Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆30∆

Nelly:
Tak jo, už od rána mi není moc dobře.Proto teď ležím v posteli, zabalená asi ve třech dekách, i když venku je 30 stupňů, ale mě je zima.Jím jenom zmrzlinu, ano je mi zima, ale na zmrzku mám hroznou chuť a piju čaj.Skvělá kombinace já vím.

Po obědě, ke kterému jsem měla krabici zmrzliny, jsem si řekla, že bude nejlepší, když půjdu na čerstvý vzduch.

Něco jsem na sebe hodila a vyrazila ven.Ono není v tom oblečení moc na výběr, když vypadáte jak balón a vlastně se i tak pohybujete.Termín mám ale až za dva týdny, tak by to mělo být v pořádku.

Hned jak jsem vykročila na žnoucí slunce, bylo mi o něco lépe.Tak jsem s úsměvem na rtech zamířila do nedalekého parku.

Všechny věci pro miminko už máme nakoupené nejmíň tři měsíce před porodem.Marcus byl do všeho hrozně hrr a nemohl se dočkat až půjdeme ty věci nakoupit.Proto když jsem jednoho dne řekla, že by jsme měli zajet do nějakého obchodu, kde mají kočárky, Marcus začal skákat dva metry do vzduchu a už si bral klíčky od auta.

I v tom obchodě byl jako velká voda a běhal od regálu k regálu a do košíku házel každou blbost.

Jo abych nezapomněla, budeme mít kluka.Z toho byl taky Marcus naprosto nadšený a hned začal vyjmenovávat věci co všechno ho naučí a jak s ním bude hrát fotbal.

Myslím, ne já jsem si jistá, že z Marcuse bude skvělý táta.

To já si v roli matky nejsem až tak jistá.Co všechno děti potřebují?Moc se v tom nevyznám a proto jsem po celou dobu svého těhotenství četla o tomhle knížku.A řeknu vám, jde mi z toho hlava kolem.

Najednou jsem v podbřišku ucítila prudkou bolest.Zasténala jsem a dobelhala se k nejbližší lavičce.A zase.Ježiši řekněte mi někdo, že narodím že ne?!Ale hned na to přišly další kontrakce, ještě silnější než předtím.

Tak tohle není dobrý.Ani trochu.
Vyhrabala jsem mobil z kabelky a naťukala tam číslo sanitky.

Hned se ozval příjemný hlas dispečerky a zeptala se mě co se děje.

,,Já-" další nával bolesti,,Já asi rodím."

Marcus:
Nudím se.Hrozně.Jsme v nahrávacím studiu v Oslu a máme přestávku.Martinus si ani nechce kopat, protože je prý hrozně unavený.Někdy bych ho fakt přetáhl lopatou.

Místo abych ale přemýšlel nad mým líným dvojčetem jsem přešel k myšlenkám o mých dvou láskách.Teda ta jedna je ještě v té druhé, ale tak co.

Budeme mít kluka!Jsem hrozně šťastný a už se nemůžu dočkat až ho naučím hrát fotbal a až mu budu fandit na fotbalovém stadionu.

Z mých představ mě vytrhlo vyzvánění mého telefonu.Líně jsem otevřel oči a hrábl po mobilu.

Neznámé číslo.To bude nějaká fanynka.A tak jsem to položil.

Chtěl jsem se zase potopit do svého snu, ale opět mě vyrušilo zvonění mého telefonu.

Zase to samé neznámé číslo.Típl jsem to podruhé.

Ale ne na dlouho, protože se vyzvánění ozvalo znova.Protočil jsem očima a zase zmáčkl červené tlačítko.

Když to začalo zvonit po čtvrté, byl jsem moc líný zvedat ruku a prostě jsem to nechal zvonit.

To se zase ale nelíbilo jinému člověku v téhle místnosti.

,,Ježiši, to je hrozně otravný zvuk!Vezmi to nebo to udělám já!" vykřikl Tinus, ale já se ani nehl.

Ucítil jsem jak se pohovka, na druhé straně pohla a najednou jsem byl výš.Potom vyzvánění ustalo, ale zase se ozval hlas mého "úžasného" bratra.