The Queen of Surenia✔️

XXXI.

,už zase?' pomyslela jsem si, když jsem přišla k sobě. Ležela jsem na ošetřovně a šíleně mě bolela hlava. Byla to bolest, jako by vám někdo rozbil skleněnou lahev o hlavu. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se. Na sobě jsem měla bílou nemocniční košili. Popálenou nohu jsem měla obvázanou bílou látkou.
Uslyšela jsem kroky, rozhléhající se tichým prostorem. Chtěla jsem si zase lehnout, ale to už se dveře na druhé straně místnosti pomalu otevřely. Když jsem rozpoznala, kdo stojí ve dveřích, na mých tvářích se objevil úsměv. Zamávala jsem na pozdrav a čekala, až ke mě Paul dojde. Když už byl u mě, vrhla jsem se mu okolo krku.
,,holčičko." zašeptal.
,,tati" odpověděla jsem. Když jsem otce pustila, všimla jsem si, že ve dveřích stojí ještě někdo.
,,Nyx, Mosene, Fire!" vyjekla jsem nadšeně když jsem spatřila mé parťáky. Ti však nebyli sami, přišel i Alex a Zirk.
***
,,...a když uděláš takovéhle gesto, tak se čas zastaví, ale ostatní to vnímají. Prostě se přestane vše, kromě tebe, hýbat. Jiní vládci času mohou samozřejmě kouzlo prolomit, ale s tvojí magií to bude obtížné. Schválně, skus prolomit mé kouzlo" řekl Paul, který mi teď ukazuje jak zacházet s časem. Teď mi ukazuje velice jednoduché gesto, stačí spojit levou a pravou ruku, sepnutím palce a ukazováčku, něco jako když děláte papírový řetěž s máte teprve dvě kolečka. Ve chvíli, kdy Paul prsty spojil, se vše přestalo hýbat, jako když jsem čas zastavila tehdy já. Teď jsem se však nemohla hýbat ani já. Ale Paul ano. Rozpojil ruce a začal se procházet. Z nedalekého stromu utrhl lístek, který se však okamžitě změnil v prach. Při prvním pokusu se pohnout to nešlo, při druhém jsem už trochu zvedla ruku. Je to jako se snažit hýbat, když jste zahrabaní v mokrém písku. Na třetí pokus se mi povedlo kouzlo prolomit. Paul mi zatleskal.
,,výborně, teď to zkus ty" usmál se. Já zavřela oči, abych se lépe soustředila a spojila prsty přesně jako Paul. Když jsem je opět otevřela, všude okolo mě byla tma. Vyděšeně jsem vykřikla. Náhle se ze tmy vynořili dva draci. Černý a bílý. Jing a Jang. Cenili tesáky, zatímco se ke mě blížili. A pak oba najednou, jako by se shodli, na mě skočili. Mé tělo okamžitě opustil život...
———————————————————
Probudila jsem se. Když jsem otevřela oči, ihned jsem vyskočila a zmateně jsem se otáčela kolem dokola. Stála jsem na mé lesní mýtince. Nebe bylo nažloutlé a poslední paprsky slunce ozařovaly zelenou trávu a dubové listy. Rozběhla jsem se pryč z palouku, ač jsem se cítila jako po sto letech spánku.
,ne ne ne, to nemůže být pravda!' mou hlavou se honily miliony myšlenek.
Doběhla jsem do domu.
,,ahoj, kde jseš tak dlouho?" přivítali mě. Já jejich pozdrav ignorovala a běžela do pokoje. Popadla jsem mobilní telefon, kde se mi ukázal čas a datum.
18:37
6.června

Datum ode dne, kdy jí odvedl Zirk se nezměnilo. Vše byl jen sen. Byl to jen hloupý sen! Křídla nikde. Došla jsem do koupelny a podívala se na svůj obličej. Nic, žádné dračí znamení, žádná jizva. Ani krk. Žádné fénixovo znamení. Pravá dlaň také bez znamení. Vlasy kaštanově hnědé. Popálenina na noze...není. Každé oko jiné...ne. Hnědozelené oči, které se nyní plnily slzami. Mosen, Démon, Fire, Nyx, Chrizs, Zirk, Alex, Paul, Verona a další. Všichni byli jen sen. Byla to jen iluze, pouhý výtor mé fantazie. Sen.

Konec

Čágo belo šílenci! Děkuji že jste tenhle fantasy příběh dočetli až sem. Osobně mi bude moc chybět...😭bavilo mě ho psát, bavilo mě vymýšlet jeho průběh, jeho postavy...(ok no, dvě postavy jsem zkopírovala z jiných knih) takže se rozlučte s Len a ostaními. Sbohem...😭😭😭děkuji všem, co mě podporovali, Wattpad mě moc a moc bavil. Ano, bavil. Už nebudu psát, poté co dovydám Hvězdu a Stormy Star. Prostě nemám čas. Možná, tak za rok, rok a půk se vrátím a něco napíšu, ale už to skoncuju. Děkuji..😔😔💔

Mějte se, vaše Stormina Starina Karmina✌️

It's a PRANK! Nechali jste se nachytat, co?😂😂ještě napíšu pár kapitol, ale nečekejte noc extra. A na Wattpadu nekončím!! Wattpad je můj šálek kávy ♥️😁🙏tak zatím😉😊