10. Kapitola

82 2 0
                                        

,,Sofi vstávej nebo příjdeš pozdě do školy!" křičí mamka přes dveře tak hlasitě, abych ji slyšela. ,,Sakra, kolik je hodin?!" ,,Třičtvrtě na osm. Obleč se rychle a já tě do školy odvezu a nasnídáš se v autě.",,Díky mami."  Potom jsem popadla tašku, mobil apod.,oblékla jsem se a rychle jsem letěla na chodbu, kde mě čekala mamka s mou snídaní v ruce.  


Ve škole jsme se normálně učili sedm hodin, ale učitel kterého máme poslední hodinu na matiku je nemocný, takže máme naši třídní.  ,,Takže milí žáci, chtěla bych vám oznámit že v lednu se bude konat školní ples. Pánům radím, aby si co možná nejrychleji našli partnerku. A dámám  radím, aby nebyly tak neskutečně vybíravé, nebudu jmenovat. Jsou k tomu nějaké dotazy?Ano" ,,Je to povinný?" ozval se Tomas a třída se okamžitě rozesmála ,,Pro tebe obzvlášť ano Tomasi. Někdo další?" ,,Musíme mít oblek?" ,,Samozřejmě že ano Olivere. Je to ples a dámy budou mít  šaty." ,,Paní učitelko, ale co když na nás holky nezbude žádný kluk a nebo nás nikdo nepozve?" ,,V tom případě Sofi může dívka jít s kamarádkou. Nikomu to vadit nebude a jsem ráda, že jsi se na toto zeptala, protože holky kvůli tomu nešly loni na ples. Teď se už podíváme na práci kterou pro vás mám."

Pohled Sebastiana

Když učitelka řekla, že bude ples a pánové si mají najít partnerku, tak jsem se jenom pousmál a řekl jsem si ,,Pánové, nebudu vám kazit náladu tím, že už mám partnerku na ples. Snažte se, protože tu nejhezčí dívku ze třídy mám já."  Hned po škole se Sofi zeptám, jestli by se mnou na ten ples nešla. Určitě kývne, protože nevím s kým by šla ona  kým bych šel já. Musím se jí prostě zeptat.

O přestávce jsem viděl, jak si s ní Josh povídá. Na konci se jen usmála a šla dál. Hned jsem vystartoval za Joshem, protože jsem byl naštvaný. ,,Na co ses jí ptal?" ,,Hele, klid kámo. Byl jsem se jí zeptat, jestli by se mnou nešla, ale ona mi řekla, že ne, že prý čeká na jiného. Ona není vybíravá, já ji znám. Myslela to dobře a ještě dodala, že na mě čeká Taylor. Moc jí nevěřím, ale proč to nezkusit." ,,Fajn, tak běž. Čau bro." To mi spadl šutr ze srdce. Fakt jsem se lekl...tak počkat..,,Joshi?" ,,Ano" ,,Proč se Sofi na tebe tak usmála když odešla?!" ,,Protože jsem jí řekl, že by neměla zůstat na ocet, že by se o ní kluci i klidně prali. Ona mi poděkovala, usmála se a odešla. Ten její úsměv je opravdu nádherný," začal jsem mít vztek a Josh to očividně poznal ,,ALE na mě čeká Taylor a já čekám na ni takže jdu. Čau" Tak tím mě překvapil. On že čeká na Tay? To není možný..o Lucasovi a Daniel vím, ale že by Josh a Taylor....ale je to jen představa. Slušelo by jim to.

Po škole- pohled Sofi

,,Tak běž Tay, ať ti to neujede. Budeš mi moc chybět přes víkend. Ahoj." ,,Ahoj Sofi...Pozor, běží Sebastian očividně se zásnubním prstenem. Hlavně neříkej ano. Tak ahoj" Pro upozornění: Tay ráda vtipkuje o mě a Sebovi. Dneska to ale přehnala. ,,Ahoj Sofi. Nechceš doprovodit?" ,,Ahoj, no...klidně když Tay odjela,tak si aspoň budu mít s kým popovídat. Tak jdeme." Domů to mám půl hodiny cesty a deset minut jsme mluvili o Joshovi a Tay. Oba jsme souhlasili s tím, že by jim to slušelo a že by mohli vyhrát krále a královnu plesu. Pak se dostala řada na mě. ,,Sofi, chtěl jsem se tě zeptat celý den. Pochopím, když řekneš ne." podíval se mi do očí a řekl s klidným srdcem ,,Nešla by si se mnou na ples?" Nevěděla jsem, co říct. ,,Víš že půjdu moc ráda." Hned mě obejmul. U domu jsme se ještě jednou objali a popřáli si hezký víkend.

Doma jsem ani mamku nepozdravila a rovnou jsem letěla k sobě do pokoje. Bouchla jsem dveřmi, které jsem zamkla a následně jsem po nich sjela a začala jsem brečet. Nadávala jsem si za to, že jsem kývla na pozvání tomu největšímu deb*lovi na světě. Proč jsem taková blbá. ,,Ty pláčeš Sofi?" ,,Ne Time, jsem v pořádku. Nic mi není." ,,Dobře" Po pěti minutách jsem uslyšela něčí kroky a zatavily se před mým pokojem. O hodinu později ke mě dotyčná osoba promluvila. ,,Sofi, jestli jsi tam, tak prosím otevři." Skutečně jsem otevřela a stál tam John s večeří pro mě. Ano, probrečela jsem celé odpoledne. Po večeři se mě John zeptal ,,Proč jsi brečela? Jestli tě odkopl nějaký hajzl, tak ho zabiju." ,,Ne, j-já kývla na pozvání na ples jednomu klukovi, kterého by každá chtěla kromě mě." ,,Komu si kývla?" ,,Seb-Sebastianovi." ,,Cože?! Sofi, Sebastiana znám a nikdy nepozval holku na ples. Všechny odmítl s tím, že si někoho najde a našel si tebe. Docela mu závidím, protože takhle hezkou holku nenašel náhodou. Kdyby tě nikdo nepozval, pozval bych tě sám, ale jak vidím, tak mě on předběhl. No nic, asi si běž lehnou, já tě dál dusit nebudu. Dobrou noc a sladké sny. Jo...a nemusíš se bát, nikomu to neřeknu." ,,Díky Johne a dobrou noc." Potom jsem si šla lehnou a po  pěti minutách jsem usnula.

Summer loveKde žijí příběhy. Začni objevovat