Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆22∆

Pootevřela jsem pusu údivem.Wow.Přede mnou stál Marcus?Vážně to je Marcus?Málem bych ho v tom saku nepoznala.Vypadá...úchvatně.

Na sobě má bílé tričko, na tom má jednoduché černé sako a k tomu černé džíny.Svoje jinak rozcuchané vlasy měl zfixované do úhledné patky.

Stál pár metrů přede mnou, ruce v kapsách a na obličeji mu pohrával lehký úsměv.Připadala jsem si jak v pohádce.Dokonalý princ.

,,Wow...vypadáš...dokonale." řekl Marcus užasle a celou si mě přejel pohledem.Zrudla jsem a sklopila svůj pohled ke špičkám svých nových bot.

,,Ale to hlavně díky tobě." řekla jsem s úsměvem a tím jsem poukázala na ty úžasné šaty a boty.

,,Nemyslím si." uchechtl se a popošel ke mně.

,,Jak jsi věděl, že se mi ty šaty líbí?" zeptala jsem ho.Vážně mě to zajímalo.
Křivě se usmál, čímž donutil k úsměvu i mě.

,,Viděl jsem jak sis je prohlížela v katalogu, měla jsi je tam i založené.Nebylo tak těžké si to odvodit.Ale ty boty jsem risknul.Poradila mi to ta prodavačka." vysvětlil mi a já viděla jak jeho líčka nabrala menší odstín růžové.Byl roztomilý.Co to kecám.On je roztomilý pořád.Ale nikdy nebude tvůj...

,,Proč?Proč tohle všechno děláš?" zeptala jsem se docela zoufale a rozhodila kolem sebe rukama.Měla jsem plno otázek, na které chci vědět odpovědi.Ale tahle mě zajímala ze všech nejvíce.

,,Tobě to furt nedošlo?" zeptal se a podíval se na mě trochu pobaveně, ale i zoufale.

,,Co mi má dojít?" zeptala jsem se frustrovaně.Tohle už mě nebavilo.

Uchechtl se a udělal těch pár kroků až ke mně.Zastavil se několik centimetrů před mým obličejem a jeho dech se mísil s tím mým.Mezi nás by se nevešel ani papír.Myslela jsem, že sebou seknu.

Jeho čokoládová kukadla se zabodla do těch mých.Zvedl ruku a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.Pak svou dlaň přiložil na moje hořící líčko a usmál se.

Ježiši Gunnarsene, tak už něco řekni nebo se zblázním!

,,Miluju tě." zašeptal a usmál se.Výbuch.

Právě v mém těle vybuchlo nespočet ohňostrojů a motýlů a já nevím čeho ještě.Celým tělem se mi rozlil příjemný pocit štěstí a lásky.

Cože?O-on mě co?!Nenene to není možné!On mě miluje!

Na nic jsem nečekala a spojila naše rty v jedny.Konečně jsem je zase cítila.Jeho měkké, horké polštářky jak hýčkají ty mé.

A tohle nebyl žádný dravý polibek, když ten jeden, chce sníst toho druhého.Tohle bylo úplně něco jiného.

Jakoby jsme se oba snažili dát do toho polibku všechno, co k tomu druhému cítíme.Byl to něžný, pomalý a láskyplný polibek a i tak mi bral dech z plic.

Odtrhli jsme se od sebe a opřeli si čela o sebe.Vzájemně jsme si koukali do očí a přitom se culili jak dementi.Ale zamilovaní dementi.

Vážně jsem se do něj zamilovala?Vážně miluje i on mě?Vážně je teď jenom můj?Nikdy bych neřekla, že by se tohle mohlo stát.

Marcus:
Hned jak jsem pronesl ty dvě magická slova, viděl jsem jak jí to překvapilo.Proto jsem trochu znervózňel, ale moje nervozita opadla hned jak se usmála a přitiskla svoje dokonalé rtíky k těm mým.

V ten moment jsem byl neskutečně šťastný.Tak jak jsem už hodně dlouhou dobu nebyl.

Jemně jsem pohyboval rty proti těm jejím a snažil se dát do toho polibku všechno.Jak moc jí miluju, jak moc je teď nádherná, jak moc jsem šťastný a plno dalšího.

Hlavně mi pomalu ale jistě docházel fakt, že teď je konečně moje a nikoho jiného.Můžu jí střežit jako oko v hlavě a to vám ručím, že budu, takže ruce pryč!Můžu si kdykoli přivlastnit její hebké rty a v podstatě i její tělo.Můžu jí mít v náruči a už jí nikdy nepustit.A to jsem ani neměl v plánu.Nikdy.

Tuhle holku miluju.Jako nikoho předtím.Dokázala mě zvednout z toho největšího dna.Díky ní, tady teď stojím, koukám do těch dokonalých kukadel, které patří jen jí a culím se jak dement.Proč?Protože to většinou zamilovaní lidé dělají.

A ne není to tím, že je psycholožka.Je to tím, že ve mně dokázala probudit něco, co hodně dlouhou dobu spalo.Štěstí a lásku.

Beze slov jsem jí vzal za ruku a dovedl k lavičce, kousek od kraje střechy a sedli si.

Nelly si sedla, tak že byla nalepená na mě a nohy měla přehozené přes moje.Opírala se o moje rameno a společně se mnou koukala na světélkující město před námi.Mezitím si nepřítomně hrála s našimi propletenými prsty.

Byla úchvatná.Ten úsměv jí tak hrozně slušel.Vypadala jak nevinná princezna.A ty šaty?Sakra v těch vypadala zatraceně sexy.

,,Už jsem ti říkal, jak ti to neskutečně sluší?" nahl jsem se k jejímu uchu a zašeptal.Zpozoroval jsem jak se malinko napla.Zbožňuju co s ní dělá moje přítomnost.

,,Jo." usmála se a otočila hlavu zase k blikajícímu městu.

Najednou ale její úsměv povadl.Zhrozil jsem se.Řekl jsem snad něco špatně?!

,,Babygirl, děje se něco?" zeptal jsem se starostlivě a něžně jí pohladil po líčku, čímž jsem jí přinutil, se ke mně otočila.Zhrozil jsem se ještě víc.Její kukadla se pomalu, ale jistě, plnily slanou vodou.

,,Nic...já jen...Dole jsi mi nechal pugét růží.A na tom lístku co byl u toho, je napsáno Až všechny uvadnou, to bude ten den kdy tě přestanu milovat." řekla tak potichu jakoby se bála mi to říct.Oddechl jsem si.A následně se usmál.Chudinka, vůbec neví o co jde a takhle se tady trápí.

,,Baby podívej se na mě," řekl jsem a zvedl její hlavu, čímž jsem jí přinutil podívat se na mě, ,,Jedna z těch růží je umělá.Nikdy neuvadne.Tak jako já tě nikdy nepřestanu milovat." řekl jsem s úsměvem a ona ke mě překvapeně zvedla oči.Byla roztomilá.V jejích očích se zase objevily šťastné jiskřičky a mě už nic nebránilo naše rty spojit v jedny.

Tahle holka, je teď můj život.

Hellooo sweethearts💞
Tak jste se dočkali😂😍Doufám že jste aspoň trochu spokojení🙏Ale nedělejte žádné unáhlené závěry, já to ještě nějak zamotám😌
Bye loves💋
maggie_gnrsn