The Queen of Surenia✔️

VIII.

    Rychle jsem se vypařila. No zneviditelnila, abych byla přesná. A pak utekla. Běžela jsem chodbami a doufala že najdu východ. Bohužel. Chodby paláce byly spletitější než by si kde kdo pomyslel. Na každém 10tém metru byly dveře, všechny vypadaly stejně. Občas jsem míjela nějakého člověka. Za svojí schopnost jsem vděčná. Zalezla jsem do nějaké místnosti. Byla prázdná. Hned co jsem za sebou zavřela dveře jsem se o ně opřela a sklouzla do sedu na zem. Hlavu jsem si opřela o kolena a začala brečet. Nechci tu být. Nechci vládnout. Nemám rodinu, jsem ztracená v cizím paláci. Zbývá mi jediná možnost. Utéct. Mosen mi snad pomůže. Myšlenkově jsem se na něj "napojila". Kde jsi? Zeptala jsem se ho.
Stále v té místnosti. Zirk a tvoje teta tu stále něco řeší. Jsi ztracená, že jo?

Hm...dokážeš mě najít?

Jasně!
***
Mosenovi chvíli trvalo než ke mě došel. Ale pomocí pouta mě našel ihned. Když byl u mě, uklidnila jsem se a zase zviditelnila. Ke vší smůle ho však Zirk a královna potají sledovali. Takže chvíli po něm mě našli i oni a odtáhli do "mého nového pokoje". Houby pokoje. Byl to velký byt!
,,tak si to tu prohlédni, za chvíli ti něco ukážu. Pak už nebudeš mít tendenci utéct" mrkl na mě Zirk a královně pošeptal něco jako:
,,je z toho všeho vyplašená. Je zvyklá na život samotáře. Mě chtěla nejprve sežrat. Ale stáje jí snad trochu uklidní" na to královna jen kývla. Prošla jsem celým bytem. Byla tu velká ložnice, jídelna, obývák s balkónem, až moc velká koupelna a celá místnost s různým oblečením. Poté, co jsem prošla celý být jsem si sedla do obýváku a přemýšlela. Mosen byl celou dobu u mě. Lehnul si na zem.
*po chvíli*
    ,,tak co, už sis to tu prohlédla?" Zirk po chvíli přišel. Na sobě měl bílou košili, koženou vestu a kožené kalhoty.
,,jo, ale proč jsi tak divně oblečený?" zasmála jsem se.
,,to uvidíš, pojď za mnou" šibalsky se usmál. Vedl mě dlouhými chodbami, dokud jsme nezatočili a místo další dlouhé chodby tam bylo točivé schodiště.

,,poslyš, jak se tu vlastně vyznáš?" zeptala jsem se Zirka.

,,za chvíli si to tu zmapuješ"

,,stejně stále nechápu proč nemohl jít Mosen s námi"

,,to brzy pochopíš" zase se usmál. Nesnáším ho...
    Když jsme došli po schodišti až dolů, před námi se otevřel obrovský prostor plný prostorných boxů. Ve vzduchu visela vábivá vůně sena a dřeva. Příjemné teplo zaplňovalo celý prostor. Na to, že jsme byli několik metrů pod zemí tu bylo světla dost. Nechápala jsem, odkud se bere, ale v tu chvíli jsem to neřešila. V těch boxech totiž, byli draci! Po tom všem už mě to tolik nepřekvapilo, ale stejně to bylo něco úžasného vidět ta majestátní stvoření jak tam stojí a dívají se na nás.

,,draci a wyvernové" Zirk se zářivě usmál když viděl můj překvapený výraz. ,,neboj, zalétáš si už dnes. Je to mnohem rychlejší, akrobatičtější a úspornější než pegas nebo Mosen"

,,tak jdeme na to?" zeptala jsem se. Dle jeho výrazu jsem usoudila že ho moje rychlá reakce překvapila.

,,dobře, pojď za mnou. Ukážu ti volné draky" řekl Zirk a vydal se do jedné z uliček. Když zastavil ukázal mi 6 draků. ,,téhle samici jsou 2 roky, hodná a loajální. Jmenuje se Nira" ukázal na zelenou dračici v prvním boxu. Byla o něco větší než kůň. ,,další tu je tenhle samec Irik, trošku tvrdohlavý" Irik vypadal stejně jako Nira, jen trochu mohutnější. ,,pak Tárik, Okr a Blue. Ale ti se nevylíhli v zajetí, takže jsou poměrně divocí. Ukázal na tři draky v dalších boxech. Jeden byl žlutý, druhý okrový a třetí modrý. Všichni draci byli asi tak velcí jako koně.

,,a co tenhle? Proč je tak...zaizolovaný?" ukázala jsem na velkého šedého draka, který byl natěsnaný v poměrně malém boxu, jehož stěny byly oplátované železem a mříže taktéž železné. V železných plátech byly rýhy od dračích spárů a spáleniny od plamenů. Drak působil děsivě nejen svojí výškou, ale také obřími drápy a jemně zkroucenými rohy. Na zádech měl mezi špičatými trny blánu, která byla jistě ostrá jako břitva. Jeho dlouhý ocas zakončovaly trny, také spojené blánou, připomínal mi hvězdu. Štíhlé tělo bylo jako chrtí. Jistě byl se svými dobře stavěnými křídly rychlý.

,,tohle? Ten nemá jméno. Je tu už asi měsíc, ale zatím má v úmyslu jen jediné- vraždit. Zdá se, že nejradši má lidské maso... královna ho nejspíš nechá utratit. Je moc nebezpečný. Podle všeho patří k neprobádaným ohroženým druhům. Tenhle se jmenuje Verilijský Raxeliv jezerský. Je to postrach všech. Našli jsme ho zmrzačeného, téměř zemřel a tak jsme doufali že budeme první v dějinách kdo bude mít ochočeného Raxeliva. Ale nejspíš ne. A kdybychom ho vypustili, zabil by všechny Surenijce" drak na mě pohlédl oranžovýma očima a já na něj. Opravdu byl krásný. Bylo mi ho líto. ,,tak co, hádám Niru?" přikývla jsem.

***

    Silný vítr mě štípal do tváří a vlasy mi odhazoval na záda. Svištěl mi okolo uší a nutil moje oči slzet. I když byl horký letní den, v kilometrové výšce je vzduch studený. Ale let na dračím hřbetě byl nádherný. Byl krásný jako na Mosenovi, jen trochu rychlejší a dynamičtější. Krajina pod námi ubíhala jako zrnka písku v řece. Louky, lesy, kopce. To všechno jsem měla jako na dlani.
    Na první let jsem se prý držela dobře, že už bych to zvládla i na Okrovi nebo Blue. Nira byla vděčná za to, že se konečně mohla proletět a tak dělala různé blbosti, ale mě se podařilo se udržet a Niru uklidnit. Byl to milý drak. Pro dnešek už však ležím na obrovské manželské posteli...která je jen pro mě. Zítra prý začnu s vyučováním. "Nejlepší" na tom je, že budu mít skoukromého učitele. Podle všeho to však nebude obyčejné vyučování, budu se učit ovládat magii. To mi zajímá jak. Ale nejvíc mi vrtá hlavou ten šedý drak. Nevypadal tak hrozivě.
    Nakonec jsem se rozhodla. Půjdu toho draka víc poznat. Vstala jsem z postele a na sebe si vzala dlouhý černý kabát s kapucí. Ve stájích jsem si vzala speciální lano které se používá k přidržování na divokých dracích v zácviku a rybu, o které jsem se dozvěděla, že pro ní každý drak bez vyjímky udělá cokoli. Pomalu jsem došla do uličky s 6ti volnými draky a zastavila se na konci uličky.
    Šedý drak se na mě opět díval oranžovýma očima. Když jsem mu však ukázala rybu, zasoustředil se na ní. Jeho chřípí se nadzvedlo. Pak jsem mu ukázala lano. Při pohledu na něj zavrčel a vycenil svoje dlouhé bílé tesáky.

Tisíc slov😃tak co říkáte na Leninu reakci? Nebyla přehnaná? Nebo se vám ta její plachost líbí?😁a co říkáte na nápad zkrotit toho divokého draka? Šílenost/sebevražda, nebo dobrostrdečnost že mu Len dává šanci?

Vaše Storminka✌️

P.S. moc děkuji té nejlepší kamarádce pod sluncem co mě dokáže rozesmát fantazi001 za komentáře! A za telefonát co zahřál u srdíčka♥️Právě tohle mě pohání k psaní dalších částí✍️🙏