Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆2∆

Poprosila bych aby jste si přečetli moje oznámení na konci, je to celkem důležitý 🔥děkujuuu💞
Opět jsem mířila za Marcusem.Popravdě jsem byla hrozně nedočkavá až ho zase uvidím.

Na chodbě jsen narazila na šéfa.Nechtěla jsem s ním mluvit, ale moje prosba bohužel nebyla vyslyšena.

,,Tak jak se vám daří s Gunnarsenem?" zeptal se ihned.

,,Popravdě, zatím nic moc.Včera jsem ho donutila vzít si aspoň rohlík, ale zapíral mi celkem dlouho." povzdechnu si.

,,Počkat, počkat.On s vámi mluvil?" zeptá se překvapeně.

,,Ano..?" řeknu zmateně.

,,No že s doktorkou, co ho měla před vámi nepromluvil ani slovo." řekl a já překvapeně pozvedla obočí.

,,No, je vidět že na něj máte dobrý vliv.Tak hodně štěstí." usmál se a odešel.

Trochu zmatená jsem pokračovala ve svojí cestě.

Jak jako že se mnou mluví a s ní ne?

,,Sestro?Snědl něco od té doby co jsem tu byla?" zeptám se slečny, která zrovna vyšla z Gunnarsenova pokoje.Ta jen záporně zakroutila hlavou.

Povzdechnu si a s tichým zaklepáním se vydám do pokoje.

,,Dobrý den pane Gunnarsene." pozdravím ho, když vejdu a jemně se na něj usměju.

Marcus ke mně jen vzhlédne.Opět se mu v očích mihne strach a smutek.Hlavu zase okamžitě skloní.

,,Prý jste od té doby co jsem odešla, nic nejedl." pokárala jsem ho a sedla si na židli naproti němu.

,,No a co.Nemám hlad." zamumlal.Povzdechla jsem si.Tohle nebude asi tak lehké.

,,Proč se mnou mluvíte a s kolegyní co tu byla přede mnou ne?" zeptala jsem se, protože to mě opravdu zajímalo.

Pokrčil rameny.No to jsem se toho dozvěděla, děkuju.

,,Řeknete mi proč pořád v rukou žmouláte tu fotku?" zeptala jsem se opatrně.Trhl sebou.

,,Do toho vám nic není." procedil skrz zuby a fotku schoval do kapsy.Tak jo tohle bude asi nadlouho.

,,Je spojená s vaší minulostí?" neodradilo mě to a ptala jsem se dál.

,,Říkám že vám do toho nic není!" zakřičel, přičemž se mi s bolestí a zlostí podíval do očí.Naskočila mi husí kůže.Ten pohled.Takhle se na mě dívala mamka, když jsem je vyrušila od hádky s mým otcem.

Párkrát jsem zamrkala abych zahnala slzy.Pořád jsem nebyla schopná se přes to úplně přenést.

,,Omlouvám se." zamumlal a sklopil hlavu.

Překvapeně jsem se na něho podívala.Toužila jsem se podívat do těch jeho tmavých hnědých očí, které mi připomínaly hořkou čokoládu.

,,T-to je v p-pohodě." vykoktala jsem ze sebe.

Žádné další věty jsem se od něj ale nedočkala.

S povzdechem jsem se zvedla a zamířila ke dveřím.

,,Stavím se ještě odpoledne.Tak zatím naschle.Jo a zkuste něco sníst.Je to pro vaše dobro." rozloučila jsem se.

Když jsem za sebou zavřela dveře zhluboka jsem vydechla.Tak jo tohle bylo divný...jako fakt divný.

Pořád jsem z hlavy nemohla vytěsnit ten pohled.Zase mi naskočila husí kůže.

A pak ty jeho oči.Něčím zajímavým mě zaujaly.Možná tím jak jsou hluboké a tajemné.Nebo tím jak jsou tmavě hnědé jako hořká čokoláda.A tu já miluju.

Jako v mrákotách jsem došla k sobě do kanceláře.Dneska jsem měla celkem klid.

###

Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vstoupil Marcus?Co?!Mám halucinace nebo co?

A pak mi došlo že slavný Marcus Gunnarsen má přece dvojče.Ale co tu dělá?

,,Dobrý den, jste Nelly Williams?" zeptal se s úsměvem.Aspoň jsem si mohla představit jak vypadá Marcusův úsměv.A proč by jsi si to měla představovat?Já vlastně ani nevím.

,,Dobrý den, ano to jsem já.Potřebujete něco?" zeptám se ho.

,,Ehm...no včera jste mi volala jestli bychom se nemohli sejít." řekl nejistě a podrbal se za zátylkem.Blik cvak!

,,A jo.Ježiši promiňte já na to úplně zapomněla!" vykřiknu vyděšeně.Panebože to je trapný.

,,To je v pořádku" zasměje se, když vidí jak vyvádím.

,,Ehm..nechtěl by jste jít třeba na kafe?Potřebuju na chvíli vypadnout z tohohle ústavu a navíc mám polední pauzu." zeptám se ho, když se kouknu na hodinky na mé pravé ruce.

Jen se usmál a přikývl.V rychlosti jsem si svlékla bílý plášť a hodila na sebe džínovou bundičku.Přezula se a vzala si kabelku.Pak jsme se jen vydali k blízké kavárně, kam chodím snad každý den pro kafe.

Po cestě, se ke mně Martinus otočí a s úsměvem ke mně natáhne ruku.

,,Myslím že bychom si mohli tykat." řekne s úsměvem.

,,Jistě.Jsem Nelly." oznámím a vložím svojí ruku do té jeho.

,,Martinus nebo Tinus." usměje se a potřeseme si rukou.

Vejdeme dovnitř kavárny a hned se na nás podívá několik lidí.Teda spíš na Martinuse.

Sedneme si a já se trochu zastydím.

,,Promiň, nedošlo mi že tě znají po celém světě" zrudla jsem a radši sklopila pohled do nápojového lístku, i když už jsem měla dávno vybráno.

,,To je v pohodě.Lepší než být v tom ústavu." zasměje se a nadiktuje příchozímu číšníkovi naší objednávku.

Hnes jak číšník odejde, se zájmem se na něj podívám.

,,Tak podívej." vyzvu ho a on se na mě nejistě podívá.

,,Co potřebuješ vědět?" zeptá se mě.

,,V podstatě všechno klíčové co se kdy stalo.Nebo něco divného." zamyslím se a Martinus se dá do vypravování.

Něco mi říká že tady budem sedět ještě hodně dlouho.

Hi sweethearts❤
Chtěla bych vám jenom říct že mi blbne wattpad a nemůžu vám odpovídat na zprávy:(budu se to snažit nějak spravit❤zatím se mě na vaše dotazy ptejte do komentářů.Někdo mi teď psal přes co dělám ty covery na knížky.Tak je dělám v aplikaci Piscart💍💓
Abych byla upřímná hrozně těžce se mi tahle kapitola psala.Nebyla jsem schopná cokoliv vymyslet.Tak snad se líbí.
Bye loves💋
maggie_gnrsn