Láska Lumíra Nykla

Párty nekončí!

Po tom, co potkali Jackieho Chana, zůstala v LA párty výprava ještě pár dní. Kde na to brali peníze nikdo nevěděl, když i na pohřeb si museli vydělat rozvážením pizzy.

Večer předtím, než se vraceli domů, to Lumírovi nedalo a zaklepal na dveře Jákobova pokoje. Nic se neozývalo. Vypadalo to, že nikdo není uvnitř. Pak to zkusil zaklepat ještě jednou a to už něco slyšel. Co když se Jákobovi něco stalo a on mi teď nemůže otevřít, pomyslel si Lumír. Rozrazil proto dveře a viděl Jákoba v křesle před zrcadlem. Natáčel makeup tutoriál.
L: Jejda promiň, Jákobe! Nechtěl jsem tě vyrušit.
J: Ale to je v pořádku, jsem rád, že jsi přišel.
A usmál se na Lumíra.
L: Víš, všiml jsem si, že se na mě tak hezky usmíváš a dobře se mi s tebou povídalo.
J: Ano, mě také. Jsi moc milý muž.
L: Tak jsem se chtěl zeptat...
J: Nic neříkej! Budeme BFF! A možná něco víc!
L: Žůžo!
A objali se. Poté si svěřovali různá tajemství a Jákob řekl Lumírovi i o tom, že mu v noci ujel autobus číslo 16. Netušili však, že ve tmě na balkoně sedí Martin a pozoruje je. Totiž Martin v podobě netopýra. Nejdřív přemýšlel, že vletí do pokoje a Jákoba kousne, ale rozhodl se, že radši pokoj zapálí. Už v lidské podobě tam stál se sirkami v ruce, odhodlán ten čin udělat. Na poslední chvíli se ro rozmyslel, ještě by se při požáru mohli sblížit! A místo toho vběhl do pokoje.
L: Martine! Nevěděl jsem, že nás sleduješ.
M: Lumíre, nikdy jsem si nemyslel, že bys byl toho schopný... myslel jsem si, že tě znám, ale vůbec nevím, kdo vlastně si. Nemůžu ti věřit.
L: Ale přece na nic nedošlo! My si jen povídali!
M: Ale čisté úmysly si neměl, že ano?
Vycenil zuby a šel se vrhnout na Jákoba. V tu chvíli někdo pokoj opravdu zapálil a nábytek začaly olizovat plameny.