∆21∆

3.2K 172 43
                                    

Nelly:
Tak jo už mě to nebaví.Nemůžu se před ním schovávat věčně!To co jsem včera řekla bylo...neměla jsem to říkat.Jen jsem to všechno pokazila.

Co mi ale zbývá?Měla bych si tu Marcuse aspoň týden nechat.Vážně se o něj bojím.

Co mi ale víc nahánělo strach byl fakt, že Marcus se se mnou ani nepokoušel navázat kontakt.Neklepal na dveře, nemluvil na mě, nepsal mi...prostě nic.Docela mě to znervózňovalo.Co když utekl?No to bych ho zabila!

S nádechem jsem otevřela dveře a sebevědomně vyšla ven na chodbu.

Neudělala jsem ale ani tři kroky a zastavil mě balónek, visící volně ve vzduchu.Jsem si ho jako nevšimla?

Na balónku bylo lihovkou napsáno Propíchni mě.Jen jsem nechápavě pozvedla obočí.A čím jako?Rozhlédla jsem se po chodbě jestli někde není něco, čím bych ten balonek mohla propíchnout.

Pak jsem nakonci provázku na kterém byl balónek přivázaný, uviděla viset jehlu.

Odvázala jsem jí a nejistě propíchla balónek.Tak nikdy nevíš co na tebe může vybafnout.

Udělalo to celkem velkou ránu a já sebou polekaně trhla.Společně s pár třpytkami se na zem snesl papírek.

Zvedla jsem ho a hned se začala culit nad jeho textem.Lekla jsi se?Neboj princezno, nic na tebe nevybafne.Jdi do kuchyně, kde na tebe čeká večeře a další balónek.Ten propíchni až se napapkáš.

Na papírku, ale bohužel nebylo jméno.Od koho by to asi mohlo být?Nikdo jiný, než Marcus do tohodle bytu přístup nemá.A že by tohle udělal Marcus?Pochybuju.

Nelámala jsem si nad tím hlavu a zvědavě se vydala do kuchyně.Tam na mě na stole čekala večeře v podobě mých oblíbených boloňských špaget.Já jsem si říkala, že jsem něco cítila!Málem jsem kvůli té vůni i vyšla z pokoje!Nechtělo se mi ale věřit, že tohle vařil Marcus.A jestli jo, tak wow, protože to chutná božsky.

Dojedla jsem a zvědavě přešla k dalšímu balónku, který byl u linky.

Napapaná?Tak mě propíchni.S úsměvem jsem zase odvázala jehlu z provázku a propíchla balónek.Zase jsem sebou trochu škubla a ze změti zlatých hvězdiček jsem vyndala další papírek.

Doufám že ti to chutnalo:)Teď jdi do pokoje pro hosty, kde na tebe čeká dáreček.
Stálo na papírku a já se tedy vydala do pokoje pro hosty, který teď mimochodem, obývá Marcus.

Když jsem otevřela dveře, ten blonďák tam ale nebyl.Proč mám pořád větší pocit, že v tom má prsty?

Na posteli však seděl menší plyšový medvídek a v rukou držel pugét rudých růží.

Šťastně jsem k medvídkovi přiběhla a vzala si od něj růže.Tam jsem našla další lístek.Až všechny uvadnou, to bude ten den, kdy tě přestanu milovat.

Překvapeně jsem na papírek koukala?Cože?Kdo?Kdo je do mě zamilovaný?Proč dostávám samé otázky, ale žádné odpovědi?

Položila jsem růže na postel a naskytl se mi pohled na dvě krabice.Byly očíslované jako 1 a 2.Tak mi asi došlo že tu s číslem jedna, mám otevřít jako první.

Když jsem odkryla víko, jen jsem nevěřícně kulila oči.Byly tam šaty.Nádherné bílé šaty, které měly krajkovou sukni, která mi byla sotva po kolena.Šaty byly bez ramínek a to je dělalo ještě dokonalejšími.

Pomalu jsem ten skvost vzala do rukou a pořád si je nevěřícně prohlížela

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Pomalu jsem ten skvost vzala do rukou a pořád si je nevěřícně prohlížela.Nakonec mi padl pohled na papírek na dně krabice.Otevři i tu druhou:)

Na nic jsem nečekala a otevřela i druhou krabici.Naskytl se mi pohled na krásné stříbrné boty.Byly otevřené a takové lehké, ale k těm šatům se hodily.(najdete je na obrázku kde jsou i šaty)

Zase jsem je vzala do ruky a opatrně si je prohlížela ze všech stran.I jako u předchozí krabice na mě čekal papírek.Dychtivě jsem ho začala číst.

Doufám že se ti šaty i boty líbily.Viděl jsem jak jsi je měla zakroužkované v jednom katalogu a u toho srdíčko:)Teď tě poprosím aby jsi si je vzala a šla na chodbu k výtahu.Jestli chceš můžeš se ještě namalovat, ale ty jsi překrásná i bez těch všech zkrášovadel.

Tak teď jsem byla vážně ohromená.Jak tohle všechno ví?Do svého bytu si nikoho nezvu, tudíž nikdo nemůže vědět, že mám nějaký katalog a v něm vybrané šaty.Ano jsou to moje vysněné šaty, ale už to bude celkem dlouho, když jsem je v tom katalogu našla.

Podle příkazu jsem si tedy šaty i boty oblékla a došla se do ložnice nalíčit.A další divná věc.Bez makeupu mě nikdo tak často nevidí.Vlastně jenom Philip a...Marcus.Vážně začínám mít podezření, že tohle všechno má na svědomí ten blonďák.

Nalíčila jsem se a vzala si ještě nějaké šperky.Ty šaty i boty mi padly dokonale a nechci být egoista, ale vypadala jsem v tom docela slušně.

Podle pokynů jsem šla ven z bytu, na chodbu.Tam na mě čekal další balónek.Praskla jsem ho.

Tentokrát už jsem se nelekla.Ani z balónku nic jiného kromě papírku nevypadlo.Vzala jsem papírek a začetla se.

Už jsi skoro nakonci tohoto dobrodružství.Už víš kdo jsem?No za chvíli se to dozvíš.Teď vyjeď výtahem až úplně nahoru, tudíž na střechu a jdi ven.Tam na tebe bude čekat další, už poslední balónek.

Trochu nervózně jsem zmáčkla tlačítko a přivolala si tím výtah.Ano byla jsem nervózní.Kdo to může být?Jediný kdo mě napadal byl Marcus.Ale proč by to dělal?Po tom co jsem mu udělala.

Vyjela jsem výtahem až nahoru a vyšla ven na střechu.Ovál mě studený vítr a já se oklepala.

Uviděla jsem poslední balónek, až těsně u zábradlí, kde byl přivázaný.Odvzála jsem jehlu a propíchla ho.

Vypadaly z toho červená srdíčka a papírek.Zvedla jsem ho a přečetla si ty dvě slova.

Otoč se.

Udělala jsem tak a zůstala stát jak solný sloup.

Hellooo sweethearts💓
A zase to udělám a utnu to v tom nejlepším😂Vy mě fakt musíte milovat.Jak by se vám líbilo kdyby pro vás taky,někdo udělal takovéhle překvapení?Kdo tam asi je?😏💬
Bye loves💘
maggie_gnrsn

Psychopat [Marcus Gunnarsen] Kde žijí příběhy. Začni objevovat