The Queen of Surenia✔️

IX.

    Drak se uklidnil.
,,musím ti nějak říkat. Hm...co takhle Démon? Jo to se k tobě hodí" při mých slovech se na mě šedý drak podíval. V přítmí vypadal jako stín a v němž jsou dva plamínky. Lano jsem položila na zem a nátahla ruku k mřížím. Demon na ni upřeně hleděl. A jakmile se podíval zpět na mě, prostrčila jsem ji skrze mříže i přes to, že jsem si byla vědoma toho, že během sekundy o ni mohu přijít. Demon se na ni podíval. Váhal, ale pak svou hlavu posunul dopředu a chřípím se mě dotkl. Na ruce jsem cítila jeho horký dech a na dlani tvrdé šupiny. Demon pomalu mrkl. Ruku jsem vytáhla z boxu, popadla rybu a podala ji Démonovi. Zatímco jí jedl jsem vzala lano a otevřela jeho box. Naštěstí to nebylo nic těžkého. Stačil stisknout takový křišťálek na jedné z mříží a ty se zasunuly do země. Démon mě celou dobu pozoroval. ,Jsem naivní a zbrklá. Ale tohohle rozhodnutí nelituji. Přeci jen je to hodný drak, jen se k němu musí chovat s úctou a pochopením. Je silnější a zkušenější'
    Přišla jsem k drakovi blíž, avšak nevkročila do boxu. Jeho ohnivé oči mě propalovaly jako kořist.
,,pojď, musíš mít bolavá křídla. Kdybych já byla tak dlouho vězněná v takovém prostoru jako ty, zbláznila bych se. Tak se pojď proletět" usmála jsem se na něj a ruku s lanem k němu dala blíž. On však udělal něco, co bych nečekala. Lano vzal do zubů, odložil ho na zem a přikrčil se. Dal mi znamení, abych nasedla. Nejprve jsem myslela, že mě vyzývá abych nasedla jen proto, abych přišla blíž a on mě mohl zabít, ale když jsem se mu podívala do očí, byla v nich upřímnost. Upřímnost a loajálnost. Šla jsem k němu pomalu a obezřetně pozorovala každý jeho pohyb. Byla tam oboustranná nedůvěra. Pak jsem zaslechla kroky. Hlasy a řinčení brnění.
,,někdo otevřel box toho Raxeliva, vycítil jsem že použil magické otevírání, tak pozor" sykl známý hlas...to je Zirk! Ale to už jsem seděla na dračím hřbetě. ,co když je tohle nejlepší šance utéct?' pomyslela jsem si. ,ne, tahle ztuhlá křídla moc rychle nepoletí'.
Vojsko vběhlo do uličky se Zirkem v čele. To už však Démon máchl v jednom z mnoha skalních otvorů křídly a my se vznesli. Poryv větru mi shodil kapuci černého pláště z hlavy, takže moje kaštanové vlasy za mnou ihned zavlály.
Zirk
Někdo použil magii ve stájích. Otevřel jí box Raxeliva. Zverboval jsem vojsko a s ním bězěl do stájí. Avšak když jsme tam doběhli, už jsem jen viděl odlétajícího Raxeliva. Čekal jsem, že uvidím toho nešťastlivce co ho vypustil roztrhaného, ale on...nebo spíš ona? Brunetka na drakovi odlétla během sekundy.
    Cestou zpět jsem cítil stopy magie. Silné magie, jako je ta... Len! Ale ne! Jestliže utekla s Raxelivem, vše je ztraceno...
Len
    Věděla jsem že je Démon rychlý, ale až takovou rychlost jsem nečekala. Už jsem začala doufat že se mi podaří utéct, ale pak Démon změnil směr letu a vracel se zpět. A já brzy zjistila proč. Za námi totiž letělo asi tak 15 draků s ozbrojenými jezdci. Každý svíral kuš nebo luk. Démon si chtěl jen zachránit  tím, že se vrátí zpět do cely. Démon letěl pomalu aby dal vojsku najevo, že nechce ulétnout.
,,Démone, kdyžby zabili tebe, zabili by tím i mě. A vsadím se, že mě chtějí živou. Ty zbraně jsou jen planá výhružka. Jestli nechceš, nemusíš se tam vracet. Já tam totiž nechci." řekla jsem mu smutně a přetáhla si kapuci přes hlavu. Démon letěl dál směrem k jedné z mnoha velkých puklin ve skále, které představovaly výlety a zálety pro draky. No, byla to jakási skalní stěna. Pukliny vedly přímo ze stájí.
Se smutek ve tváři jsem se vrátila do stájí. Nechtěla jsem s nikým mluvit a tak jsem se zneviditelnila. Vrátila jsem Démona do boxu a běžela do svého "pokoje". Zirk stál na chodbě na které se dveře do mého pokoje nachází a volal mě, ale já ho ignorovala. Zamkla jsem se v pokoji a tam se zase zviditelnila.
Zirk
Slyšel jsem jak se zády opřela o dveře a sjela po nich do sedu. Pak už jenom vzlyky. Mosen k ní přišel a lehl si k ní. Jeho kroky a dunivé žuchnutí nešlo přeslechnout. Podle magie, co se z jejího pokoje linula s ním nejspíš myšlenkami komunikovala. Její magie je vážně silná. Navazovat pouto se zvířaty umí jen pár lidí v téhle zemi. Komunikovat s nimi je taktéž vzácné. Ale nikdo, kromě Strážců tyto schopnosti nemůže mít oboje. Len však je velice silný Strážce. Tolik magie hned ze začátku neměl ani její otec.
Asi si říkáte, jaktože cítím magii? Je to jednoduché. Narodil jsem se jako Torstian. Rod Torstianů je velice neobvyklý. Dokáží vycítit tu i nejslabší magii v okruhu pětseti metrů. Avšak tu nejsilnější vycítíme i v okruhu pěti kilometrů. Vzdálenost záleží na síle.
Len
    S Mosenem jsem se opět cítila o trochu lépe. Je to něco jako být korálek zamotaný v klubku vlny. Snažila jsem si utřídit myšlenky. ,Nemám rodinu. Jsem budoucí královna země, kterou vůbec neznám. Vládnu magií. Už nikdy nebudu mít volnost.'

Klid, všechno se to vyřeší. Nakonec se ti kralování bude líbit, uvidíš. Budu ti pomáhat. V podstatě jsem teď tvoje rodina já...a Démon.
Mosen na mě pohlédl. To poslední slovo mě zarazilo. ,co jsi to řekl?'
Podívej se do zrcadla.
Zvedla jsem se a došla do koupelny. Když jsem se podívala do zrcadla, na krátkou chvíli jsem se vyděsila. Přes levou stranou mé tváře se táhlo tetování dračí hlavy, stejné jako ta Démonova. Byl to stejný styl jako tetování na pravé dlani, které se od vstupu do téhle země zvětšilo, takže teď zadní nohy a parohy táhly i kousek přes prsty a zápěstí. ,takže teď mohu komunikovat i s ním?'
Ano, i já a on s námi.
Jen jsem přikývla. Kapuci jsem si přetáhla zpět přes hlavu, aby mi nebylo vidět do obličeje, zneviditelnila se a vyšla z pokoje. Zirk už tam nebyl. Místo něj právě před dveřmi stála služebná se zvednutou rukou připravená zaklepat. V rukou držela zakrytý talíř. Avšak byla vystrašená, když se jí před nosem samy otevřely dveře. Abych uklidnila její strach jsem se na krátkou chvilku zviditelnila, avšak hned jsem zase zmizela. Sice jsem asi nevypadala zrovna přátelsky zahalená jako sériový vrah v černé kápi, ale tak co. Doufala jsem, že byla obeznámena s mými schopnostmi, když jí prověřili přinést rozpoložené nebezpečné puberťačce jídlo. V tom jsem dostala nápad. Zase jsem se objevila a vyzvala služebnou aby vstoupila.
,,polož to jídlo na stůl a posaď se. Chci se tě na něco zeptat" řekla jsem jí a zamířila do jídelny. 
,,máte tu nějaký sklad zbraní?" zeptala jsem se narovinu.

,,ano, proč se ptáte?"

,,kde je?" její otázky jsem si nevšímala.

,,když půjdete do stájí tak těsně před schody ty dveře vlevo"

,,dobře, díky. Nikomu prosím neříkejte že jsem se vás na to ptala. Můžete jít.". Na to služebná jen kývla a pokoj opustila.

Tak tu máte další kapitolku! Názor na Démona? A proč se asi Len ptala služebné na sklad zbraní? Pište teorie!

Vaše Storm✌️