27. kapitola

113 7 3
                                    

Pohled Anet

Hned jak jsem se ráno vzbudila, tak jsem věděla co je za den.

S velkou nechutí jsem vstala z postele a došourala jsem se do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu.

Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, tak jsem si vybrala první oblečení, které mi padlo pod ruku.

Dneska mi bylo i celkem jedno co si na sebe obleču.

Jen pomyšlení na to, že za pár dní mám jít na koncert Marcuse a Martinuse mi nahánělo husí kůži a taky se mi dělalo blbě od žaludku.

Celý dny jsem se na to snažila nemyslet, ale to bych nesměla být v blízkosti mé kamarádky Andy, která mi to každou volnou chvilku připomínala.

Když jsem si kontrolovala svůj celkový outfit, který byl mimochodem úžasný, tak jsem se lekla svého obličeje.

Celkově jsem strašně propadlý obličej, smrtelně bílou tvář a k tomu příšerně velké kruhy pod očima.

Rychle jsem si sedla za svůj toaletní stolek a snažila jsem se udělat něco se svým obličejem.

Za chvíli jsem už vypadala jako člověk, a tak jsem se mohla vydat do školy.

Jelikož jsem se zdržela malováním se, tak jsem ani nestihla snídani takže si budu muset koupit něco po cestě.

***

Když jsem dojela metrem na Smíchov, tak jsem si šla koupit konečně něco k jídlu. Měla jsem hlad jako vlk.

Vyšla jsem po schodech na autobusové nádraží a jako každé ráno jsem čekala na Andy.

Po nějaké době mi od ní přišla zpráva, že dneska a ani zítra nejde do školy.

Bože, tak to zas bude hroznej den. Nebudu si moct s nikým povídat.

Nastoupila jsem do prvního autobusu, který mi přijel a snažila se přežít cestu.

Snažila jsem se uklidnit, že to bude jen obyčejná cesta autobusem, ale něco mi říkalo, že to tak nebude.

***

Jak se ukázalo moje špatné tušení se ukázalo jako správné, když do autobusu nastoupil ten nejhezčí druhák na světě.

Samozřejmě, že si mě všimnul a po celý zbytek cesty se na mě neustále díval a přitom se hezky usmíval.

Úsměvy jsem mu oplácela s úplně rudými tvářemi. A ne nevymýšlím si. Tváře mi přímo hořely.

,,Jo tak tohle bude ještě hodně dlouhej den," běželo mi hlavou, když jsem z autobusu vystoupila a vydala se ke škole.

Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte

Who I amKde žijí příběhy. Začni objevovat