Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆3∆

,,...Pak si našel přítelkyni.První dva roky byly v pohodě, ale asi dva měsíce zpátky se Sarah začala chovat nějak divně.No a pak se stala ta nehoda..." neměl ale šanci to dokončit, protože jsem mu už poněkolikáté skočila do řeči.

,,Jaká nehoda?" zeptala jsem se.

,,Nooo, ta nehoda s tou hromadnou bouračkou, co se stala asi před měsícem.Zemřelo tam asi deset lidí a mezi nimi byla i Sarah." řekne a já mu na očích vidím jak moc líto mu to je.

,,Aha, to mě mrzí." řeknu okamžitě a on se jen pousměje.

,,Takže je možné, že za ten jeho aktuální stav může smrt jeho přítelkyně?" zeptám se ho opatrně.

,,Nevím, ale když se dozvěděl že zemřela, zhroutil se z toho to jo, ale pak se asi po dvou týdnech zase vzchopil.Jenže den na to se zhroutil úplně.Doslova" řekne a je vidět že se mu to říká opravdu těžce.

,,Takže se dozvědět něco, co ho zase dostalo tam kde byl." řekla jsem si spíš pro sebe a Tinus kývl na souhlas.

,,Tím pádem z něj budu muset nějak dostat co, protože jinak se nikam neposuneme." mumlala jsem si dál, ale postřehla jsem jak mě Tinus poslouchá.

,,Prosím řekni mi, že bude v pořádku.Že se z toho dostane." řekne sotva slyšitelně Martinus a podívá se na mě s očekáváním a bolestí v očích.Ta jeho čokoládová kukadla, která byla hodně podobná těm Marcusovým, se rychle plnily slzami.

,,Budu dělat co bude v mých silách." řeknu a pousměju se, načež mu povzbudivě stisknu ruku.

,,Teď ale potřebuje hlavně tvojí podporu.Chodíš za ním?" optala jsem se, i když jsem dávno znala odpověď.

,,Jistě.Ale nic neříká.Jen sedí se sklopenou hlavou a v ruce žmoulá nějakou fotku." řekne posmutněle.A jeho druhá věta mě zarazí.On nemluví ani se svým bratrem?S tím který mu je nejblíž?A se mnou jo?

,,A-aha tak se z něj pokus něco dostat, moc by mi to pomohlo." vykoktám ze sebe, ještě pořád zaskočená z toho, co mi právě sdělil.

,,Pokusím se." pousměje se.Oči mi zabloudí k hodinám na protější zdi.Překvapeně vykulím oči.To už je 5 hodin odpoledne?Cože?!

V jednu jsem musela volat do kanceláře, že mi není dobře, že jsem šla domů, jen abych tu mohla s Martinusem zůstat.Jeho vyprávění bylo hrozně napínavé a já bych do té práce ani nevolala, kdyby mě neupozornil.

,,Uhm..už budu muset jít." vydám ze sebe a omluvně se podívám na Tinuse.

,,Jo já taky.Doma na mě čeká přítelkyně.Ta zase bude vyvádět že jsem z hodinové schůzky, přišel až o čtyři hodiny později." zasměje se a já sem byla ráda, že je zase v dobré náladě.

,,Klidně to sveď na mě.I když ono to asi nevyzní moc důvěryhodně." zasměju se nad svojí vlastní blbostí.

Hned jak jsme vyšli z kavárny, krátkým objetím jsme se rozloučili a každý si šel svou cestou.

Když jsem dojela domů, Philip ležel na gauči, koukal na televizi a hodiny ukazovaly skoro 6 večer.

Zula jsem se a sundala si kabát.Došla jsem do kuchyně, kde jsem si uvařila teplý čaj a začala si dělat něco malého k večeři.

,,Jak bylo v práci?" něčí ruce se mi obmotaly kolem pasu a něčí rty se mi dravě přisály na krk.Protočila jsem očima.Tohle je to poslední co dneska chci fakt.

,,Super, ale bylo to náročné.Myslím že se najím a půjdu si lehnout." řekla jsem, ale Philip byl pořád přisátý k mému krku.

Vzala jsem si do ruky čaj a talířek s jídlem v domnění, že si to půjdu sníst ke stolu, ale můj přítel mi v tom prostě musel zabránit.

,,Ale notak, zlato.Skoro vůbec nejsi doma.Vždyť si tě ani pořádně neužiju." zamumlal mi do krku a dravě ho zkousl, ale ve mně to nevyvolávalo vůbec žádný chtíč ani lásku.Spíš to pro mě bylo nepříjemné a otravné.

,,Philipe, jsem vážně unavená, necháme to na jindy." povzdechla jsem si a snažila se vymanit z jeho objetí, ale on mě držel opravdu pevně.

,,Philipe pusť mě!" zakřičela jsem, když mi rukama zajel pod tričko.Nic.Jako by mě neslyšel s pokračoval dál ve své "zábavě".

Konečně se mi podařilo uvolnit jednu jeho ruku, a tak nebylo těžké ho loktem bouchnout do žaludku a ano já vím, to opravdu bolí.

,,Au, co děláš?!" zařve bolestivě Philip a chytne se za postižené místo.

,,Co já dělám?!Bože vzpamatuj se!" zakřičela jsem a naštvaně odkráčela do ložnice.Práskla jsem za sebou dveřmi a plácla sebou do postele.

Sakra co to do něj vjelo?!Nikdy takový nebyl.Když jsem řekla ne, tak prostě přestal.Ale takového ho neznám.A ani trošku se mi tohle jeho chování nelíbí.Nejradši bych se sbalila a vypadla, ale kam bych šla?Navíc takhle pozdě večer?

Proto jsem se šla osprchovat a rovnou zalezla do postele.Po nějaké chvíli přišel Philip.Nebudu lhát, měla jsem trochu nahnáno.A proto jsem radši dělala že spím.

Matrace pode mnou se prohla a dvě silné paže se mi obmotaly kolem pasu a přitáhly si mě k sobě.Přejel mi mráz po zádech.Ten pocit bezpečí, co jsem v jeho náruči vždycky měla, byl teď definitivně pryč.

,,Lásko, promiň mi to." zašeptal mi do ucha a jemně po něm přejel svými hrubými rty.Ovládl mě pocit nechuti.Proč?To nevím.

Když si všiml že neodpovídám, tak si jen povzdechl, zhasl lampičku a lehl si.Cítila jsem se v jeho přítomnosti taková...nejistá.

A s tímto pocitem, který snad brzo přejde, jsem usla.

Hellooo sweethearts💕
Já nevím, mě to přijde hrozně nudný😐
Proč se asi Nelly cítí v Philipově přitomnosti tak nejistá?A co hrozného se asi stalo Marcusovi?💬💬
Bye loves💋
maggie_gnrsn