Prostě život

2 1 0
                                    

Po sváteční oslavě se konečně probudili. Igor se podíval na mobil a ups, měl tam několik zameškaných hovorů a ještě více zpráv. Jako první napsal šéfovi "Omlouvám se, zaspal jsem."
Ten mu hned volal nazpět.
Šéf: Cože? Vždyť jste spal 5 měsíců.
Igor: Aha, ale to je i možné.
Nakonec se stejně nic nestalo. OK003 se vzbudil chvíli po tom.
I: Dobré ráno Králíčku ušáčku. Již brzy se pustím do práce a budu pátrat, kdo je tvým tajným ctitelem.
OK003: Děkuji, Igorku.

Igor na nic nečekal a hned začal vyšetřovat. Jenže jelikož to bylo před dlouhou dobou, jediným důkazem byla fotka a vzpomínka na srdíčko z vajglů. Šel se ptát lidí na ulici, ale děti si mysleli, že je uchýl a jiná paní si zase myslela, že je striptér a chtěla mu dát peníze za kalhoty. Zas tak daleko od pravdy nebyla, tak ji Igor nechal alespoň číslo. Vrátil se domů, aby mohl nad celou událostí v klidu popřemýšlet a vyřešit to. Už když šel po schodech, tak ucítil trávu. Zase Ota, pomyslel jsi. Jeho první kroky vedly do kuchyně, protože měl žízeň a taky absťák. Kocovinu řešil dalším chlastem. Slyšel však tajemné šustivé zvuky, jakoby někdo chodil v šusťácích. Opatrně se přiblížil na místo činu. V tu chvíli Igora napadlo, že se chtěl zúčastnit kurzu módní policie. Za šusťáky by někoho rád zabásnul. Místo toho uviděl něco úplně jiného. Zhulený Ota seděl v kuchyni na židli a na něm seděl OK003! Kuli spolu nějaké pikle a ještě k tomu měl OK003 šusťákovku!
Igor: No to snad ne!!! Jak jsi mohl!

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Mar 17, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Láska Lumíra NyklaKde žijí příběhy. Začni objevovat