Strážce, královna, velká moc,
Nikdo nechce temnou noc.
Příběh o dívce, jenž nebyl nadělen klidný život tiché městské dívenky, ale život, ve kterém musí bojovat o svůj život.
~~~
Vše se v jejím životě změnilo jedním krátkým okažikem. Náhle se ob...
Zalapala jsem po dechu. Obrovské zvíře se nade mnou tyčilo a z huby plné ostrých tesáků dlouhých jako moje předloktí odkapávaly sliny. Červené oči mne propalovaly pohledem. Z jeho ran po celém těle odkapávala slizká černá hmota. Černá opeřená křídla byla polámaná. Jistě nedokáže ani vzlétnout. Zacuchaná zpuckatělá černobílá srst byla možná kdysi krásná a lesklá. Dlouhý ocas vlál ve větru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Pro představu)
Představovala jsem si cokoli, ale tohle jsem nečekala. Minimálně pěti metrový tvor mi naháněl hrůzu. ,,klid, já ti nechci ublížit" řekla jsem tvorovi a doufala že moje magie bude dostatečně silná, aby mi zvíře rozumnělo a já jemu. Co tedy po mně chceš?! ,chci, aby jsi odešel a nechal lidi žít v míru. Způsobil jsi smrt, paniku, bolest, strach...copak to nevidíš?' doufala jsem, že se zvíře nerozzuří ještě víc. Já nemohu odejít! Zvíře zasyčelo. ,proč?' Zničili mi domov, chci pomstu! ,kdo ti zničil domov?' Vojáci v černém. Vtrhli do mého doupěte. Ošklivě mě poraninili a vyhnali. Doupě rozmetali. Zalapala jsem po dechu. Vojáci v černém. ,vypadali, jako támhleti dva?' naznačila jsem pohybem hlavy do leva a tím upozornila na dva zahalené muže, Zirka a Chrizse, Fira a Mosena. To jsou oni! Zavrčelo zvíře a tesáky vycenilo ještě více s pohledem zaraženým na dvou mužích. ,takže to jsou podvodníci. Věděla jsem, že jim nemáme věřit' Hm...jak to vyřešíme? ,vím že nejsi zlý, proto navrhuji, aby jsi šel s námi. Někdy budeš mít možnost se pomstít. Rozpárat je na cucky. Vychutnávat si pach jejich strachu a krve' S těmito slovy se na mě zvíře nevěřícně podívalo a párkrát zamrkalo. To...to by jsi vážně udělala? ,jistě, nikdo nebude ubližovat takovému stvoření jako jsi ty, takové krásné a silné zvíře. Jak se vlastně jmenuješ?' Jsen druh Xanthopterix...já se jmenuji Khraent...ano, ve Starém jazyce to znamená zkáza. Opravdu mě vezmeš s sebou? ,samozřejmě, jen nevím, jak, když nejsme spojeni pouty, nedokážu tě přeměnit do drahokam. Leda že by jsi zvládl létat' Hmm...myslím že bych to zvládl Khraent mírně zamával křídly. Když je natáhl, vypadala méně polámaná, ale i tak bylo vidět že ta křídla už byla párkrát zlomená. ,,dobře. Lidi, tady Khraent půjde s námi" otočila jsem se na skupinku a mírně se usmála. Jejich překvapené pohledy a otevřená ústa mě nepřekvapili. ,,není zlý, vyslechla jsem ho a domluvili jsme se" ,,vážně? Vždyť jste tu proti sobě asi pět minut stáli a dívali se na sebe, zatímco on na nás cenil tesáky" řekl nechápavě jeden z mužů. Zirk ho jemně dloubl loktem do žeber. Muž kývl. Pochopil. Přistoupila jsem ke Khraentovi a pohladila ho po čumáku. Když to viděli lidé schovamí ve zbylých domech a lese, začali opatrně vycházet. *** ,,slá-va Stráž-ci, slá-va Stráž-ci, slá-va Stráž-ci"pokřikovali lidé stále dokola když viděli zkroceného Xanthopterixe. Jejich křik se však ztrácel v dálce, jak jsme šli lesem. Muži nám řekli, že jejich pegasové jsou unavení a vzhledem k zapadajícímu slunci se utáboříme na jednom krásném palouku v lese. Ale já moc dobře věděla, o co jim jde. *** Len? Jdu si něco ulovit Komunikace s Khraentem bylo něco jiného než s Mosenem nebo Firem. Ostatně jsem již všechny obeznámila s úmysly mužů. Teď mi zbývalo to říct Zirkovi a Chrizsovi. ,Khraente, počkej na nás, půjdeme s tebou' ,,kluci, pojďte s námi něco ulovit" vyzvala jsem dvojčata a podívala jsem se na ně. V jejich očích se mihla radost a ihned vyskočili na nohy. Zmizeli jsme v lese. Khraent nás vedl lesem, zastavil, až když nám dávno na záda nedopadalo oranžové světlo z našeho táboráku. ,,musím vám rychle něco říct. Žádné skákaní do řeči a otázky, rozumíte?" Na ro jen kývli. ,,Khraent zaútočil na vesnici, protože ho vyhnali z jeho horského doupěte" v Khraentových očích se mihl smutek. ,,jeho doupě naprosto rozmetali vojáci v černém" Zirk zaskočeně zvedl ruku a nad ramenem ukázal palcem za sebe, směrem k táboráku. Kývla jsem. ,,mají zlé úmysly. Musíme jim je překazit. Navrhuji, abych v noci utekli" řekla jsem hlasem, který doporovázel chlad společně s vážným výrazem. ,,já budu v noci držet s Khraentem hlídku, počkám až ti dva usnou a pak zmizíme" oba zaskočené výrazy vystřídaly vážné. ,Khraente, něco si ulov. Dávej pozor' sdělila jsem mu a otočila se na patě s Zirkem i Chrizsem v závěsu. Byla jsem ráda že pochopili vážnost situace. Došli jsme k táboráku a posadili jsme se k němu na rozloženou deku. ,,už bychom měli jít spát. Budu hlídat" navrhl jeden z mužů. ,,já budu hlídat, nejsem unavená. Stejně bych neusnula" muži si vystřídali pohledy. Věděla jsem, o co jim jde. ,,vážně, běžte spát. Až se vrátí Khraent bude hlídat se mnou. Nemusíte se bát" věděla jsem stejně dobře jako jejich úmysly i to, že když se člověk snaží předstírat spátek, nakonec mu podlehne doopravdy. Proto jsem byla spokojená, když muži přikývli a lehli si. Pak i Zirk a Chrizs si lehli. Mosen a Fire projistotu jako talsmany viseli na mém krku. Vedle v křoví se objevila hlava Khraenta. Jeho tlama byla od krve. Došel ke mně a posadil se. Tak co? ,brzy vyrazíme. Jeden už usnul' Kývla jsem hlavou k muži napravo. Už před chvilkou začal pravidelně oddychovat. Khraent se otřásl. Můžu je trochu potrápit? Řekl náhle. ,jistě, vždyť jsem ti to slíbila, ale zatím je nezabíjej, jen je vystraš' Ušklíbla jsem se. Khraent se zvedl, obešel ohniště a došel k mužům. Sedl si tam, pak se přikrčil tak, že měl hlavu až u země. Hluboce dýchl jednomu muži do tváře, zatímco druhého polechtal špičkou ocasu na nosu. Oba muži najednou vytřeštili oči. Jakmile uviděli, jak se před nimi tyčí to obrovské zvíře, okamžitě skočili na nohy a odněkud vytasili dlouhé ostré meče, s rukojetí z černé kůže. Když jsem se podívala pořádně, na jednom z mečů se zaleskla tmavá zaschlá kapka krve. Krev, v níž se odrážel bolest, strach a smrt. Rozruch vzbudil ostatní. Všichni jsme tam ohromeně stáli jako sochy. Najednou jeden z mužů hlasitě hvízdl. O další moment později už z husté tmy okolo nás začaly vystupovat siulety vojáků v černých zbrojích. Všichni měli ty meče. Obklíčili nás. Rychle jsem zvažovala možnosti k úprku. Pegasové byli až za zády vojáků. Mosen by unesl jednoho člověka. To by mohlo stačit. Pak je tu samozřejmě ještě Khraent. Moje naděje však rychle uhasla, jakmile se nad hlavami vojáků začaly vynořovat dračí chřípí. Jejich pootevřené tlamy s ohněm uvnitř odhalovaly řadu dlouhých tesáků. Jsme ztracení.
