Přečtěte si prosím popisek dole, je to celkem důležité, děkuju ❤
A year later:
Seděla jsem v kavárně a poslouchala Caroline a její příběh o tom, jak se seznámila s Tinusem.Martinus s Caroline se vzali.Asi před měsícem a upřímně, jim to docela závidím.Taky bych už chtěla rodinu.Konečně se usadit.Mít děti a vzít si toho nejdokonalejšího kluka na světě.Ano Marcuse Gunnarsena.Ale kdo ví?Třeba si mě ani nechce vzít.
Z mých myšlenek mě vytrhla Carolinina otázka.
,,A co ty a Marcus?Bude svatba?" zeptala se a já k ní zvedla svůj pohled.
,,No já bych řekla že dobrý.Ale na svatbu to moc nevidím.Teda já bych chtěla, ale nevím jak Mac." pokrčila jsem rameny a usrkla si ze svého hrnku kávy.
Caroline jen kývla hlavou a podívala se na mě dost zvláštním pohledem.Jakoby mi něco tajila.
Neměla jsem ale čas to rozebírat, protože se mi najednou zvedl žaludek a já vystartovala na záchody, kde jsem nechala dnešní oběd.
Zvedla jsem se od záchodové mísy a došla k umyvadlům.Vypláchla jsem si pusu a podívala se na sebe do zrcadla.
Super takže teď budu ještě nemocná?Kdybych tady aspoň měla Marcuse.Ale ten bude ještě nejmíň dva týdny pryč.Mají s Tinusem menší turné na tři týdny.Tak hrozně moc mi chybí...
V zrcadle jsem viděla vejít Caroline.Došla až ke mně a konejšivě mě začala hladit po zádech.Je to skvělá holka.Myslím, že si Tinus vybral opravdu dobře.
,,Je ti dobře?" zeptala se mě Caroline a prohlížela si mě starostlivým pohledem.
,,Je mi nějak špatně.Asi jsem chytla nějakou virózu.Půjdu to domů vyležet." pousmála jsem se přičemž se mi znova zvedl žaludek, ale dokázala jsem to ovládnout.
,,No jsi celá bílá.Nemám tě doprovodit?" zeptala se a já jen záporně zavrtěla hlavou.
,,V pohodě, zvládnu to." řekla jsem a následně se s ní rozloučila.
Vyšla jsem ven z kavárny a zhluboka se nadechla.Čerstvý vzduch mi dělal lépe, tak jsem si řekla, že se trochu projdu a půjdu až na další zastávku.
Když jsem konečně dojela domů, zamířila jsem ihned do koupelny, kde jsem zase vyvrhla obsah svého žaludku.
Vypláchla jsem si pusu a rovnou si dala i sprchu.Vzala jsem si na sebe Marcusovo tričko, které vonělo po něm a mě to dávalo aspoň trochu pocit toho, že je tu se mnou.Zachumlala jsem se do deky a v zápětí usla.
2 days later:
Je mi pořád stejně hrozně.Zvracím už jen vodu, protože nic nejím.Připadám si hrozně slabá a bolí mě hlava.Horší ale je, že mi čím dál tím víc docházelo že tohle nebude viróza.Měla jsem to dostat už před pěti dny a to tomu jen nasvědčovalo.Nechtěla jsem si to ale přiznat.Vždyť já nemůžu být těhotná!Ne že bych na to byla moc mladá, nebo že bych ty děti nechtěla, ale spíš mi to nedávalo smysl.My s Marcusem vždycky používáme ochranu.A pak mi to došlo.No jasně!Ještě než odjel, tak jsme si trochu užili.No trochu.Bylo to tak dravé a plné touhy, jakoby jsme se neměli vidět rok.Ale tak každý sex s Gunnarsenem je takový co si budem.
Po ustavičném vyprázdňování mého žaludku a přemýšlení o tom, jak jsme si s Marcusem užívali jsem se konečně rozhodla, že už to musím zjistit.
Nějak jsem se nasoukala do džínů a trika.Hodila jsem si na sebe džínovou bundičku, do kapsy mobil, peníze a klíče a mohla jsem vyrazit.
Nejbližší drogerie nebyla nijak extra daleko.Takže jsem tam došla celkem v pohodě až na to, že se mi několikrát zamotala hlava.
Popadla jsem krabičku těhotenských testů a zaplatila.Prodavačka za pultem se na mě dívala s obrovským úsměvem, avšak já jí ho nedokázala opětovat.Neměla jsem sílu.
,,Přeju vám to." řekla, když jsem se chystala k obchodu.Jen jsem se na ní pousmála a vydala se na cestu zpět.
Doma jsem ihned zalezla do koupelny.Tak jo tři minuty, jdeme na to.Pozitivní.Já jsem těhotná!Čekám miminko!Moje a Marcusovo miminko!Panebože to se mi jen zdá!
Udělala jsem si radši ještě jeden abych měla jistotu.A ano zase byl pozitivní.
Začala jsem plakat štěstím.Že bych měla opravdu takové štěstí a čekám malého drobečka spolu s nejúžasnějším klukem na světě?
Najednou mě ale přepadla panika.Co když Marcus nechce děti?Vždyť se mu právě zase rozjela jeho vysněná kariéra a teď mu do toho ještě vleze nějakej malej prcek?Co když se se mnou rozejde?
Plná obav, ale i štěstí, jsem šla volat Caroline.Potřebuju to někomu říct a ona je v tuhle dobu ta nejlepší alternativa.Navíc jsem se jí ještě neozvala.
,,Nelly?" ozvalo se z telefonu po několika pípnutí.
,,Ahoj Caroline." pozdravila jsem jí a snažila se zklidnit svůj dech.
,,Díkybohu žiješ!Tohle mi už nedělej.Marcus by mě zabil kdyby se ti-" nevydržela jsem to a přerušila její monolog.
,,Caroline já jsem těhotná." vyletělo ze mě.Chvíli bylo ticho, pak se ozvalo překvapené koktání.
,,Ty jsi...co?Počkej...ty...jsi?Ty jsi těhotná!No to je úžasný, gratuluju." vyjekla nadšeně a já se pousmála.Aspoň že ona je z toho šťastná.
,,Caroline, já se bojím." řekla jsem potichu.
,,Čeho prosím tě?" zeptala se Caroline a já úplně viděla ten její nechápavý pohled.
,,Toho jak to Marcus vezme.Co když nechce děti?" řekla jsem trhaně, jako bych se těch slov bála.
,,Cože?Nelly to je naprostá blbost!Vždyť jsi viděla jak se složil, když zjistil, že mohl být táta.Veř mi Nelly on chce děti víc než cokoli na světě." řekla Caroline a mě ty její slova celkem uklidnily.
Ale přesto.Potřebuju tady Marcuse.Chci mu to říct.Ale do očí.Ne přes zprávy.Třeba bude vážně šťastný.
Marcus:
Chci jí.Celou.I podle papírů.Prostě oficiálně.Už mě nebaví čekat.No a co, že jsme spolu jen něco málo přes rok.Když je ta láska tak hluboká a já věřím že je, tak proč si jí nevzít už teď.
Teď jde o to, aby mě neodmítla.Toho se bojím asi nejvíc.Co když je to na ní moc brzo?Co když nechce ani rodinu?Moc rád bych s ní jednou vychovával našeho malého drobečka.Úplně si to představuju.
Hrozně mi chybí a já už se nemůžu dočkat až jí zase schovám v objetí.Přivlastním si ty její dokonalé rtíky a nakonec i její úžasné tělo.
Byl jsem rozhodnutý.Už pár dnů nosím v kapse červenou krabičku.Udělám to ať už řekne cokoli.Miluju jí víc než kohokoli na světě.
Hellooo sweethearts💗
Aw Marcus takový romantik😍💘.
Chtěla bych vám říct že jdu zítra na operaci s očima.Takže zítra ani pozítří a možná ani ve čtvrtek nevyjde kapitola:(
Moc se omlouvám s držte mi palce ať tam neumřu😂❤
Bye loves💋
maggie_gnrsn
ČTEŠ
Psychopat [Marcus Gunnarsen]
FanfictionZhluboka jsem se nadechla a řekla tu větu, která mě tak nepředstavitelně bolela. ,,Tohle musí skončit" ,,C-cože?!" vykoktal a překvapeně na mě vykulil oči, které se pomalu ale jistě plnily slzami.Ani já k nim neměla daleko. ,,Bude to tak lepší" řekl...