Pohled Martinuse
Ráno mě vzbudil otravný zvuk budíku a tak jsem pomalu vstal z postele.
Hned jsem se vydal do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu.
Vyšel jsem z koupelny a přešel ke skříni, kde jsem si vybral nějaký oblečení.
Vybraný oblečení jsem na sebe rychle návléknul a jen letmo se podíval na svůj odraz v zrcadle.
Vypadal jsem celkem dobře až na vlasy, které mi stály do všech stran.
Vlasy jsem si rychle prohrábl rukou a až pospíchal na snídani.
***
Výtah bohužel nejezdil, tak jsem to musel vzít po schodech.
Schody jsem bral po dvou a bylo mi celkem jedno když jsem do někoho vrazil.
Tedy dokud jsem neskočil na zemi a se mnou i dvě další těla.
,,Promiňte. Vážně mě to moc mrzí," začal jsem se rychle omlouvat a u toho se sbírat ze země.
,,To je v pohodě, Martinusi. Nic se nestalo," až tohle mě donutilo se podívat na dvojici, kterou jsem srazil.
Když jsem zjistil, že je to Filip a ještě ten kluk, tak jsem ani chvilku neváhal a rozeběhl se po schodech znova dolů.
Bylo mi úplně jedno, že se za mnou nechápavě dívají, ale já jsem prostě musel zdrhnout pryč.
Pohled Marcuse
Po snídani jsme hned vyrazili do studia, abychom mohli nacvičit veškeré choreografie.
Bude to sice náročné, ale nějak to snad zvládneme, i když to nebude vůbec snadné.
V pokoji jsem si vzal všechny věci, které s sebou potřebuju a opustil jsem svůj pokoj.
Musel jsem to vzít po schodech, jelikož výtah byl rozbitý.
Doufám, že to brzo vyřeší, protože se mi vážně nechce lézt do těch schodů.
Dolů to jde v pohodě, ale nahoru to budu větší oříšek.
***
Celá zkouška probíhala perfektně. Všichni věděli, kde mají stát a co mají dělat.
Hodně mě překvapil Dejvid, který uměl všechny choreografie ještě líp než ostatní tanečníci, kteří jsou u nás mnohem déle než on.
Když jsme dorazili zpátky na hotel, tak jsem rychlostí blesku vystřelil z auta a hned běžel do haly hotelu.
Ani jsem nezkoušel výtah a hned jsem se vydal po schodech nahoru.
Pomalu jsem vybíhal poslední patro a až jsem byl tak zadýchaný, jako nikdy.
Když jsem došel až na horu, tak jsem se musel opřít o stěnu a vydýchat se.
Najednou se otevřely dveře výtahu, že kterého vystoupil Martinus.
,,Proč si nejel výtahem?" zeptal se mě zaraženě, když mě uviděl.
Na to jsem jen zaúpěl a nějakým způsobem se doplazil do svého pokoje.
Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.
Vaše Katte
