Psychopat [Marcus Gunnarsen]

∆17∆

Nelly:
Koukám jak Tinus nakládá tašku do kufru auta a následně ho zavírá.Rozešel se směrem ke mně a já nadhodila falešný úsměv.

,,Nelly, nemyslím si, že je dobrý nápad ho pouštět." řekne Martinus nejistě a střelí pohledem k jeho autu, kde vepředu sedí Marcus a kouká do mobilu.

,,A já si zase myslím že je ten správný čas." usměju se na něj a snažím se znít co nejvíc jistě.I když si tím vůbec jistá nejsem.

,,Co když si ublíží?" řekne Tinus s obavami.Povzdechnu si a povzbudivě mu stisknu ruku.

,,Tinusi věř mi.On je z toho napůl venku.Teď už jenom potřebuje rozptýlit.Tak ho berte na nějaké výlety a tak.Mluvit by s vámi měl, když tě dneska už pozdravil.Nenechávejte ho ale moc o samotě.Jinak si myslím že za dva měsíce je z toho venku." usmála jsem se, ale tak falešně, že jsem se za to i sama styděla.

Martinus se usmál a v jeho očích se zajiskřila naděje.Objetím se se mnou rozloučil a následně nasedl do auta a společně s Marcusem odjel.

Poraženě jsem vydechla a vydala se nazpátek do budovy.

Upřímně?Nechtěla jsem Tinusovi takhle lhát.Ano Marcus mě přesvědčil a já mu podlehla.Vím že jsem udělala špatně, ale on vypadal fakt zoufale.Moje podmínka pro to, abych ho propustila byla, že musí začít komunikovat se svými blízkými.A musel mi slíbit, že si nesáhne na život.I tak jsem se o něj nehorázně bála.On už ale není tvoje starost..

Nevím jestli to zvládne.Ale doufám, že jo.Do karty jsem napsala, že už je zcela vyléčený a můžeme ho propustit.Dělala jsem to opravdu s těžkým srdcem.

Když mi Marcus oznámil, že chce pryč, jen jsem na něj překvapeně koukala.Doteď jsem to brala jen jako, že ho propouštím, i když ještě není úplně v pořádku.Teď mi ale dochází i ta další, velmi podstatná věc.Já už ho nikdy neuvidím.Myslím jako naživo.

Vždyť jsem ho právě definitivně nechala jít.Nechala jsem odejít někoho koho jsem milovala.Kdo mi dokázal pomotat hlavu, během pár týdnů.Můžu být ještě větší kráva?!

1 month later:

Uběhl měsíc od toho co jsem Marcuse propustila a od té doby jsem o něm nikde neslyšela.Docela si o něj dělám starosti.Proto se mám dneska sejít s Martinusem.

Abych byla upřímná, není den ani hodina a možná ani minuta, kdy bych si na Marcuse nevzpomněla.A vždycky mě přitom bolestivě bodne u srdce.

Pořád si říkám, že jsem udělala dobrou věc.Ochránila jsem ho a to je to hlavní.Je v bezpečí.

Philipa zavřeli.Obvinili ho za pokus o znásilnění a ani mu moc nepomohla ta rvačka u mě v kanceláři.Dostal pět let.Aspoň jedné zátěže jsem se zbavila a teď mužů konečně v klidu chodit po ulici.

Sedím v kavárně, ponořená do svých depresivních myšlenek a ani si nevšimnu, že si přede mě někdo sedl.

,,To mě ani nepozdravíš?" řekne osoba naproti mě a snaží se znít ublíženě.Trhnu sebou a překvapeně zvednu hlavu.Na obličeji vykouzlím úsměv, hned jak naproti sobě uvidím blonďáka s čoko očima a pihou nad rtem (přiznejte se, kdo si myslel že to je Marcus?😂)

,,Ahoj!" vykřiknu nadšeně a obejmu ho.No co, neviděli jsme se měsíc a mě tohle střapatý pako celkem chybělo.Ale víc ti chybělo to druhý.Hhh ticho!

,,Jsem rád, že tě vidím.Po tak dlouhé době." pousměje se Tinus a sdělí číšníkovi svou objednávku.

,,To já taky.Tak povídej.Co je nového?Co Marcus?" začnu ze sebe sypat otázky a Martinus se jen zasměje.

,,Tak jo, tak jo.Trochu zpomal." zvedne ruce na náznak, že to stačí.Zamračím se a hodím po něm naštvaný pohled.Hned pochopí a začne mluvit.

,,No mám se celkem fajn.A Marcus?No jak to říct...nic moc se neděje.Moc s námi nemluví a když ho chcem vytáhnout někam ven, tak se vymluví, že mu není dobře.Je neustále zalezlý v pokoji.Jsem ale rád, že aspoň jí a pije." smutně se pousmál a já mu povzbudivě stiskla ruku.

,,Musíš mu dát čas.Zemřela mu těhotná přítelkyně, to je opravdu velká rána." snažím se ho nějak uklidnit, ale on se najednou zakucká a vykulí na mě oči, div mu nevypadnou z důlků.A mě v tu chvíli dojde co jsem to vlastně řekla.

,,A sakra." zamumlám si spíš pro sebe, ale Tinus hned zareaguje.

,,Sarah byla těhotná?!" vyjekne a já si dám prst přes rty.Nikdy nevíš kdo všechno tady sedí.Třeba tamten pán co sedí u baru může být novinář.

,,Můžeš být trochu tišší?!Ano byla těhotná!Ale vím to jenom já, takže se to opovaž někomu říct.Ani Karoline!" řeknu velice rázně a pohrozím mu prstem.

,,Dobře, dobře jen klid." zvedne ruce na obranu.Spokojeně se usměju.

Pak si ještě chvíli povídáme a nakonec se rozhodneme jít domů.

Abych nezapomněla, našla jsem si nový, větší byt.Je velký, moderní a tak akorát.Úplně jsem se do něj zamilovala.Tak jako do Marcuse?Musíš mi ho sakra pořád připomínat??

Marcus.Jaktože s nima nikam nechce jít?A skoro s nimi nemluví?!Aspoň že jí a pije, to mě aspoň trochu uklidnilo.Ale sakra Marcusi!Něco jsme si slíbili!

Jdu zrovna tichým, ponurým parkem.Ovane mě studený vítr a já si přitáhnu, kabát víc k tělu.Když v tom uvidím někoho sedět na lavičce jen v mikině.A ten někdo, mi až moc připomínal jednu osobu.

Opatrně jsem se rozešla směrem k lavičce a zastavila se jen kousek od ní.A moje obavy se potvrdily.Byl to on.Na sobě měl černou mikinu a kapuci, takže mu nebylo vidět do obličeje.A vedle sebe, prázdnou flašku od whisky.

Helllooo sweethearts💞
Tak dneska se asi už nedozvíte kdo to byl.I když já myslím že jste to asi všichni uhádli😂Tak kdo to byl?💬
Bye loves💋
maggie_gnrsn