Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆15∆

Sakra já mu to už musím říct!Už jenom proto, že mi dneska přišel další dopis, který už nebyl tak milý jako ten předchozí.

Philip mi tam vyhrožuje, že jestli to s ním neukončím do tří dnů, ublíží mu.A mě vlastně taky.

Nevím na koho jsem naštvaná víc.Jestli na Philipa nebo na sebe, že to neumím vyřešit jinou cestou.

Ten dopis mi přišel před dvěma dny.Od té doby, co se Marcus zhroutil uběhlo něco málo přes dva týdny.

Marcus se z toho dostal docela rychle.Ale svojí masku si nechává pořád.Štve mě to.Chudák Martinus.

Mezitím se vztah mezi mnou a Marcusem docela dobře vyvíjel.Ne nespali jsme spolu, ale to musí každej s každym spát, aby to byl vážnej vztah nebo co?!

Marcus to chce.Vidím to na něm.Ale problém je ve mně.Ještě na to nejsem připravená.Ano známe se víc jak měsíc a mezi námi něco je už nějaký ten pátek, ale jsem hodně nedůvěřivý člověk.

Každopádně dneska je poslední den, kdy to můžu s Marcusem skočit.Věřte mi, přemýšlela jsem nad tím každou noc od té doby co jsem dostala první dopis.Hodněkrát jsem usla až někdy kolem třetí ráno.

Ale nechci Marcuse vystavit jakémukoliv nebezpečí.Kord když je v takovéhle stavu.

Proto jsem teď na cestě do jeho pokoje, pevně rozhodnutá to s ním skočit.Mám jen jedno pravidlo a to je, že se mu nesmím koukat do očí.Nedokázala bych lhát do těch dvou čokoládových kukadel.

Klepla jsem na dveře a hned vešla.Hned jak Marcus zaregistroval že jsem to já, nahrnul se ke mně a chtěl mě políbit, ale já uhla.

Zadíval se na mě dost zmateně.Povzdechla jsem si a hlavu sklopila ke svým botám.

,,Děje se něco babygirl?" zeptal se starostlivě a jeho dlaň něžně hladila moje hořící líčko.

Zhluboka jsem se nadechla a zvedla k němu pohled.Koukala jsem ale všude možně, jenom ne do jeho očí.Teď nebo nikdy.

,,Tohle musí skončit." vydechnu a snažím se nevnímat tu ostrou bolest, která mi projela srdcem.

,,C-cože?" zakoktá a svou ruku z mého líčka okamžitě stáhne.Pocítím chlad.

,,Takhle to dál nejde Marcusi." řeknu a nahodím vážný výraz.

,,Po-počkej ty chceš jako t-tohle všechno," rozhodí kolem sebe rukama, ,,Jako najednou skočit?Nic to pro tebe neznamenalo?Vůbec nic?!" vykřikne a já v jeho hlase cítím tu zoufalost.

,,Ne neznamenalo." vydechnu a momentálně jsem měla chuť se jít zabít.Proč mu tak ubližuju?!Proč je to sakra tak těžký?!

Opět ke mně přistoupí a vezme můj obličej do dlaní, čímž mě přinutí se podívat do těch čokoládek, které tolik zbožňuju.

Ale to jsem neměla.Ostrá bolest projela mým srdcem a ne jednou.Do očí se mi nahrnuly slzy.

V těch tmavých čokoládkách jsem viděla hroznou bolest, zoufalost a lásku.A teď mi řekněte, že se do mě zamiloval a já se půjdu fakt zabít.

,,Řekni to ještě jednou, a koukej se mi do očí." řekl jakoby tomu furt nedokázal věřit.A teď mě dostal.Nebo aspoň on si to myslel.Já na tohle byla připravená.

Zabodla jsem pohled do těch dvou kukadel a zároveň rozostřila, takže jsem ho vlastně neviděla.Nadechla jsem se a řekla tu strašnou větu.

,,Nic to pro mě neznamenalo." řekla jsem a hned zase zaostřila.

Marcusovi z oka vytekla jedna neposedná slza a já viděla tu neskutečnou bolest v jeho pohledu.Ten pohled mě tak moc bolel.Vlastně to byl dost podobný pohled, kterým se na mě podíval, když mi řekl o tom, že mohl být táta.

Poraženě pustil můj obličej a odstoupil pár kroků od mně.

,,Tak to si už asi nemáme co říct.Jen chci aby jsi věděla, že pro mně to něco znamenalo." zašeptal a sedl si na postel.Dal si obličej do dlaní a podle toho jak se mu začalo třást celé tělo jsem poznala, že pláče.

Měla jsem obrovskou chuť k němu přiběhnout a vtáhnout si ho do objetí.Hladit ho po jeho blonďatých vlasech a klást do nich polibky.A říkat mu jak moc on pro mě znamená.A jak moc ho miluješ.Cože?!Ne!

Věděla jsem, že tohle je ale jenom představa jak by to bylo, kdybych tohle všechno teď nezničila.Cítím se hrozně.Ale stojí to za to.Marcus bude v bezpečí.

,,Měla bych jít." zamumlala jsem a následně opustila pokoj.

Hned jak se za mnou zavřely dveře, ztěžka jsem vydechla.Srdce se mi právě teď roztříštilo na malinké kousíčky a nejhorší na tom je, že jsem si to způsobila sama.Slzy se mi draly do očí a já usoudila, že by bylo nejlepší jít někam kde nejsou lidi.

Tak jsem zaběhla do své kanceláře, vzala si tam kabát a vyšla ven z toho ústavu.

Moje kroky mířily do nedalekého parku, kde je i lesík s lavičkami.Moc lidí tam nechodí.

Usadila jsem se na jedné z laviček a okamžitě jsem propulkla v pláč.

Co jsem to zase udělala?Proč se můj život bortí jako domeček z karet?Co by se stalo, kdybych Marcuse nikdy nepotkala.Nikdy by jsi se tak hluboce nezamilovala.Ježiši co máš furt s tou láskou.Já do něj zamilovaná nejsem.A ani nemůžu.

Vždyť jsem mu právě teď dala "kopačky", i když my spolu nikdy nechodili.

Všichni mi vždycky říkali, že zlomené srdce bolí víc, než třeba zlomená ruka.Nikdy jsem jim to nechtěla věřit.Teď jim ale musím dát za pravdu.Bolí to.A to zatraceně moc.

Nevím jak dlouho jsem tam seděla, schoulená na lavičce a hlavu mezi koleny, ale když jsem se chtěla zvednout, někdo mě pevně chytl za zápěstí a když jsem chtěla vykřiknout, někdo mi přikryl pusu dlaní.

,,Bejt tebou jsem zticha, jestli tady nechceš skončit na zemi v bolestech." zašeptal mi hlas do ucha a dravě ho zkousl.

Ve vteřině jsem věděla kdo to je.A radost jsem z toho fakt neměla.

Hellooo sweethearts 💕
Ježiši vy mě musíte milovat, jak to vždycky utnu v tom nejnapínavějším😂jo a ještě mě prosím nezabíjejte🙏jsme teprve u 15.kapitoly takže není všem dnům konec.Ani Marcusvi a Nelly😏
Kdopak to asi byl?💬💁
Bye loves💋
maggie_gnrsn