Pohled Anet
Dneska v noci jsem měla noční můru z toho debilního koncertu.
Abych řekla pravdu, tak se tam těším a zároveň netěším.
Bojím se jejich reakce. Co když mě poznají? No vlastně určitě mě poznají. Co budu potom dělat?
Studené kapky vody se dotkly mé tváře a já už jen doufala, že se mi trochu zklidní mé myšlenky.
Rukama jsem se zapřela o umyvadlo a snažila se uklidnit.
Proč na ně prostě nemůžu kvůli tomu koncertu přestat myslet.
Tak dlouho mi trvalo na ně zapomenout a teď mi to někdo musel pokazit.
Ještě jednou jsem se podívala do zrcadla a až pak opustila koupelnu.
V pokoji jsem si na sebe oblékla první oblečení co mi padlo do ruky.
Vůbec jsem neřešila jak budu vypadat. Prostě mi to bylo jedno.
Popadla jsem svojí tašku, kterou jsem ještě před odchodem z pokoje zkontrolovala.
Naštěstí jsem v ní měla všechno, a tak jsem se mohla vydat do kuchyně na rychlou snídani.
Ke snídani jsem si nakrájená dva kousky vánočky, kterou jsem rychle snědla.
Ještě jsem si rychle upatlala nějakou svačinu, kterou jsem si uklidila do tašky.
Popadla jsem svojí tašku a vydala se do haly, kde jsem si oblékla svojí zimní bundu a obula zimní boty.
Otevřela jsem dveře a venku byl sníh! Bože já už vážně blázním.
Nějak dál jsem to neřešila a v klidu se vydala do školy.
***
Celý den jsem na každým rohu narážela na Riveru.
Pokaždé to bylo příšerný. Vždycky jsem cítila jak mi v jeho přítomnosti hoří tváře.
Bože! Já jsem do něj vážně až po uši zamilovaná. Co s tím budu dělat?
Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.
Vaše Katte
