Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆6∆

Jediný možný způsob kam bych mohla jít, mě napadl ten ústav, kde pracuju.V kanceláři mám menší pohovku, na které sedí moji pacienti, když si s nima povídám.Deku a polštář si půjčím ze skladu od uklízečky a na snídani si vezmu něco z kuchyně.

Nebudu tam dlouho, maximálně tři dny, než si najdu nové bydlení.

Tak jsem si docela dost těžkou tašku hodila přes rameno, a vydala se na autobusovou zastávku.Když jsem tam došla a zjistila jsem že už nic nejede, protože je půl 12 večer, vzdala jsem to a radši si zavolala taxíka.

Ten tu byl za pět minut a za dalších 20 jsme byli u mého cíle.Zaplatila jsem mu požadovanou částku a nemohla jsem si nevšimnout toho nechápavého pohledu, proč mě má vozit na psychiatrii.No myslím; že to by sotva pochopil.

Vešla jsem do budovy a chtěla pozdravit vrátnici na recepci, ale hned jak jsem jí viděla spokojeně oddechovat v křesle, rozmyslela jsem si to a jen se zapsala do návštěvní knihy.

Prošla jsem několika chodbami, až jsem se konečně dostala do své kanceláře.Skočila jsem si do skladu pro nějaké peřiny a povlečení.Naštěstí tam nikdo nebyl, tak jsem nemusela čelit těm nechápavým pohledům.

Začala jsen si zařizovat svoje provizorní spaní a za chvíli už jsem ležela na pohovce.Musím uznat že je fakt nepohodlná.Jak na ní ti mí pacienti můžou ty dvě hodiny sedět?

∆∆∆

Už nejmíň hodinu se snažím usnout, ale prostě to nejde.Ta pohovka je hrozně nepohodlná a navíc, vždycky když zavřu oči, vidím před sebou rozzuřeného Philipa.A to mě ve spánku moc nepodpořilo.

Nakonec jsem to vzdala, hodila na sebe nějaké tepláky a mikinu a rozhodla jsem se že půjdu ven na zahradu.

Ano venku je asi -3C° a já jdu ven jen v mikině.Byla jsem ale moc líná na to, hledat bundu.

Na recepci jsem si "půjčila" klíče od vchodu do zahrady a ty uvozovky jsou tam, protože jsem je spíš ukradla.Ale tak co jsem měla dělat, když ta vrátnice pořád spala?

Nakonec jsem ale zjistila že ty klíče ani nepotřebuju.Dveře byly odemčené, což bylo opravdu divné, protože se vždycky zamykají.

Pokrčila jsem nad tím rameny, s tím že to asi sestřička zapomněla zamknout.

Vyšla jsem ven na čerstvý vzduch a ani jsem se nestačila nadechnout a už mě ovál studený vítr.Otřásla jsem se, ale pokračovala dál v cestě.

Po asi deseti minutách cesty mě donutila zastavit siueta může, která seděla na lavičce a měla sklopenou hlavu.Začala jsem se klepat strachem.Klid vždyť se sem nikdo nemůže dostat.A proto byly odemčené dveře?Na to už moje svědomí nemělo odpověď.

Opravdu jsem se bála.Snad ještě víc než rozzuřeného Philipa.Už už jsem se chtěla otočit a utíkat zpátky dovnitř, ale v tom tomu neznámému vypadlo z pod kapuci pár blonďatých vlasů.A já hned věděla kdo to je.A čím víc jsem se přibližovala, tím víc jsem si byla jistá že to je on.

Došla jsem až k němu a opatrně si vedle něj sedla.Ani se nehnul.Nejspíš mě zaregistroval už předtím a teď se rozhodl dělat jakože tu není.

,,Ahoj." špitla jsem a on ke mně zvedl pohled.Jeho oči přímo zářily.A to jsou tmavé jako hořká čokoláda a ještě k tomu nás osvětluje jenom měsíc.Jeho tvář vypadala v záři měsíce bílá, ale taková nevinná.

,,Ahoj." zamumlal a sklopil pohled do klína.

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se nenuceně a opřela se o lavičku.Nehodlala jsem ho nějak kárat.Na to jsem neměla sílu, ani náladu.

,,Potřeboval jsem si provětrat hlavu a nemohl jsem usnout," pokrčil rameny a kopl do kamínku před sebou, ,,Ty?" zeptal se mě na oplátku.

,,Vlastně to samé co ty." pousměju se a zabořím ruce víc do kapes.Je vážně zima.

,,Pokud vím, tak ty ale nespíš v tomhle blázinci ne?" uchechtl se a to bylo poprvé co jsem ho viděla že se mu aspoň trochu zvedly koutky úst nahoru.Má nějakou dobrou náladu.

,,Jo to máš pravdu." povzdechla jsem si.Zvedl ke mně pohled a ty svoje čokoládky zabodl do těch mých.Při tom mu spadlo několik blonďatých pramenů do obličeje.Vypadal roztomile ale zároveň sexy.Počkat co?!Ne ne ne Marcus je jen tvůj pacinet, nemůžeš si o něm myslet něco takového.Sama nevím co blbnu.Asi jsem z toho všeho jen vyčerpaná a můj mozek blouzní.

,,Stalo se něco?Trable s přítelem?" zeptal se a jeho hlas zněl...staroslivě?Je to možné?Pochybuju.To se mi spíš zdálo.

,,Jak víš že mám přítele?Teda spíš měla." zeptám se ho mírně překvapeně.

,,Sama jsi mi to řekla" pokrčí rameny a svým pohledem mě pobízí abych mu řekla co se stalo.Uvědoměle zakývám hlavou.Nakonec si povzdechnu a spustím.

,,Prostě jsem se s ním pohádala.Když jsem byla s Martinusem na kafi, na rozloučenou jsme se objali a nějaký novinář nás při tom vyfotil.Byl toho plný bulvár a všichni začali šířit takový ty drby jako Nový pár?Láska na první pohled atd.No a Philip to samozřejmě viděl.Vyložil si to v podstatě stejně, jako ti novináři.Když jsem mu řekla, že to není pravda, dal mi facku.Tak jsem si sbalila svých pět švestek a vypadla.A jelikož nemám kam jít, tak jsem skončila tady." dovyprávím a mrkáním zaženu těch pár slz, co se mi dere do očí.

,,To je mi líto." zamumlal Marcus a znělo to tak, jakože to myslí fakt vážně.

,,Ani nemusí.Stejně jsem se s ním chtěla rozejít.Neklapalo nám to." pokrčím rameny a už po několikáté se otřesu zimou.Marcus se na mě se zájmem podívá.

,,Je ti zima?" nadzvedne obočí a já jen přikývnu.Načež udělá něco, co mi naprosto vyrazí dech.Sundá si svojí budnu a přehodí jí přeze mě.

,,Počkej to ne.Bude ti zima." namítnu, ale on mě jediným gestem ruky umlčí.Poznala jsem, že by nemělo cenu dál odporovat.A navíc jsem na to ani neměla sílu.V jeho bundě mi bylo tak příjemně teplo.A taky voněla po něm.Už zase?Já za to nemůžu.Říkám že můj mozek blouzní, jak jsem unavená.

Dál jsme seděli jen v tichosti.Nikdo nic neříkal.Nepotřebovali jsme to.Cítila jsem jak mi zavírají víčka.Už spíše v polospánku jsem nevědomky položila svojí hlavu na Marcusovo rameno.Ten se napl a ztuhl, ale hned po tom se uvolnil a opatrně mi dal ruku kolem ramen.Myslím.Protože to bylo to poslední co jsem vnímala, než jsem upadla do říše snů.

Helloooo sweethearts 💓
Uuu už se nám to mezi Nelly a Marcusem konečně začíná trochu rozjíždět😏Jak a kde se asi ráno probudí?💦💬
Bye loves💋
maggie_gnrsn