Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆20∆

Nelly:
Hned co se za mnou zavřely dveře, zhluboka jsem vydechla a skopla si boty z nohou.

Sundala jsem si kabát a s nákupem jsem se vydala do kuchyně.Všechno jsem to vyskládala do ledničky a pak zamířila do obýváku.

Dneska jsem měla docela náročný den.Přivezli mi nějakýho kluka, asi sedmnáctiletýho, kterej je závislej na drogách.Jak kdybych mluvila sama se sebou, když se s ním snažím navázat konverzaci.

Dneska jsem lítala z jednoho pokoje do druhého a neustále vyplňovala nějaké papíry.Pak se mnou mluvil šéf a aby toho nebylo málo, tak se mi pomátl jeden pacient.Myslela jsem, že se z toho sama zblázním.Tak hrozně moc jsem se těšila domů!A nebudu lhát i za Marcusem.

Šla jsem do obýváku v domnění, že se kouká na televizi, nebo si čte tak jak jsem mu to dneska ráno povolila.Jo byla jsem trochu ostřejší.No co, pořád jsem naštvaná, že nesplnil svůj slib, který mi dal.

Když jsem ale došla do obýváku, naskytl se mi pohled na prázdnou pohovku a na konferenčním stolku byla krabička od číny a plechovka od coly.Jestli mi ten bastard, snědl čínu, kterou jsem si nechala dneska k večeři, uškrtím ho.

Víc mě ale vyděsilo, že tam Marcus nebyl.V tom jsem uslyšela lehké klapnutí dveří někde v chodbě.Takže musí být někde tam!

Vzala jsem krabici od číny a naštvaně si to napochodovala do chodby.Byla jsem opravdu naštvaná, protože mi snědl mojí večeři.

Zastavila jsem se na začátku chodby, zatímco on stál u dveří do mého pokoje.Co tam dělal?A jo vždyť je tam vlastně knihovna.

Už jsem se nadechovala, že ho pěkně seřvu, ale pohled mi sklouzl na dva papíry, na které upíral svůj zrak.

Ihned jsem ty papíry poznala.Upustila jsem krabici na zem.A sakra.Nenenene tohle ne.Prosím že si to nečetl.

Prázdná krabice s lehkým zaduněním spadla na podlahu a Marcus ke mně zvedl svoje čokoládky.Polkla jsem.Tak tenhle pohled jsem od něj přímo nesnášela.Byl to pohled plný zrady, bolesti a naštvanosti.

,,J-já..." snažila jsem se něco říct, ale nemohla jsem najít slova.Co mu mám asi tak říct?!Jo Marcusi tohle je ten důvod proč jsem se z tebou rozešla.To určitě.

,,Tohle je ten důvod?" zeptal se a poukázal na papíry ve svých rukách.Na sucho jsem polkla.Tak už sakra něco řekni!

,,J-jo." hlesla jsem a nevydržela jsem se dívat do těch kukadel plných bolesti a radši sklopila pohled.

,,Nelly, proč jsi mi to proboha neřekla?Mohli jsme to vyřešit spolu." řekl Mac a já z jeho hlasu poznala čirou zoufalost.

Uslyšela jsem kroky a následně jsem cítila jeho dech na mém obličeji.Ne Marcusi, nechoď tak blízko.Nemuč mě, prosím.

,,A co jsem ti asi tak měla říct?Marcusi, neřekla jsem ti to, protože jsem se bála.Bála jsem se, že by se to dozvěděl a ublížil ti." skoro jsem zašeptala a zvedla hlavu.Ztratila jsem se v jeho kukadlech a postupně přestala vnímat okolní svět.

,,Cože?Ty jsi se bála, aby mi neublížil?Mě?" řekl překvapeně a já jen souhlasně přikývla.Důvod znát nemusí.

,,Proč jsi se o mě bála?Vždyť jsi sama říkala, že to pro tebe nic neznamenalo.Řekla jsi mi to do očí." řekl a já viděla tu hroznou bolest v těch dvou dokonalých čokoládkách, které se po této větě rychle naplnily vodou.On slzy ale ihned mrkáním zahnal.

Povzdechla jsem si.No Nelly myslím, že je na čase jít s pravdou ven.Stejně už půlku ví.

,,Lhala jsem.Když jsi mi řekl, abych ti to řekla do očí, předpokládala jsem to a měla jsem už vymyšlené jak to udělám.Rozostřila jsem a řekla tu hroznou větu.Pak jsem zase hned zaostřila.Takže jsem ti do očí vlastně neviděla.Marcusi ani nevíš, jak hrozně moc to pro mě bylo těžké.Říct, že to musí skončit.Že to pro mě nic neznamenalo.Přestože tě-" a zastavila jsem se právě v čas.To už vědět nemusí.

Celou dobu co jsem tohle říkala, jsem se mu dívala hluboce do očí, abych mu dokázala, že teď to myslím vážně.

Marcus po mě ale očividně chtěl abych tu větu dokončila.A šel na to skvěle.Přistoupil ke mě blíž tak, že by se mezi nás vešel sotva papír.Cítila jsem jeho dech na své tváři a jeho čokoládky mě dokonale zhypnotizovaly.Sakra Marcusi ty víš jak na mě.Na sucho jsem polkla, ale nespustila oči, z těch jeho.

,,Přestože co?" zašeptal kousek od mého obličeje a já myslela, že snad omdlím.Toť co se mnou dělá Gunnarsenova přítomnost.

,,Tě miluju." zašeptala jsem, tak potichu, že jsem to sotva slyšela i já a rychle uhla pohledem.Na nic jsem nečekala, využila moment překvapení a proklouzla okolo něj do svojí ložnice.Otočila jsem klíčem v zámku a svezla se po nich na zem.

Hlavu si složila do dlaní, ale nebrečela jsem.Panebože co jsem to zase udělala?!Tak já se mu tady ke všemu v klidu přiznám a jako třešničku na dortu mu řeknu, že ho miluju.No páni Nelly to chce potlesk, fakt víc zkurvit už jsi to nemohla co?!

Co si o tobě asi teď myslí?!Zamilovala jsi se do něj, zatímco on tě nesnáší!Vždyť jsi ze sebe udělala úplný pako!Nejdřív mu dáš "kopačky" a pak tady na něj vybalíš, že ho miluješ?!Tak jsi normální?!Ne počkej já ti to řeknu.Ne nejsi!

Marcus:
Ona mě...co?!Cože?!Já jsem asi špatně slyšel.Ne kamaráde slyšel jsi dobře.Miluje tě.

Jak mě může milovat?!Co...to...vždyť to nedává smysl!Ježiši a proč to tak hrotíš?Vždyť jí miluješ taky ne?Tak by jsi jí to měl co nejdřív říct.

Miluju jí.A ona mě!Můžu být ještě víc šťastnější?

Bohužel jsem jí nic nestihl říct.Hned jak tohle dořekla, dostala mě do dokonalého tranzu a ona mezitím zmizela ve své ložnici.Slyšel jsem ještě otočení klíče v zámku.

Super.Takže teď se na mě naštvala nebo co?

Jak jí to mám asi říct, když se zamkla a já vím, že ona je schopná v tom pokoji být až do zítřejšího rána, protože tam má někde zásoby jídla a pití.

A v tom mi to došlo.Vždyť je tady střecha!

Hellooo sweethearts💓
Ježiši co nám to ten Marcus zase vymyslel?!😂💬No jo tak se konečně Nelly odhodlala mu říct co k němu cítí😍teď je na řadě Marcus😏Chcete aby byli zase spolu?🔥💬
Bye loves💋
maggie_gnrsn