The Queen of Surenia✔️

XXXIII.

,,hej! Co si myslíš že děláš?" zakřičela jsem na Dianu, která do mě náhle schválně strčila tak, že jsem narazila do zdi zdejšího domu. Šla jsem, jako každý den na mýtinku. Diana se ke mě pomalu začala přibližovat. Já se nenechala vyvést z míry a vzpomněla si na tréninky ve snu. Na Gregoryho, mého učitele boje. Na učitelku bojové magie, Nikitu. Dala jsem Dianě pěstí do ramene. Jen zlehka, abych vyzkoušela její temperament v boji a sílu. To už mi na obličej letěla její pěst. Dřepla jsem si, ale tak, že jsem měla jednu nohu nataženou dopředu. Podkopla jsem Dianě nohy a zase se zvedla do stoje. Diana spadla na zem, ale hned se začala sbírat. Já jí obešla, takže teď byla u zdi ona. Stoupla jsem si několik metrů od ní a jakmile stála, rozběhla jsem se proti ní, abych použila svůj oblíbený útok, jenž zafungoval na Chrizse. Vyskočila jsem bokem do vzduchu, Diana dostala pěstí do nosu. Rychle jsem otočila své tělo proti ní a nohou se jí trefila do břicha. Naskytl se mi úžasný pohled, přímo pro bohy. Diana se předemnou ukláněla, zatímco se jednou rukou držela za krvácející nos a druhou za břicho. Počkat. Já umím bojovat. Zvládnu různé techniky útoku i obrany. Dovedu rozpoznat souhvězdí. Nebyl to sen! Tohle je sen! Mě nezbývá už jen půl roku života, není mi třináct, ale jsem vládce Surenie, Strážce, je mi čtrnáct a takhle vůbec nevypadám! To ti draci...tohle je zkouška. Kdybych zde zemřela, mou magii by využila temnota. Kdybych tu žila v nevědomí dál, jako šílenec jenž se zhroutil z jednoho snu, moc by převzalo světlo. A to ani jedno nechci.
,,Tohle je jen iluze!!" zakřičela jsem, v tu samou chvíli jsem už viděla jen tmu.
Po snad nekonečné chvíli se ze tmy vynořili dva draci. Bílý a černý. Šli vedle sebe a celou dobu mě pozorovali žhnoucíma žlutýma očima. Až když byli kousek přede mnou, se zastavili a oba najednou se uklonili. Pak si lehli okolo mě tak, že kdyby jste se podívali ze shora, viděli by jste dračí Jing Jang. Poté vše zmizelo.
***
Seděla jsem v trávě. Když jsem se rozhlédla okolo, poznala jsem Surenijskou zahradu a nedaleko ode mě i palác. Ale něco tu nesedělo. Nic se ani nepohnulo. Zvedla jsem se a došla k nejbližšímu stromu. Utrhla jsem jeden zelený lístek. Ten se mi však ihned rozpadl mezi prsty v prach. Rozhlédla jsem se a uvědomila si situaci.
Paul
Vše se zastavilo. Byl jsem na svou dceru hrdý. Len se však náhle chytila za spánky a těžce dopadla na zem.
,má vizi' uvědomil jsem si. Něco jsem o tom četl. Vize se prý dají korigovat. Člověk s vizemi prý cítí, že se mu brzy něco zjeví. Celý den je pak nesvůj, bolí ho hlava a dělají se mu mžitky před očima. Když vize přijde, může jí buďto, když se člověk dostatečně soustředí, dočasně odehnat, nebo pevně zavře oči a za ustupující bolesti se mu před očima zobrazí nějaký "obrázek". A když člověk spí, tak to je jako takový krátký sen, akorát že se vryje do paměti a je nepřirozeně živý. Snové vize lze snadno odlišit od obyčejných snů.
Len však náhle zmizela. Vyděsil jsem se a snažil se časové kouzlo prolomit, ale nešlo to. Bylo moc silné. Ale mohl jsem se hýbat, ač to šlo ztuha.
***
Už uběhla asi hodina. Nikdo kromě mě se nedokázal byť jen trochu pohnout. Snažil jsem se kouzlo zlomit, ale prostě bylo moc silné. Náhle však vzduch jako by povolil a vše se zase začalo hýbat. Vyběhl jsem na zahradu. Tam stála Len. Okamžitě se ke mě rozběhla a já jí běžel naproti. Navzájem jsme se uchopili do pevného obětí.
***
Len
,,...a v tu chvíli mi to došlo a když jsem vyslovila nahlas, že je to jen iluze, tak jsem se ocitla zase mezi těmi draky. Ti se mi však uklonili a pak okolo mě udělali jakýsi Jing Jang a já stála přesně v jeho středu" ukončila jsem svůj dialog vyprávění, co se dělo po tom, co jsem zastavila čas. Zirk, Alex, Paul, Verona, Mosen, Fire a Nyx celou dobu bedlivě poslouchali. Pak se Paul zvedl ze židle a došel do vedlejší místnosti, kde byla knihovnička. Přinesl jednu tlustou a starou knihu, psanou písmem, jenž jsem se učila. Šlo jen ztěží číst, pokud šlo o nekvalitní, většinou stářím rozmazané písmo. Paul nalistoval stranu nacházející se asi uprostřed knihy. Otec začal číst.
,,Ti Strážci, co jsou nejsilnější, největší zlo musí zažít, aby spravedlivě vládnout mohli začít. Zkouškou noci a dne, podroben bude, zmate ho iluze, zpět bude chtít tuze."
,,respektive tohle byla zkouška?" přisvědčila jsem.
,,Ano. A tys jí zvládla. Odhalila jsi, že to je jen iluze. A tím si zvítězila. Dva draci, zobrazující Jing Jang, jenž je v podstatě den a noc, uznali tvou výhru. Uznali, že jseš silná Strážkyně, nejen fyzicky ale hlavně psychicky a dokážeš udržet mír." řekl Paul a hrdě mě pozoroval.
,,ale stále jsi nevyhrála u svých poddaných" zavrčel Zirk, dívajíc se z okna. Rychle jsem přiběhla k němu a podívala se z okna. Na nádvoří bojovali vojáci s těmi muži. Rychle jsem se teleportovala do skladu zbraní, na rameno hodila můj oblíbený luk a plný toulec šípů, připevnila si opasek s pochvou s takzvaným ,,butterfly sword". Byl to velice lehký, přiměřeně dlouhý meč, jenž byly vlastně dva meče zakleslé v sobě. Lze využít momentu překvapení. Při střetu ukázat druhý meč a tradá! Moment překvapení na mé straně. Ještě jsem si vzala vrhací dýku a s tímto se přemístila na nejnižší balkon nad nádvořím. Odtamtud jsem začala střílet šípy, jeden za druhým. Většina našla svůj cíl, hlavně proto, že jsem jejich kovovou špičku naváděla. No jo, no, když člověk ovládá kov, jde snadno zasáhnout cíl.
Když mi došli šípy, slétla jsem dolů, do bojové vřavy. Vytáhla jsem meč z pochvy a sekala po všech mužích. Všichni na sobě měli nějaké modré oblečení.
Bojovala jsem trochu nefér, pravda. Vždy, když se někdo dotkl mého meče svou zbraní, jsem do něj vpustila elektřinu. Naučit se elekinezi byl dobrý nápad, musím Alexovi poděkovat. Když už mě bolely ruce od zatím jednoho meče, tak jsem ho strčila zpět do pochvy a začala bojovat živly. Vrhala jsem různé živly. Oheň, voda, země, vzduch, láva. Používala jsem také elekinezi. Někdy jsem použila nějaký bojový trik. Má pěst tak už zlomila nespočet nosů a vyrazila dech desítkám mužů. Bojoval i Zirk a Alex. Dokonce Mosen nabíral hromadně na své parohy a Fire pálil obličeje a škrábal oči. K mému překvapení i jindy líná Nyx chrlila oheň, nebo muže drtila mezi čelistmi.
Postupně se probojovali až ke mně, takže jsme teď bojovali jako perfektně sehraný šestičlený tým, vedoucí Surenijskou armádu.

Už jste se lekli, že Len zemře, což?😂Hm, jak bitva dopadne je asi jasné všem, ne? Ale kdo je vůdce mužů, jež Len stále napadají? Mimochodem bych ráda podotkla, že tenhle příběh už se vážně chýlí pomalu ke konci😔

Tak se mějte, vaše Storm✌️