Summer love

14. Kapitola

V nemocnici jsme se zeptali vrchní sestry, kam Taylor odvezli. Řekla nám, že ji odvezli na sál a prý nám víc říct nemůže, protože nejsme z rodiny. Sofi jsem hned objal a ona začala ještě víc plakat. Když se trošku uklidnila, tak mi s klidným srdcem řekla : ,,Jsi pořád stejný jako kdysi. Natvrdlý, ale máš i cit o kterém jsem si myslela, že si ho po mém odchodu ze školy ztratil. Bude to znít šíleně, ale vždy jsem tak nějak k tobě něco cítila, ale nevěděla jsem co přesně. Už vím, že.." začali jsme se přibližovat a pak se naše rty spojily. Měla je hebké a chutnaly po jahodách, které měla nejraději. Když jsme se od sebe odtáhli, tak jsem jí řekl to, co vím od našeho příletu. ,,Miluju tě Sofi. Vím, že mě pošleš do háje a pochopím to, ale musím se tě zeptat. Chceš se stát mou princeznou?"

Pohled Sofi 

  ,,Miluju tě Sofi. Vím, že mě pošleš do háje a pochopím to, ale musím se tě zeptat. Chceš se stát mou princeznou?" když tohle řekl, tak jsem se sekla. Byl to šok. Sebastian se zvedl a chtěl odejít, ale já ho chytla za ruku a jen jsem řekla ,,Ano tvou princeznou budu" Bylo vidět jak je šťastný a řekl ,,Forever.." já dopověděla ,,Together" Po hodině a půl přišla mamka Tay a začala svou dceru hledat. Společně s vrchní sestrou k nám přišla a řekla, že můžeme jít s ní na pokoj, ve kterém ležela Tay... V jejím pokoji to různě pípalo. Strašně mi to bylo líto. Chtěla jsem jí nějak pomoc, ale nevěděla jsem jak. Sedla jsem si k posteli a začala jsem jí zpívat její oblíbenou písničku. Když jsem dozpívala, tak mě Seb objal a já se rozplakala. Elis (mamka Tay) raději odešla za lékařem, který se o Tay staral. Když se bavila s doktorem, tak jsem slyšela tuto věc ,,...Myslíte si, že bude muset být pod ještě větším dohledem s tou nemocí?" ,,Myslím, že ne, ale bude častěji chodit na kontrolu." Docela mě překvapilo, že má Tay vážnou nemoc. Nikdy jsem si ničeho nevšimla. Ani mi to neřekla...teď nemůžu být na ni naštvaná. Potřebuje sílu, energii, přátele a rodinu, aby se zase postavila na vlastní nohy. ,,Elis, co říkal doktor? Za jak dlouho se vzbudí? Kdy půjde domů?" ,,Bude v pořádku, měla by se ještě dnes vzbudit a domů by měla jít a pět dní pokud nebudou žádné komplikace. Já teď musím domů Tay pro věci a vy dva tu klidně můžete zůstat." ,,Dobrá, hned jak příjdete, tak mi půjdeme. Sofi by se měla trošku prospat, protože nespala celou noc." Když jsme se s Elis vzdálily od pokoje, tak mi řekla ,,Sluší vám to spolu. Doufám, že vám to vydrží dlouho." Nemám páru, jak se to dozvěděla, ale musela jsem se usmát a poděkovala jsem jí. 

Domů jsem přišla až na večeři. Mamka s tátou to chápou. Ví, že mě Tay teď bude potřebovat a proto se domluvili s ředitelem a třídní na tom, že mohu ze školy odcházet o hodinu dříve, abych stihla návštěvní hodiny, které jsou jen do půl čtvrté a my končíme ve tři a jenom cesta trvá třicet minut. Jsem jim za to moc vděčná. ,,Jak se má Taylor?" řekla mamka ,,Má se fajn a.." najednou mi začal zvonit mobil. ,,Pardon, ale to je Elis, musím to vzít." ,,Ahoj Sofi, Taylor se vzbudila a hned se ptala na tebe. Doufám, že za ní příjdeš zítra." ,,To je supr a určitě příjdu, protže jí toho musím tolik říct." ,,Dobře, tak zatím a dobrou noc" ,,Dobrou noc a pozdravujte doma" a zavěsila jsem. Šla jsem se vysprchovat a spát, protože jsem nespala bůhví kolik hodin. 

                                                                        SEN

          Byla jsem se Sebastianem v parku. Najednou se objevil Dean s Taylor. Šli ruku v ruce a dělali, že neexistujeme. Byla jsem klidná do té doby, než Dean vytáhl zbraň a namířil ji na moji hlavu. V tu chvíli se mě zmocnil strach a panika. Dva výstřely mi dal znamení, že je konec. Na zem místo mě dopadli Sebastian a Taylor. Nevěřila jsem tomu, co jsem právě  viděla. Křičela jsem na všechny strany, ale nikdo tam nebyl. Dean utekl do blízkého lesa a já se s pláčem složila na zem. Brečela jsem do doby, než někdo přišel a zabalil mě do deky, ve které jsem usnula a už jsem se neprobudila.