Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆8∆

Sedím u svého stolu v kanceláři, když se dveře najednou prudce otevřou a někdo vtrhne dovnitř.Polekaně jsem sebou trhla a naštvaně vzhlédla k příchozímu, abych mu to pěkně vytmavila.Ale zamrzla jsem v pohybu.

Stál tam Philip.Zadýchaný, celý rudý, vypadal naštvaně, ale zároveň zničeně.Co mu přeskočilo?!

,,C-co tu d-děláš?" vykoktala jsem a on se pomalu rozešel směrem ke mně.Pohotově jsem se zvedla a začala couvat.Mám z něj strach.Ale zároveň jsem na něj nehorázně naštvaná.

,,Co by, přišel jsem si pro tebe,"uchechtl se a mě přejel mráz po zádech, ,,Nelly pojď domů." řekl a pousmál se.A to mě má jako odměkčit?Jo hochu to si věříš.

,,Ale já už nemám domov.Rozhodně ne u tebe." odseknu a založím si ruce na hrudi.

,,Prosimtě nedělej scény a pojď domů." teď už tak milý nebyl.Spíš to na mě zavrčel a udělal jeden krok ke mně.Automaticky jsem o krok ustoupila.Ušklíbl se.Asi mu došlo, že se ho bojím.

Než jsem stihla jakkoli zareagovat, byl u mě a přišpendlil mě na zeď za mnou.Cítila jsem jeho dech na mojí tváří a vůbec mi to nebylo příjemné.

Chtěl mě vzít za ruku, ale já se mu vysmekla a hned mu jednu vlepila.A jsme si kvit!

Prosmekla jsem se kolem něj a zamířila ke dveřím.Než jsem se ale stačila dotknout kliky, Philip mě bolestivě chytil za zápěstí a otočil směrem k němu.

,,Co chceš?" prskla jsem po něm a snažila se ruku z jeho sevření vyprostit.K mé smůle byl silnější než já.

,,Tebe." řekl a ušklíbl se.Ironicky jsem se zasmála.Si ze mě dělá prdel že jo?

,,Pozdě." odseknu a vysmeknu se mu.Hned na to rychle vyjdu z mé kanceláře a zamířím někam ani nevím kam.

Byla jsem na Philipa neskutečně naštvaná.Tak on mě uhodí, řve na mě a ani mi nevěří a teď si sem jako nakráčí a pojď domů?Se asi posral ne?!Panebože to je takovej debil, vážně jsem ho milovala?

Najednou jsem se ocitla před dveřmi s číslem 39.Marcus.Ano toho potřebuju.Ať už jsem na něj jakkoli naštvaná potřebuju jeho čokoládky, které mě vždy nějakým zvláštním způsobem uklidní.

Váhavě jsem zaklepala a i když se nic neozvalo, vešla jsem.

Seděl tam.Na posteli.A opět měl hlavu skloněnou a v rukou žmoulal ten kus papíru, či co to je.

,,Ahoj." špitla jsem a Marcus ke mně překvapeně zvedl hlavu.

,,Ahoj" zamumlal a pousmál se.Už jsem si zvykla na to, že se směje, tak jsem mu úsměv s potěšením opětovala.

V tichosti jsem si sedla vedle něj na postel a ruce si složila do klína.Nevěděla jsem co říct.

,,Co se stalo?" zeptal se Marcus a mě až teď došlo, že na mě celou dobu upírá své hnědé čokoládky.Polkla jsem.Cítila jsem se jak pod rentgenem.

,,Opět jsem se pohádala s Philipem." vydechla jsem a pohled upřela do svého klína, kde jsem si nervózně mnula prsty.

,,Počkej, jako tady?On za tebou přišel?" zeptal se a zněl trochu naštvaně.Proč je naštvanej vždyť mu to může být úplně někde.

,,Jo.Vtrhl mi do kanceláře, prý ať jdu domů.Ani se mi neomluvil.Tak jsem mu vrazila facku, aby jsme si byli kvit a odešla." pokrčila jsem rameny.

,,Ty se nezdáš." uchechtl se, ale já nijak nezareagovala.Nevím jak.Upřímně jsem se ho trochu bála.

,,Nelly podívej se na mě," povzdechl si a já k němu nechápavě vzhlédla, ,,Promiň za to ráno.Neměl jsem na tebe tak vyjet...já jen...konečně jsem myslel na něco jinýho, než na to co se stalo a bylo mi tak...krásně." pousmál se, ale smutně.Přitom mu několik pramenů bloďatých vlasů, spadlo do čela.

Potlačila jsem nutkání zvednout ruku a ty vlasy mu prohrábnout.Místo toho jsem se jen šťastně usmála.On se mi omluvil!On se umí omlouvat!No to nene.

,,To je v pohodě.Chápu to.Jen mě to v tu chvíli zaskočilo, protože-" a zastavila jsem se právě včas.Nemusí vědět úplně všechno.Modlila jsem se aby si mého náhlého zastavení nevšiml, ale to by to neměl být Marcus Gunnarsen.

,,Protože...?" pobídl mě, ale já jen záporně zavrtěla hlavou.

,,Ale notak.Řekni mi to." zafňukal jak malé dítě a jemně svou ruku položil na tu mojí.Pokožka mě okamžitě pod jeho dotekem začala pálit.Marcusi co se mnou zase děláš?

Polkla jsem.Mám mu to říct?Nemám s tím nějaký zásadní problém, ale zase nevím jestli mu mužů věřit.A pak jsem dostala skvělý nápad.

,,Řeknu ti to, až ty mi řekneš ten svůj důvod, proč jsi tady." řekla jsem tvrdohlavě a Marcus se zamračil.Asi právě pochopil, že se mnou to tak lehké nebude.No jo hochu, to jsi uhádl!

Chvíli byl zticha a vypadalo to, že přemýšlí.Chvíli se koukal do zdi, chvíli na mě, pak na naše ruce, které mimochodem byly pořád spojené, ale já si rozhodně nestěžuju.

,,Fajn." vydechl poraženě, protože když mě to jeho mlčení a koukání přestalo bavit, začala jsem na něj házet pohled zmučeného štěněte a netrvalo dlouho a povolil.Že mě to nenapadlo hned.

,,Kdo začne?" zeptala jsem se opatrně.Bylo hodně těžké skrývat svou radost z toho, že mi to konečně řekne.

,,Asi ty." kývne hlavou a svou ruku z té mé sundá.Chlad.Naskočí mi husí kůže.

,,Okay.No jak bych začala.Ty o mé minulosti něco málo víš.No a jak jsi tam včera stál, celý rozzuřený a brunátný v obličeji, ruce v pěst a řval jsi tam na mě, připadalo mi, jako bych před sebou viděla svého otce.Prostě jsem se cítila, jako bych zase stála v tom hrozném domě a táta na mě řve přesně to, co jsi na mě řval ty ráno." dořekla jsem a cítila jak mi pár neposedných slz sjelo dolů po tváři.

,,Bože," prohrábl si rukou vlasy, ,,To jsem nechtěl.Vážně ne.Nevěděl jsem-" začal mlít páté přes deváté, ale já ho hned zastavila.

,,To je v pohodě." řekla jsem jednoduše, ale to ho zřejmě neuklidnilo, podle toho co udělal po tom.

Ucítila jsem jak vzal mou bradu mezi palec a ukazováček a jemně mi jí zvedl nahoru.Na místech, kde se mě dotýkal, mi do těla vystřelovaly malé výbojky elektřiny.Zabodl do mě své úžasné oči, plné lítosti, něhy a lásky?Jako fakt?Asi už blouzním.Zase jsem se cítila jak na rentgenu.

,,Teď mě poslouchej.Tohle už ti nikdy neudělám.Nikdy.Slibuju." řekl a jemně se usmál.Začal se ke mně nepatrně přibližovat.Můj tep vystřelil nahoru a já zamrzla v pohybu.I tak jsem byla schopná se odtáhnout a začít se červenat jak rajče.

,,Tak a teď ty." pobídla jsem ho nedočkavě, když se mi podařilo svůj tep zpomalit opět na normální.Musím říct, že mi to dalo celkem zabrat, když ten kdo to způsobil, sedí přímo vedle mě.

,,No..." nadechl se a začal vyprávět.Se zatajeným dechem jsem hltala každé jeho slovo.

Hellooo sweethearts💓
Máte dneska ještě jednu, tak přece vás nenechám umřít že jo😂
Jsem říkala že bude zase o něco delší 😂Tak co z Marcuse asi vypadne?💬🔥
Bye loves💋
maggie_gnrsn