Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆7∆

Něco mě šimralo na zátylku.Lehce jsem se pohla a ihned jsem zjistila, že nejsem v posteli sama.Počkat?V jaký posteli?Neměla bych náhodou ležet na gauči?

Prudce jsem otevřela oči a posadila se.Tím jsem samozřejmě probudila človíčka vedle mě.Otočila jsem hlavou směrem k němu.A nemohla jsem uvěřit svým očím.

Za mnou byl Marcus.To by bylo ještě v pohodě.Ale on se usmíval!Ne že by to byl nějaký světový úsměv, ale on se fakt usmíval.Ale počkat.Co sakra dělám v jeho posteli?!

Rychle jsem pod peřinou nahmatala moje tepláky a úlevně si oddechla.

,,Tušil jsem, že si hned budeš myslet tohle." poukázal na mojí ruku, která před chvílí kontrolovala jestli jsem stále oblečená.Zrudla jsem.Nemám ponětí proč, tak se mě neptejte.

,,Co tu dělám?" zeptám se a prohrábnu si rukou vlasy, abych je aspoň trochu upravila.

,,No včera jsi šla ven, kde jsi potkala mě.Pak jsme si začali povídat a ty jsi mi usla na rameni.Tak jsem tam ještě chvíli seděl, jestli se náhodou neprobudíš a když se nic nedělo, tak jsem tě prostě vzal do náruče a vzal tě sem.Zanesl bych tě k tobě, jenže je to moc daleko a já bych riskoval, že potkám nějakou sestru." dokončil svoje vyprávění a já na něj vykulila oči.Byl vážně úplně v pohodě!Jako normální člověk!

,,To jsi mě jako nesl sem?Až do třetího patra?Neblázni vždyť jsem hrozně těžká!Jsi mě klidně mohl probudit." uchechtla jsem se.

,,Když ty jsi vypadala tak vyčerpaně.A ve spánku ti to sluší víc než když mluvíš.Vypadáš tak nevině." ušklíbl se a já zase nevěřila svým očím ani uším.

,,Já jo?Co tím jako myslíš?" zeptala jsem se ho naoko uraženě.

,,To, že jsem neměl to srdce tě probudit." mrklnul na mě a já myslela že se rozpustím.On na mě vážně PRÁVĚ TEĎ MRKNUL MARCUS GUNNARSEN?No já snad sním!

Překvapeně jsem na něj vykulila oči a přiložila mu ruku na čelo.Nechápavě se na mě podíval.

,,Nemáš horečku?" zeptala jsem se naprosto vážně, i když jsem se musela držet abych nevyprskla smíchy nad tím, jak nechápavě se na mě koukal.Vypadal fakt roztomile.

,,Fajn.Kdo jsi a co jsi udělal s Marcusem Gunnarsenem?" rozhodila jsem kolem sebe rukama, ale to už jsem to nevydržela a vyprskla smíchy.Marcus se ke mně přidal.Ano opravdu.Smál se.A byl to ten nejhezčí zvuk, který jsem kdy slyšela.Musela jsem se štípnout abych uvěřila tomu že se fakt směje.

,,Úsměv ti sluší víc." upřímně jsem se na něj usmála a on zbledl.Rázem se přestal smát a nasadil neutrální výraz.

Zvedl se z postele a šel do koupelny, kde si několikrát opláchnul obličej a pak se opřel rukama o umyvadlo.Z vteřiny na vteřinu to byl zase ten starý Marcus Gunnarsen.Ale proč?Co jsem řekla špatně?

Opatrně jsem se zvedla a došla až ke dveřím do koupelny, které byly otevřené a já tak měla dokonalý výhled na jeho svalnaté ruce, které se křečovitě držely umyvadla.

,,Měla by jsi jít." zamumlal, ale nepodíval se na mě.Zatvářila jsem se naprosto nechápavě.

,,C-cože?" vykoktala jsem, ale to jsem neměla dělat.

,,Řekl jsem ať vypadneš!" zařval na mě a z očí mu sršely blesky.Ano konečně se na mě zase podíval a ruce měl zaťaté v pěst, až mu bělaly klouby.A pak to přišlo.Vypadal jako můj rozzuřený otec.A přesně tohle na mě řval, když se hádal s matkou a já se ho chtěla zeptat jestli by mi nepřečetl pohádku na dobrou noc.

U kohokoliv jiného bych tenhle náhlý odpor snesla, ale od něj to bylo jiné.Nevím proč, ale bolelo to.Jako bych zase byla v tom domě a přihlížela tomu, jak na sebe rodiče opět řvou.

Do očí se mi nahrnuly slzy a já je nestačila ani potlačit a už se jich pár vydralo ven na povrch.Nechtěla jsem před ním brečet.

Proto jsem se rychle otočila, vzala si mikinu, otřela si slzy a naposledy se na něj podívala.Už žádný rozzuřený Marcus.Teď měl v obličeji výraz naprostého překvapení a starosti a pomalu se ke mně rozešel.

Já ale hned zareagovala a rychle mu utekla za dveře.Podívala jsem se na hodiny na zdi.Půl sedmý ráno.Super, tak to by všichni měli ještě spát.To znamenalo, že nikoho nepotkám a nikdo nebude mít všetečný otázky proč jdu směrem od Gunnarsena.

Gunnarsen.Je neuvěřitelné co se mnou dělá.Co se mnou dělá pouhý jeho dotyk.Co se mnou dělá jeho úsměv, oči, tělo...Co se mnou dělá, když se rozzuří.To na tom všem chápu asi nejmíň.Od nikoho jiného, kromě mých rodičů, mě tak moc nebolelo když na mě řval.Ani od Philipa.Je to zvláštní.Ale Marcus Gunnarsen mi nějakým zvláštním způsobem přirostl k srdci.

Hellooo sweethearts 💓
Jelikož byla minule docela dlouhá kapitola, tak pro dnešek trochu kratší a taky trochu o ničem😟
Co si myslíte o Marcusově reakci?😬💬
Bye loves💋
maggie_gnrsn