Nečekané požadavky

50 3 0
                                    

Asi jsem gej, řekl si Lumír Nykl. Nebo alespoň bi. Je pěkné, že si to přiznal, protože ho sen z minulé noci až příliš vzrušil. Chtěl si o tom něco zjistit. Takže jak mu Světluš udělala na snídani pečenou husu a trochu si pohrál s Lexíkem, šel do své kanceláře a hledal.

Jenže netušil, že když půjde na záchod (aby zkontroloval svůj účes), vpadne do kanceláře jeho maminka paní Nyklová. Sice její skutky byly dlážděny dobrými úmysly, když mu nesla dopis, jenže viděla něco, co neměla. Zhrozila se. Lumírek je snad ten! Gej! Nevěděla, co s tím, ale když se vrátila za pokladnu, stála tam Růža.
Růža: Ale Vilmo! Vypadáš nějak zdrceně!
Vilma Nyklová: Když já nevím, jestli ti to mám říkat Růžo. Víš, je to takové osobní.
R: Ale no tak! Vždyť tě to trápí.
VN: Mám takové podezření, ale třeba vůbec není pravdivé. Ale myslím si, že Lumírek je homosexuál!
R: Ale prosimtě! To je nějaká blbost, ne?
VN: Zjistila jsem to náhodou. Ten můj kluk mi jen přidělávat starosti!
R: A po tom všem... Ale určitě se ukáže, že to tak není. A navíc v dnešní době už by to ničemu nevadilo.
Chudák Lumír, než se vrátil do kanceláře, usnul.

Martin Maléř stepoval na prahu před bytem Šárky. Chtěla mu říct prý něco velice důležitého. Ještě jednou si přeleštil svou naplou kůži na lebce, nastříkal se voňavkou od Diora a zaklepal. Ona mu hned otevřela a zatáhla ho dovnitř. Dokonce ho i znásilnila! Ale znásilnění to asi nebylo, protože se mu to líbilo. Pak mu teda řekla, o co ji jde.
Šárka: Už jsme spolu nějakej ten pátek a chtěla bych zkusil něco nového. Co říkáš na trojku?
Martin Maléř: Ale tak proč ne.

Láska Lumíra NyklaKde žijí příběhy. Začni objevovat