The Queen of Surenia✔️

XV.

Popadla jsem kápi a rychle jsem si ji oblékla, aby ten kluk neviděl moje křídla a vlasy. Už už bych vyběhla ven, kdyby mi ten chlap nezatarasil cestu a nestrčil do mě takovou silou, až jsem spadla na zem. Beze slova zavřel celu a zamkl ji zpět na třikrát.

,,otče!" zakřičel na něj kluk a chytil se mříží. Já si sedla zpět do rohu směrem ke zdi a opřela si hlavu o tu chladnou zeď.,výborně, teď tu budu zavřená ještě s tímhle! Musím něco vymyslet'
*po chvíli*
,,tak už konečně něco řekni!" zakřičel na mě ten kluk. Seděl s jednou nohou pokrčenou a druhou nataženou v druhém rohu cely. Já se naštvala.

,,hele, ani trochu mě netěší že tu s tebou musím bejt zavřená. Nevím jestli sis myslel že tě příjmu s otevřenou náručí, jestli jo, tak jseš pěkně blbej. A jestli chceš, můžeš už bejt konečně zticha a vymyslet jak se odtud dostat!" Natočila jsem hlavu tak, abych na něj zpod kapuce viděla, hlavu jsem měla stále opřenou a kluka jsem propalovala nenávistným pohledem. Měl černé vlasy jako havraní křídla a zelené oči. Na sobě měl černé triko a tmavě zelené kraťasy ke kolenům. Můj dialog ho celkem zaskočil.

,,nečekal bych že bude princezna tak dobrá v boji a i v neslušné mluvě" pousmál se. Já si jen vzdychla a hlavu natočila zpět dolu. Hlavou mi proletěl další skvělý nápad.

,,co máte s tou princeznou? Já nejsem žádná princezna...počkat...jo ahá! Vy máte špatnou osobu, pánové" odlepila jsem hlavu od zdi a falešně jsem se zasmála. I když lhaní nenávidím, lhát umím dobře. Kluk se chvíli díval poněkud vyděšeně, ale pak se mu v očích mohlo poznání.

,,Jo jasně, Strážkyně rozhodně nemá černo-bílé vlasy. A co to máš vlastně na zádech? To jsou křídla?"zeptal se a já si povzdechla. Prokoukl mě. Postavila jsem se. Stáhla si kapuci a následně svlékla kápi. A protože jsem pod tím dlouhým kusem oblečení měla jen bílé triko s krátkým rukávem a džíny, viděl tak všechny moje tetování i talismany. Roztáhla jsem svá rozdílná křídla. Kluk zalapal po dechu a nenápadně si poposedl. Zase jsem svá křídla složila, oblékla si kápi, natáhla kapuci a zasedla do své obvyklé pozice. V cele bylo ticho, které chlapec následně prolomil.
,,jsi sice zvláštní princezna, ale krásná" řekl a já měla pocit že mi z nosu vylétly obláčky zuřivosti. V mžiku jsem se postavila a došla před chlapce. Chytila jsem ho za lem trika pod krkem a vyzvedla ho do stoje. Vyděšeně se na mě díval.

,,takže zaprvé, nikdo, opakuji nikdo! Mě nebude nahlas hodnotit! A za druhé, nejsem žádná princezna! Myslíš že jsem stála o to, že mě vychovávali úplně cizí lidé a že mám rozhodovat o celé zemi?!" zasyčela jsem na něj, odhodila jsem ho zpět na zem a sedla si zpět do rohu. Tentokrát však jsem se o zeď opřela zády. Byla jsem vytočená, tak jsem chtěla vyvolat svůj živel. Místo vody se mi však v dlani objevilo něco jiného. Plamének ohně jemně hořel nad mojí dlaní. Překvapeně jsem na něj zírala. Vždyť to není možné! To si potom, moje magie protiřečí.

,,oheň? Já ovládám zemi" řekl chlapec a pokrčil rameny. Nechala jsem plamen zmizet.

,,ne" nad mojí dlaní se teď vznášela nepravidelná vodní koule. Chlapec vykulil oči.

,,tak je to pravda. Máš neomezenou moc!" vyjekl.

,,buď zticha" zavrčela jsem na něj a zvedla se. Jeho slova mi vnukla nápad. Zkusím rozžhavit zámek na mřížích. V dlaních jsem si vytvořila velkou ohnivou kouli a přitlačila ji na zámek. Železo sice trochu zčervenalo, ale rozhodně to nestačilo. Moje magie byla moc oslabená. Ale zdálo se mi, že kažým použitím sílí.
,,hele, jestli se chceš odtud dostat, tak až udělám jedno kouzlo, nehni ani brvou! Rozumíš?" Chlapec jen přikývl. Stáhla jsem si kapuci a sundala si přívěšek Démona. Když by vychrlil dost ohně, měli bychom únikovou cestu. Fire mě taky napadl, ale asi by na to nestačil. Zasoustředila jsem se na šedý přívěsek a v další chvíli už v cele stál Démon. Zabíral skoro celý prostror. Chlapec se vyděšeně tiskl ke zdi a zrychleně dýchal.
,Démone, prosím neptej se, vše ti vysvětlím později. Teď prostímtě znič plameny ty mříže' Démon na mě kývl a otevřel tlamu, v níž se mu ihned utvořil oheň. O chvilku později už plameny rozpalovaly železo, které se roztékalo a dopadalo na zem. Když přestal, v mřížích byla taková díra, že jsme mohli v pohodě vylézt. Vodou jsem železo ochladila, abychom se nespálili. Vyšli jsme ven z cely. Chlapec nás stále ještě vyděšený následoval. S Démonem po boku jsem došla ke dveřím.

Zirk
Prohledával jsem lesy a hory. Každý kout, každý převis, ale po Len nebyla ani stopa. Na mé hrudi, jakoby viselo těžké záváží a stahovalo mě k zemi. Surenijský posel už nám sice podal zprávu, že ve městě je již bezpečno, avšak já a několik vojáků jsme stále přebývali v komplexu a ve dne v noci pátrali.

Len
    Otevřela jsem dveře. Za nimi byla dlouhá chodba plná dveří.

,,ty víš, kudy ven?" zeptala jsem se chlapce. Kývl na souhlas a šel rozvětvenou chodbou. Párkrát zahl. Bylo mi divné, že nás stále neodhalili. Nevím kolik tu je lidí, ale chci se dostat pryč co nejdříve. Chlapec se najednou zastavil u jednich dveří a otevřel je. Před námi se otevřela zahrada s vysokými zdmi. A za námi se objevil ten chlap.

,,hej!" zakřičel, ale to už jsem seděla na Démonovi.

,,nasedej, jestli chceš žít" vyzvala jsem chlapce na Démonův hřbet. Chvíli váhal, ale když slyšel přibližující se kroky, v očích se mu mihl strach a naskočil na Démona. Ten okamžitě vzlétl. Cítila jsem chlapcovi ruce jak se mi ovinuly okolo pasu. Stoupali jsme nahoru.
Bum! Ozvala se rána.
Bum! Další. Najednou démon zařval tak hlasitě, že by to dokázalo roztrhal ušní bubínky. Začal se řítit k zemi. Naše těla se od sebe ve vzduchu oddělila. Jako tři hrušky jsme padali k zemi.
,,Démone!!" zakřičela jsem, ale věděla jsem co jsem stalo. Chlap měl v ruce brokovnici. Démona s ní trefil do nechraněného břicha nebo hrudníku. Začala mě bolet hlava. Cítila jsem, jak se naše pouto zpřetrhává. Už viselo jen na jednom jediném vlásku. Démon umírá. Padali jsme, zem se k nám blížila. Mám jedinou možnost.
    Svlékla jsem si kápi, nasměrovala jsem se tak, abych mohla chytit chlapce. Pevně jsem ho uchopila za zápěstí. Roztáhla jsem svá křídla.

Tak další kapitola!
Prosím, nezabijte mě za smrt Démona. Ne, Less, zítra si nemusíš brát do školy kudlu...hlavní je, že jí zachránil, ne? On nezemřel, on se stal legendou...

Démone, taky mi budeš chybět, i když jsi jen výplod mojí fantazie...R.I.P. Verilijský Raxelive jezerský, první ochočený Raxelive jménem Démon. Svou duši jsi daroval Len. Díky tobě se stala tou vyrovnanou dívkou se srdcem rebelky.

Mějte se, vaše Stormina Karmina✌️