Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆16∆

Hned jak jsem se dostala z tranzu, jakoby se ve mně zvedla vlna adrenalinu.

Zvedla jsem nohu a vší silou mu dupla na nohu.Hned jak trochu uvolnil stisk okolo mých rukou, využila jsem toho a bolestivě ho loktem bouchla do břicha.

Hned mě pustil.Ještě než jsem ale stačila udělal první krok, už mě držel za obě ruce a moje zápěstí drtil ve svých dlaních.

Sykla jsem bolestí a naštvaně se na něj otočila.

,,,Co po mě furt chceš?!" vykřikla jsem mu přímo do ksichtu a on se jen ušklíbl.Sjel si mě celou uchylnym pohledem a já zpanikařila.Ne, že nechce to co si myslím.

Mojí tvrdost v očích rázem vystřídal strach.Hned jak spatřil,,že se ho bojím škodolibě se usmál a zatáhl mě někam do křoví.

Křičela jsem se všech sil, ale bohužel nikdo nikde nebyl.

Natlačil mě na strom a jeho rty se přisály k mému krku.Potlačila jsem pocit zvracení a začala řvát o pomoc.

Philip se ode mě ale rychle odtáhl a jednu mi vlepil.Docela dost to bolelo a mě se do očí nahrnuly nové slzy.

,,Mlč, nebo jich bude víc." zavrčel a já ovládla chuť mu taky jednu vlepit.

Místo toho jsem jen němě přikývla a on se mi se spokojeným úšklebkem zase přemístil na krk.

Bylo to nechutné.Bylo to něco úplně jiného než s Marcusem.Jeho rty jsou hrubé, chladné a tvrdě nasávají mou pokožku až to bolí.

Zatímco Marcus má plné, jemné teplé rty a něžně s nima přejíždí po mém krku tak, že mi uvnitř těla dopřává neuvěřitelnou rozkoš.

Ach Marcus.Kéž by tady teď byl.

Z mého přemýšlení o Gunnarsenovi, mě vytrhly Philipovy ruce, které mi zajely pod tričko a vrušeně jezdily po mých bocích až nebezpečně blízko k mému dekoltu.

Chtěla jsem ho odstrčit, ale chytře mě svým tělem tiskl ke stromu tak silně, že se mi i špatně dýchalo.Kdykoli jsem se jen malinko pohla, sykla jsem bolestí, protože se mi kúra stromu zaryla do kůže.

Věděla jsem, že jsem v koncích.Že z tohohle se prostě nevymotám.Slzy si našly cestu ven z mých očích a rázem se z nich stal vodopád.

,,Nechte ji!" zakřičel najednou nějaký neznámý hlas a já zpozorněla.Než jsem stihla jakkoli zareagovat, Philipovy rty i tělo byly pryč a já byla volná.

Koukla jsem se směrem, kde se pral asi třicetiletý pán s Philipem.Chtěla jsem to zastavit, ale neměla jsem na to sílu.

Po asi pěti minutách, když jsem to všechno rozdýchala, jsem se zvedla a vydala se k těm dvoum.Zastavil mě ale hlas a něčí ruka na mém rameni.Polekaně jsem sebou škubla a rychle se otočila, připravená se bránit, ale hned jak jsem viděla policejní uniformu, oddechla jsem si.

,,Slečno nechte je být my už to vyřešíme." řekl policista s mírným úsměvem a já se mu ho snažila oplatit.Byla jsem jim vážně vděčná.

Mezi tím co zatkli Philipa a obvinili ho za pokus o znásilnění, jsem přešla do péče jiného policisty,,který mi dal deku a čaj a pak se mě ptal na pár otázek.Nakonec se mě zeptal jestli nepotřebuju psychickou pomoc, nad čímž jsem se zasmála.Vysvětlila jsem mu že jsem psycholožka a že si postačím sama.

Pak jsem mohla jít konečně domů.Zašla jsem tedy ještě do toho ústavu pro kabelku a hned odtamtud vypadla.Kdybych hned neodešla, nevydržela bych to a šla se s mým zážitkem podělit s Marcusem a skočila bych mu do náruče.

A to si jako myslíš že ho to bude zajímat nebo co?Před pěti hodinami jsi ho odkopla a do očí mu řekla, že to pro tebe nic neznamenalo.Vážně si myslíš, že tě chce po tom všem vidět?Slyšet?Pochybuju.

A teď mi to došlo.Žádný Marcus pro mě není.Prostě a jenom, Gunnarsen, můj pacient.

Marcus:
Řekněte mi, že to neudělala.Prosím.

Už asi tři hodiny, tady ležím na tvrdé posteli, koukám do stropu, brečím a nemůžu uvěřit tomu, že to vážně řekla.

Nic to pro ní neznamenalo.Byl jsem jen útěcha po tom, co se rozešla s Philipem.Kdo ví, možná využila mě, aby se s ním mohla rozejít.

Po tom všem co jsme prožili.To nekonečné ležení v posteli jen tak v objetí a tichu.Ty polibky.Ty pocity...

Všechno to byl jen omyl.Teda aspoň z její strany.Já jsem se při tom všem cítil tak správně.A to, co jsem s ní cítil, to jsem nazažíval snad ani se Sarah.

Sarah.Pořád mě to trápí.A teď ještě víc.Protože vždycky, když jsem byl s Nelly, dokázal jsem na všechny katastrofy zapomenout a být zase aspoň trochu šťastný.A teď je pryč.Nechala mě v tom.Stejně jako Sarah.

,,Musím odtud pryč." zašeptám si pro sebe a jedna slza mi steče po tváři.Cítím jak se mi klíží oči a pomalu se propadám do říše snů.

Morning:
Sedím tu a čekám až přijde Nelly.Upřímně jí nechci vidět, ale jestli chci odtud vypadnout, tak s ní budu muset mluvit.

Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vešla Nelly.Zavřela za sebou dveře a podívala se mi přímo do očí.Opět se mi tam narhnuly slzy, ale dokázal jsem je mrkáním zahnat.

,,Chci pryč." vyhrkl jsem, než stihla něco říct.

Vykulila oči překvapením.Byla celkem roztomilá.Co to zase meleš?Vzpomeň si jak ti ublížila.

Projela mnou vlna bolesti, když jsem si vzpomněl na včerejšek.Nedal jsem na sobě nic znát a pořád si držel neutrální výraz bez jakékoli emoce.To mi jde nejlíp.

,,C-cože co chceš?" vykoktala ze sebe a já si všiml jak její oči zesklovatěly.Proč brečí.To ona to všechno skončila.To pro ní to vůbec nic neznamenalo.

Hellooo sweethearts 💞
Oioioi už tu máme i pohled Marcuse.Co k ní asi cítí?💬😱
Vím co si teď říkáte.Že Nelly je úplně blbá😂ano to samé si myslím i já😂😊názor na to že jsem je oddělila?💬
Bye loves💋
maggie_gnrsn