The Queen of Surenia✔️

II.

    ,,nechte mě na pokoji!" zakřičela jsem na ně, hlas mi zlostí přeskakoval. Začala jsem jim bombardování žaludy a bukvicemi vracet. Nepoznávala jsem se. To je poprvé co jsem se tak vytočila. Už mě bolely hlasivky. Nadávky na mojí osobu od těch pipin jsem už přestala vnímat. Když se začaly rozplývat nad tím že se jim konečně podařilo mě vytočit, tak jsem vzala nohy na ramena. Ještě že bydlím kousek od školy. Když jsem se dostala do jednosměrky vedoucí ke křižovatce a taky k rohu našeho domu, zpomalila jsem. Školní taška na zádech mi běh neulehčila.
    Když jsem s tátou provedla každodenní rozhovor o tom co jsme se učili a jaké mám známky, vyšla jsem po schodech a rovnou padla vyčerpaná do postele. Začala jsem tiše brečet. ,nechci být takováhle. Chci být sama, chci aby si mě nevšímaly. Chci být hodná a tichá. Co se to se mnou po té škole stalo? Proč jsem tak vybuchla?' hlavou se mi honilo milion myšlenek. V domě bylo najednou hrobové ticho. Táta nejspíš neopravoval žádné auto a můj o dva roky starší bratr se nejspíš nepřehrabuje v legu. Tohle se mi líbilo. Ticho a samota. Jenže pak se mi v mysli objevila myšlenka ,měla bych to říct rodičům...počkat cože???! Ne! To nepřipadá v úvahu! Řeknou mi jen ať si jí nevšímám...no dobře, možná...to zkusím'
                                  ***
    Řeknu to tátovi. Ten má vždy pochopení.
,,tati?..." řekla jsem a zadívala se na krabici od mléka co je na stole.
,,no?" odpověděl mi.
,,no...ve škole mě furt otravuje jedna holka...ona, říká mi ošklivý věci..." řekla jsem opatrně.
,,no tak si-"to co chtěl říct nedořekl protože jsem mu skočila do řeči.
,,o co myslíš že se snažím! Jenže čím víc jí ignoruju tím je to horší..."řekla jsem a cítila knedlík v krku.
,,jak se jmenuje?" zeptal se mě. Zřejmě pochopil že to je už trochu víc vážné.
,,Diana...Spencerová" nerada, tak strašně nerada jsem žalovala.