The Queen of Surenia✔️

VI.

    ,,ty první" odvětila jsem. Rozhodně nevlezu někam, co neznám. V hlavě mi běhalo spousty myšlenek, ale jedna se opakovala nejčastěji. Jestliže to je jakýsi průchod do jiné dimenze, co je tedy na druhé straně? Pustina? Les? Louka? Příšery? Jednorožci?

,,tak půjdeme spolu, ano?" navrhl. Já jen kývla hlavou a přijala jeho nadzvednutou ruku. ,,poprvé jsem se taky bál, ale neboj se, tam na druhé straně je svět lepší než tady" mrkl na mě.
    Prostoupili jsme bránou. Když jsem do ní vstoupila, na chvíli se mi zamotala hlava a zauzloval žaludek, takže jsem myslela, že hodím šavli. Ale zvládla jsem to. Když jsme vylezli na druhé straně, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. (Dnes už popáté. Počkat, dá se vlastně tenhle čas stále označovat za jeden den? Nevím, jak dlouho jsem v autě spala.) Každopádně krajina, která se přede mnou rozprostřela, byla nádherná. Zelené kopce, husté lesy a nakonec vysoké hřebeny pohoří. Na lukách pobíhali různá stvoření, někde byli dokonce jednorožci a místy i pegas! Zvláštní míšená stvoření byla krásná. A obzvlášť to jedno, které se k nám blížilo. Byl to majestátní jelen jehož medově hnědá srst se na slunci leskla jako pravé zlato. Velká křídla byla porostlá bílými pírky s šedým lemováním. Letky byly šedě pruhované. Celý ten výjev byl překrásný, to nejhezčí co jsem kdy viděla. Zastavil se před námi. Měla jsem chuť se ho dotknout, jako včera na "mém" palouku, ale nevěděla jsem, jestli smím.

,,takže, Len. Já jsem Zirk" řekl náhle kluk a podal mi ruku. Nejistě jsem ji přijala. Chvíli se na mě díval. ,,ty mě tomuhle nepředstavíš?" zeptal se mě. Nechápavě jsem na něj pohlédla. ,,ale no tak, předevčírem jsem vás viděl a jelikož máš na dlani jeho znamení, pak ti musel sdělit svoje jméno!" zase jsem si vzpomněla na tu myšlenku.

,,Ach tak...takže...Zirku, tohle je Mosen. Mosene, Zirk" řekla jsem, nejistě přešlápla a kousla se do rtu. Vždy když jsem nervózní se koušu do rtu, proto jsem doma měla tolik léčivých balzámů na rty. Teď už nemám žádný. Nemám nic, jsem v cizím světě na cizím území.
Žádný strach, až dorazíme, budeš mít všeho dost.
Něčí hlas mi zazněl v hlavě. Bolelo to tak moc, že jsem se málem svalila k zemi, kdyby mě Mosen nepodepřel. Vděčně jsem na něj pohlédla.
Na to si brzy zvykneš, neboj.
V hlavě mi opět zazněl ten hlas. Tentokrát to ale bolelo naštěstí méně, než předtím. Když jsem opět nabrala rovnováhu, podívala jsem se zmateně na Zirka. Ten mi však zmatený výraz opětoval.
To jsem já, Mosen
Řekl pobavený hlas v mé hlavě. A já se usmála. Doslova jsem se rozzářila jako ráno vycházející slunce. Zirk mi daroval další zmatený výraz.

,,Mosen může mluvit v mojí hlavě. Trochu to bolí, ale na to si prý zvyknu. Takže, kam to vlastně jdem?" Zirk mě přejel pohledem a pak se usmál.

,,nejdem, ale poletíme" odvětil mi a zapískal na prsty. Chvíli jsme tam stáli, já samozřejmě s nechápavým výrazem. Pak ale odněkud přiletěl šedý pegas. Byl krásný, ostatně jako každé zvíře tady. Avšak vyjímal se svojí jemnou a hustou srstí. Šedá je moje oblíbená barva.

,,to poletíme na pegasovi bez uzdy a sedla?" Zeptala jsem se poplašeně.

,,tohle je Resi...ano, ale ty na něm nepoletíš" a kývl k Mosenovi. Ten hrdě zvedl hlavu. Pochopila jsem, co po mně chce, ale už jízda na koni pro mě byla velká neznámá, natož na létajícím jelenovi.
Jen klid, než si zvykneš, poletím opatrně.
Řekl Mosen a pohybem mě vyzval, abych nasedla.
*po chvíli*
Ač se mi nasedaní Mosen snažil ulehčit, na jeho hřbet jsem se dobrých pár minut škrábala. Zirk mi musel pomoct. Rychle se vyhoupl na hřbet Resiho a pohlédl na mě. Sedět na Mosenově hřbetě bylo něco úžasného, ale letět? Ještě krásnější. Chtěla jsem to Mosenovi říct, ale vítr mi bral slova od úst. On to postřehl.
Nemusíš nic říkat. Naše spirituální pouto je mocné. Naše mysl, naše krev, jsou jako jedna. Vše na co promyslíš, na to v tu chvíli pomyslím i já.
Řekl myšlenkově Mosen. Teď už mi to dávalo smysl. Stejně stále nechápu, co se mnou chcete dělat. Jsem jen obyčejná holka co neví, kdo vlastně je.
Mosen jen pobaveně zamručel.
Radši se neptej, hrozí nebezpečí že by jsi spadla...a to rozhodně nechceme. Ne když tě máme konečně zpět. Ale až dorazíme, tak ti Zirk vše vysvětlí
Už jsem mlčela. Začalo mi být chladno, tak jsem se předklonila a obličej zabořila do jeho srsti. Bylo to příjemné. Projela mnou vlna štěstí. Takhle šťastná jsem ještě nikdy nebyla. Teď se Mosen stal důležitou součástí mého života. Vždy jsem měla ráda všechna zvířata bez vyjímek. Ale tohle bylo jiné. Mezi mojí a Mosenovou duší byl pramínek, který nás dva spojoval.

Ahoj, doufám že jste si tuto část užili, rozmotala jsem tu pár "záhad". Jaký máte názor na Zirka? (Jeho jméno je přebrané z chemie, ze Zirkonia, ale tak proč ne, že?😂originálnější jméno jsem vymyslet nemohla, já vím😁) a názor na Mosena (hrozný jméno, co? Ale na nic lepšího jsem nepřišla. Popravdě je to jen přeložené z náhodného "kódu"😂)

Vaše Stormina Karmina ✌️