Narozeniny

11 2 0
                                    

Lumír nakonec dorazil na skejtu. Zbyl tam ještě po Lexíkovi (sice neuměl ještě chodit, ale nevadí). Kupodivu se ten skejt narozdíl od kola nerozesypal.

Nemocniční chodby smrděly dezinfekcí a Lumírovi z toho bylo lehce na omdlení. Ještě to by scházelo, abych tu zůstal i já, pomyslel si. Nemohl se dočkat, až uvidí krásnou Martinovu tvář, jeho zář v očích, jeho pěkné rty, hlavu a uši. Dveře vykopl, kdyby byly náhodou zamčené, nebo vlastně i zavřené. Chtělo to stylový příchod. Přesně tak se to stalo. Martin vypadal tak, že nevypadal. Zář v očích byla pohaslá, hlava ani nešla pod obvazy vidět a byl celý bledý (sice nešel vidět, ale taky nevadí). Lumír se ho spíš lekl, ale snažil se dělat jakoby jakože nic.
L: Martínku, kocourku můj!
M: .....
Lumír ho šel chytnou za ruku. V momentě kdy si sedl, ozvaly se bum bum zvuky. Pak něco zatroubilo. Všude se objevily konfety a nafukovací balonky s obrázkem pánské košile a válečnou sondou. Také se tam objevili lidi a všichni řvali.
"VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!"
I s capslockem. Narozeniny totiž měla Růža. Martina chtěli rozveselit, aby zas tak moc neumíral a taky chtěli udělat radost Růži. Takže spojili příjemné s užitečným a uskutečnili tuto akci.

Láska Lumíra NyklaKde žijí příběhy. Začni objevovat