě 75km/h a srazil staršího pána na přechodu." řekl a díval se na mě, snad pohoršeně.

Udiveně jsem na něj vykulila oči.Ten dement srazil nějakého člověka na přechodu?!Vždyť vždycky řídil dobře a dával na silnici pozor!

,,Panebože a je v pořádku?!" vyjekla jsem a hodila pohledem po Macovi.Ten mi ho ale neopětoval a koukal do svého klína, kde si nervózně mnul ruce.

,,Ano je." odpověděl mi policista a já si úlevně oddechla.

,,A proč proboha jel tak rychle?" zeptala jsem se a pohledem jsem nedočkavě propalovala onoho muže v obleku policisty.

,,No to by jste se měla zeptat jeho." kývl směrem k Marcusovi, který polekaně zvedl hlavu.

Otočila jsem se ke svému budoucímu manželovi.Založila jsem si ruce na hrudi a tázavě pozvedla obočí.

Marcus hodil zamračeným pohledem po policistovi a pak se otočil na mě.

Nahodil svůj nevinný výraz, ale mě to neobměkčilo.I když byl takhle fakt k sežrání.

,,Já jsem jel pro kytky." zamumlal tak potichu, že jsem mu pomalu ani nerozuměla.

,,Cože?Jaký kytky?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Kytky na obřad.Prostě nemáš kytici.A nejsou kytky ani v kostele..." řekl Mac a mě se zadrhl dech.

,,J-já nemám kytici?!Jakto?!" začala jsem šílet.Marcus se pohotově zvedl, došel ke mně a vzal mě za ruce.

Podívala jsem se do těch jeho uklidňujících čokoládek a vážně mě dokázaly trochu uklidnit.Ale ne na dlouho.Koukla jsem se naštvaně na Marcuse a vytrhla mu svoje ruce z těch jeho.Objala mě zima.Ignorovala jsem to a dál čekala na Maciho odpověď.

,,Prostě nám najednou zavolali, že ty kytky jsou pořád na prodejně, že si je nikdo nevyzvedl.A jelikož je to až ve vedlejším městě..." řekl Marcus a rozhodil rukama.I on vypadal naštvaně.

Povzdechla jsem si a přistoupila k němu.Nechtěla jsem se hádat.Zvlášť dneska ne.Dneska si toho úžasnýho kluka beru, i když teď bych ho nejradši uškrtila.

,,Maci." vydechla jsem a vzala jeho tváře do svých dlaní.Podíval se na mě frustrovaně a bylo vidět, že i on je značně nervozní a na nervy.

,,Na těch kytkách nezáleží.Nechci se dneska hádat.Proto prostě zaplatíme pokutu, odejdeme a vezmeme se." řekla jsem a pousmála jsem se.

Marcus mi úsměv nakřáple oplatil.