Láska Lumíra Nykla

Nevhodný inzerát

Netrvalo mnoho dní a Šárka napsala do novin, na seznamku i na nástěnku do Kaufu, že hledají někoho do trojky. Mnoho lidí se ozvalo, hodně z nich se Šárce líbilo, s někým i volala a teď přišel čas, aby si ty lidi proklepl i Martin Maléř.

Jenže Martin hrál zrovna formule na počítači na tajňačku v ložnici. Měl už kvůli tomu v minulosti opletačky s policií, protože jich moc naboural. Měl podezření, že ho sledovali.

Když už konečně uslyšel, že mu Šárka volá, tak to zvedl. To bylo nečekané. Řekla mu ty instrukce a poslala mu první adresu, kam měl jít. První člověk měla být žena. Martin Maléř se oblékl (asi byl předtím nahý, těžko říct a radši nevědět) a vyšel. Po cestě snědl jablko. Zaklepal na dveře, ale nikdo nebyl doma. Vlastně byl rád, protože ho tato situace celkem znervózňovala. Další na seznamu měl být muž. Vešel na tu adresu. Bylo to zvláštní, taková policejní stanice. Vešel do druhého patra kde byl ten byt a bizarní pokoj s prosklenou podlahou, který viděl přes okno z chodby. Zazvonil. Někdo otevřel, ale toho člověka neznal.
Človek: Dobrý den pane, já jsem Irma a uklízím tu. Zbytek domácnosti je na párty v Berlíně.
M: Aha, tak to nashle.

Šel dál po ulici a myslel na to, že to dneska asi nevyjde. Zamířil na další adresu. To byla radnice. Nevěděl, co dělat a na recepci ho poslali za starostou.
M: Dobrý den pane Lumír. Co tu děláte, když nejste starosta?
L: Ehm, šel jsem Světluš pro nějaké věci.
Pak se Lumír podíval na seznam, co Martin držel.
L: Ach, vy jste tu kvůli tomuhle...
V ten moment se rozrazily dveře a v nich nějaká paní. To byla Růža z pekárny od paní Nyklové! Martin Maléř ji znal tak od vidění.
L: Co vy tu?
R: Z Mikuláše zbyly ještě nějaké kostýmy a tyhle šaty mi celkem sluší, tak v nich jdu do divadla. A pan Maléř, dobrý den!
M: Dobrý den
R: Chtěla jsem s vámi něco vyřešit...

Martina zatáhla pryč. Ptala se ho na Veroniku a na děcka. Ach jo, pomyslel si Martin Maléř. Ta to teda zpackala. A co hůř, zanedlouho se objevila i Veronika a měl po ptákách.

#Mamír