Pohled Martinuse
Dneska se vracíme zpět do Trofors, aby jsme si zabalili věci na turné a taky aby jsme si došli do školy pro úkoly.
Naposledy jsem zkontroloval svůj již prázdný pokoj, který jsem měl teď opustit.
Bude se mi tady po tom celkem stýskat. Zažili jsme toho taky vážně hodně.
Bože, už mluvím jako stará sedmdesátiletá babička, která všechno vypráví svým vnoučatům.
Konečně jsem vyšel ze svého pokoje na chodbu, kde už čekal táta s Macem. Achjo jsem zase poslední.
Pomalu jsem přešel k nim a pomalu jsme se společně rozešli k výtahům.
Všichni jsme nastoupili do výtahu a já jsem se v duchu modlil, aby se výtah znovu nerozbil a mi tady nezůstali.
Když výtah dojel a před námi se otevřeli dveře do haly, tak jsem úlevou výdech vzduch, který jsem celou dobu zadržoval.
Táta na recepci vrátil klíče od našich pokojů a mi jsme se rychle vydali do podzemních garáží, kde na nás čekalo auto, které nás odveze na letiště.
***
Jako první jsem vyskočil z auta a rozeběhl se k domovním dveřím.
Nemůžu uvěřit, že jsme zase doma. V předsíni jsem si vyzul boty a už běžel po schodech do svého pokoje.
Dveře jsem za sebou zavřel a unaveně padl do postele.
Co se to stalo? A proč mě? Najednou jsem měl zase pocit, že nemůžu dýchat.
Vstal jsem z postele a přešel k oknu, které jsem následně otevřel.
Vzduch. Krásný vzduch. To byly slova, která mi běžely hlavou.
Po chvíli jsem se uklidnil, a tak jsem mohl okno zase zavřít.
Nejspíš se teď ptáte co se mi stalo. Prostě a jednoduše jsem dostal v autě další záchvat paniky.
Nakonec jsem se rozhodl, že si vezmu svůj deník a všechny svoje pocity si do něj zapíšu. To mi vždycky pomůže.
Pohled Marcuse
Vyděšeně jsem se koukal za Tinusem, který jako blesk z čistého nebe vystřelil z auta k domu.
Bože zajímalo by mě co mu zase je. Ještě nějakou dobu jsme se za ním koukal až jsem nakonec taky vylezl z auta.
Vydal jsem se do svýho pokoje, kde jsem si odložil svoji tašku a znovu se vydal do kuchyně.
Bohužel tam nikdo nebyl, a tak jsem napsal krátký vzkaz o tom kam jdu.
Vzkaz jsem připevnil na lednici a vydal se do předsíně, kde jsem se obul a vydal se ze dveří pryč.
***
Došel jsem k budově školy, kde už jsem nebyl docela dlouho.
Pomalu jsem vešel dovnitř a hned se vydal do ředitelny.
Nejistě jsem zaklepal a hned jsem vešel dovnitř. Byl to u mě už takový zvyk.
,,Dobrý den," pozdravil jsem ředitelku, která seděla za stolem.
,,Dobrý," odpověděla mi a hned mi do ruky podala všechny papíry.
,,Děkuju," řekl jsem a vydal se znova ke dveřím.
,,Nashledanou," řekl jsem a odešel pryč z ředitelny a též i ze školy.
Ahoj všichni!
Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.
Vaše Katte
