Psychopat [Marcus Gunnarsen]

Epilog

O sedm let později:

Marcus:
,,Tobi, Anne, oblékněte se!Jedeme za maminkou do nemocnice!" zakřičel jsem směrem nahoru, načež se ozvalo dvakrát sborové jo.

Zvedl jsem se z pohovky a šel se taky obléknout.

Za chvíli už byli oba rošťáci dole a nazouvali si boty.Anne jsem musel pomoct zavázat tkaničky, protože to pořád neuměla.

Vyhnal jsem je z domu a zamkl.Děti už seděli v autě, každý ve své sedačce a jenom čekali až je připoutám.

No nemyslete si, že jsou to nějaký andílci, protože to rozhodně nejsou.Ještě dneska ráno po sobě stříkali pastou na zuby a dvakrát jim spadl sendvič na zem.

Připoutal jsem je a sám si sedl za volant.

Cesta do nemocnice není moc dlouhá, maximálně dvacet minut.

Vystoupili jsme a já popadl každé dítě za jednu ruku a vedl je na oddělení s leukémií.

,,Dobrý den." pozdravil jsem sestřičku za pultem, která už mě znala.Pohybem ruky jsem pobídl i děti aby pozdravili.

,,Doblý den." zamumlali oba.No jo, najednou jsou to stydliví andílci.

,,Dobrý den pane Gunnarsene, Nelly by měla být na pokoji číslo 39." usmála se na mě a já jí poděkoval za informaci.

Prošli jsme dlouhou chodbou, až skoro nakonec, k pokoji číslo 39.

Tam jsem uviděl Nelly, jak sedí u postele nějaké holčičky a kouká se na ní jak kreslí.Usmál jsem se.Vypadala tak roztomile.

Podívala se na mě a úsměv se jí ještě víc rozšířil.Řekla něco směrem k té holčičce, pohladila jí po holé hlavičce a nakonec vyšla ven z pokoje.

Neměl jsem ale šanci svojí lásku přivítat, protože se k ní nahrnuly naše děti.

,,Ahoj andílci." usmála se Nelly a silně je objala.

,,No andílci to rozhodně nejsou." zamračil jsem se a přešel blíž k nim.Pocuchal jsem oboum vlasy a Tobi si je hned začal upravovat do původní polohy.Nelly říká, že to má po mě.

,,Ale?Přece nejsi unavený, vzal jsi si volno jednou za sto let." zasmála se Nelly a já se zašklebil.

Mezitím jsem překonal tu vzdálenost mezi námi a za pas si jí přitáhl k sobě.

,,Copak?Chyběla jsem ti?" ušklíbla se Nelly a já se uchechtl.

Místo odpovědi jsem jí prostě a jen políbil.Její rty chutnaly pořád stejně, jako když jsem je okusil poprvé.

,,Hrozně." zamumlal jsem jí do rtů a já cítil, jak se spokojeně usmála a za zátylek si mě přitáhla blíž.

,,Blee." ozvalo se za námi znechuceně a já se nerad odtrhl od svojí úžasné ženy.

,,Nechte si to na potom." zašklebil se Tobi a já jen protočil očima.Je mu sedm a už je takhle drzý.Po kom to asi má?No po mě rozhodně ne.

,,Skočím se převléknout a pak půjdeme někam na večeři?" řekla Nelly a já přikývl.Vlepila mi krátkou pusu a odběhla do své kanceláře, se překléknout z bílého plaště, který tu jako psycholožka nosí.(přiznejte se, kdo z vás si myslel, že je nemocná?Asi jsem vám způsobila další infarkt co?😂).

Jelikož jsme se po svatbě přestěhovali z Osla do Trondheimu, musela Nelly opustit svojí práci a najít si něco tady.

A tak pracuje v nemocnici na dětském oddělení, kde se léčí leukémie.Pomáhá dětem překonat pocit, toho že možná umřou, snaží se je na to připravit a drží je v dobré náladě.

Říká, že tuhle práci miluje, protože když se to dítě potom uzdraví vidí, jak je neskutečně šťastné a ona je taky šťastná.Prý je to pro ní mnohem lepší, než pracovat v tom ústavu.

Nelly za chvíli přišla a my vyrazili do naší oblíbené restaurace.Děti sice protestovaly, že chtějí do McDonald's, ale to jim bylo po tom co dneska provedli zatrhnuto.

Objednali jsme si jídlo a zatímco děti dělali blbiny, já si se zájmem prohlížel svojí dokonalou manželku, která mi dala dvě úžasné děti a třetí je na cestě.

Ano budeme mít ještě jednoho drobečka a já nemůžu být šťastnější.

,,Co je?" obrátila ke mně svoje kouzelné oči a nechápavě se na mě podívala.

,,Snažím se najít nějakou chybu.Ale za těch sedm let, jsem ještě žádnou nenašel." řekl jsem a pohladil jí po červeném líčku.

,,Ó Marcus romantik." zasmála se a nenechala mě ani nic namítnout, protože si zase ukradla moje rty v chtivém polibku.Připadal jsem si jako před sedmi lety, když jsme se takhle líbali u mě na pokoji na psychiatrii.

Někdy je zvláštní, jak moc se lidi dokážou zamilovat.A my jsme toho důkazem.Tak řekněte mi, kdo by si vzal psychopata?

Helloo sweethearts💗
Jsem to zakončila, tak hezky co?😂😂🙏Ale teď už moje slova díků a že jich bude hodně.
Myslím že tuhle povídku, jsem psala asi měsíc a ten úspěch?!Jako Ó můj bože, protože to, kam jste to s touhle povídkou dostali, je neuvěřitelný!😭Tahle knížka nasbírala 13,5k přečtení a pořád to stoupá😍😍a pak taky 2,3k hvězdiček 😍😍jsem vám za tohle všechno nehorázně vděčná😍😍😭😭Děkuji že jste tu byli se mnou a podporovali mě tak úžasnýma komentářema😭😭😍
Hodně se mě ptáte (nebo mi to spíš přikazujete) jestli udělám druhý díl.Tak ne neudělám, ale chystám další knížku, která by měla vyjít na začátku nového roku!Tak to se mnou ještě nevzdávejte😂🙏
Doufám že se vám knížka líbila a snad se uvidíme u další povídky💓
Bye loves💋
maggie_gnrsn