Summer love

22. Kapitola

Pohled Sofi
Ráno mě probudil zpěv ptáků. Vedle mě ležel Seb, který spokojeně oddychoval. Nedalo mi to a musela jsem si ho vyfotit asi 150x z každého úhlu. ,,Baví tě to hodně?" ,,Ani nevíš jak moc si roztomilý!" ,,Náhodou to na rozdíl od tebe vím" to mě docela naštvalo a tak jsem dělala, že jsem hodně naštvaná. ,,Tady se nám někdo naštval" trochu jsem se nad touhle větou pousmála ,,Musím zavolat bezpečáky, aby tento pokoj zabezpečili." ,,Ty jsi ale pako" řekla jsem mu a potom jsem ho políbila. ,,Já vím že jsem pako, ale jsem krásné pako" a opět jsme se spolu políbili.
_________________________________________

Ano chápete asi dobře co se stalo. A ano, chodíme spolu...už docela dlouho.
_________________________________________

Seb si dal ranní sprchu a já šla do kuchyně nachystat snídani. Nic moc jsem nenašla a tak jsem vzala bílý jogurt a společně s nakrájeným ovocem jsem ho dala do misek. S jablečným a pomerančovým džusem jsem to dala na stůl. ,,To jsem byl v té sprše asi hodně dlouho, protože si toho hodně stihla" ,,Deset minut není dlouho. Jen jsem stihla udělat snídani a trochu poklidit kuchyň" ,,Tak dobře ty moje štěstí" Sebastian ještě neví, že pozítří odletám do Austrálie. Musím mu to říct. Nesmíš mu to říct, protože mu tím zlomíš srdce. Měla bych mu to říct. Má právo to vědět. Jak mu mám říct, že pozítří odlétám do Austrálie a že se už nikdy neuvidíme. Měl by to vědět. Z mých hlubokých myšlenek mě probudil Sebův hlas. ,,Zlato děje se něco?" Mám mu to říct a zničit ho? ,,Nic. Nechceš se jít projít do parku?" ,,Jasně proč ne. Jdu se obléct" Skvělé...opravdu skvělé. Dneska se pravděpodobně rozejdeme. Pohádáme a rozejdeme. Seb se šel oblékat a já uklidila stůl a nádobí dala do myčky. Převlékla jsem si tričko, vzala si do vaku: klíče, peněženku, mobil a sluchátka. Obula jsem si společně se Sebem boty a oba jsme spokojeně ruku v ruce odešli. Došli jsme k nedalekému parku, ve kterém jsem, když se cítím sama. Po smrti rodičů a Johna jsem tu byla každý den a někdy i v noci, a posadili jsme se na lavičku. ,,Proč jsme museli do parku? Počkat...nechceš mi náhodou něco říct?" ,,Ano chci. Jak mi umřeli rodiče a bratr, tak teta rozhodla společně s námi, že se do mé plnoletosti přestěhujeme do Austrálie za ní. Potom budu moct jet zpět do Anglie. Tim tam s ní bude taky muset zůstat do 18-ti." Seb na mě koukal jak na blbečka. ,,Kdy odlétáte?",,Pozítří večer" ,,Tak to si ten zítřejší den musíme užít." docela dost mě překvapilo, co vlastně řekl. Hned co to dořekl, tak jsme se dlouze políbili. Po našem dlouhém polibku jsem rozhodla, že se půjde na nákup. Nákupní seznam v mobilu vypadal následovně:
-kuře
-Coca-Cola
-hranolky
-kečup
Tohle všechno jsme koupili a šli domů.

Doma jsem to vybalila a začala jsem vařit. Seb si sedl k televizi a koukal na fotbal. Po půl hodině jsem měla hotovo. ,,Oběd!" zařvala jsem na celý dům. Tim přiběhl z pokoje a teta taky. Všichni jsme si sedlo ke stolu a začali jsme jíst. ,,Je to moc dobré Sofi" pochválila teta a po chvíli i Tim, který měl snad celý obličej od kečupu. Seb se začal smát na celé kolo, když ho viděl. Dokonce spadl ze židle a potom jsem se tomu začala smát i já. Teta měla furt svoji "kamennou tvář". Když jsme se uklidnilo a dojedli, tak mi teta pomohla naskládat nádobí do myčky. Seb musel odejít domů, protože mu volal táta s tím, že je z Ameriky doma a chtěl by ho hned vidět, protože zase za dvě hodiny letí do Španělska či kam, a taky šel nachystat překvapení. Jinak jsem volala Tay a bude u nás spát. Měla by tu být za tři hodiny, tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít na mé místo.
*
*
Po dvou a půl hodině jsem došla domů a nachystala věci. Tay přišla o patnáct minut dříve než by měla, ale to ne dobře. Stejně jsem jí chtěla volat, jestli nechce přijít dřív, ale ona přišla sama.
*
*
,,Hele...musím ti něco říct." ,,Tak povídej Sofi." byla jsem docela nervózní. ,,Víš, když se to stalo, tak teta rozhodla, že se za ní přestěhujeme do Austrálie a do mých 18. narozenin tam budu žít. Jenže je tu problém. " ,,Jaký problém? Jsi snad těhotná?!" ,,Ne nejsem, nevím s kým. Problém je takový, že odlétáme už pozítří." ,,Věděla bych, s kým by jsi mohla být těhotná....ale zapomeneme na to a pozítří si to užijeme. Já totiž zítra jedu na soutěž." ,,To jsi říkala, hlavně ať to dobře dopadne." ,,Díky...co takhle začít balit kufry?" ,,Jako kdyby jsi mi četla myšlenky.. Nechtěla by jsi mi pomoct?" ,,Jasně, čím začneme?"
...
Abychom udělali shrnutí:
S Tay jsme balily 4 velké kufry 5 hodin a věci do krabic ani ne půl hodiny. Mezitím jsme měly polstářovou bitvu a já ji vyhrála. Objednaly jsme si pizzu, protože neumíme a nechceme vařit. Prostě a jednoduše jsme velmi líné. Napsala jsem dopis naší třídní a řediteli. =>Tohle všechno jsme stihly za šest hodin a proto jsme šly spát.