Summer love

18. Kapitola

Pohled tety Annie-další den

Tak...před hodinou mi volal právník, že u něj není závěť Jamese a Elisabeth. Čož je velký problém, protože nikdo neví kde je. Ani já to nevím a to jsem Jamesova sestra. Kdybych byla on, tak ji zakopu na zahradě nebo schovám do sklepa, ale nikde nic. I skříně, stoly, knihy, knihovny, auta....ale nic. Ani náznak toho, že by závěť existovala. Možná to bude vědět John, ale to je blbost, protože on se o tyto věci nikdy nezajímal. Právník říkal, že závěť mají, protože na její sepsání byli u něj v kanceláři, ale kde je jí konec. Nevím co dělat, Sofi je pořád v pokoji a brečí, Tim dělá silného, je to sice roztomilé, ale v noci brečí tak silně a tak moc, že i obrazy padají. Během ani ne dvou dní přišli o oba rodiče. Pořád mají Johna, ale ten se ještě neprobral. Je mi to strašně moc líto...jsou to ještě děti...tohle si nezasloužili. Najednou mi začal zvonit telefon. Koukla jsem se na něj a chvilku jsem si myslela, že snad volá James...koukla jsem pryč od displeje a pak zpět a byl to Johnův ošetřující lékař. ,,John se právě probral a moc by chtěl vidět Sofiu a Tima. Přijeďte co možná nejrychleji, protože ještě kdykoli může upadnout do bezvědomí." ,,Dobře, budeme tam do dvaceti minut." Panebože...on se probral....on je vzhůru ,,Sofi, Time, oblíkat jedeme do nemocnice. John je vzhůru a chce vás vidět! Honem!" řvala jsem skoro na celý dům. Sofi spadla ze chodů, protože to trdlo si nevšimlo posledního schodu. Tim zase zakopl o ni, když se válela na zemi a smála se jako o život. Po pěti minutách jsme konečně odjeli.

V nemocnici-pohled Sofi

,,Na jakém pokoji leží John Angel?"ptala se teta ,,Pokoj číslo sedm, zavedu vás tam" tak jsme tedy šli za sestřičkou do posledního pokoje na celém patře. Sestřička otevřela dveře a nám se naskytl pohled na Johna obklopeného několika přístroji. Nejdříve se pozdravil s tetou, ale ta musela za jeho lékařem kvůli nějakým papírům. Tak jsme tam zůstali jen já a Tim. John byl rád, že nás zase vidí, ale celou dobu se tvářil, že tu také dlouho nebude. Nechci nic přivolávat, ale opravdu jsem se bála. Po chvíli přišla sestra na kontrolu, a Joh ji požádal, aby se na pár minut postarala o Tima. Ona byla ráda, a zavedla ho o patro níže do dětské herny. Teď jsme tam byli jen my dva. ,,Sofi, já vím, že rodiče už nemáme. Proto ti musím říct to, co vím já. Jde o závěť." ,,Co je s ní...Teta ji hledala, ale nikde ji nenašla. Prohledala snad všechno...od sklepa až po zahradu." ,,Jde o to, že já jediný teď vím, kam ji schovali. Oni si nepřáli, aby jsme věděli, co každý z nás dostane. Chtěli jen, abychom se měli co nejlépe až tu jednou nebudou. Táta tě chtěl vést k oltáři, máma ti jít na maturitní ples a oba chtěli, abychom jsme neřešili majetek a peníze. Přáli si být pohřbeni u babičky v rodinné hrobce. Táta mi to řekl." jen to dořekl, a mě se valily slzy do očí ,,Já jim to přání splním. Ale zpět k závěti...Co jsi mi o ní chtěl říct?" ,,Máma s tátou se se mnou domluvili, že ti o ní nebudeme říkat a tak ji dali do krabice s alby s fotkami do mé skříně v pokoji, protože tam nechodíš, protože ti to prý u mě smrdí." ,,Aha...já si myslela, že ti smrdí můj pokoj!" ,,To asi těžko!" odpověděl úplně s klidem. ,,Až tu závěť najdete, tak ji dejte našemu právníkovi. Ten majetek a ostatní věci rozdělí." udělal pauzu a pak pokračoval ,,Jestli nepřežiju, tak tobě a Timovi připadne všechno." ,,Dobře...vidím, že jsi unavený, tak já už půjdu. Ahoj" ,,Ahoj"

Další den ve škole

,,Omlouvám se, že narušuji třetí vyučovací hodinu, ale poprosil bych slečnu Sofiu Angel aby se dostavila do ředitelny, a všichni pánové z prvního ročníku B třídy se za mnou po vyučování zastaví. Děkuji za pozornost" Už zase do ředitelny. ,,Kluci nesmějte se, Sofi běž tam" ,,Děkuji paní učitelko" a zmizela jsem ve dveřích. U dveří ředitelny jsem zaklepala a hned jsem šla dovnitř. Uviděla jsem tetu Annie v slzách. Nevím, co se to děje. ,,Sofi posaď se....musíme ti říct velmi smutnou zprávu" ,,Tvůj bratr John...v noci na dnešek...zemřel" hned když to dořekl, se mi nahrnuly slzy do očí. Můj starší bratr...už tu není. Už jen Tim a já. ,,Sofi" teta si mě vtáhla do objetí. Brečela jsem, vztekala jsem se, nevěděla jsem, co mám nebo nemám dělat. Z ředitelny jsem utekla v slzách ke skříňkám. Opřela jsem se o ni a sjela až na zem. Zazvonil zvone a celá moje třída šla ke skříňkám, protože teď máme tělocvik. Jako první mě viděla Tay a hned ke mně přiběhla. ,,Co se stalo?" ,,John...můj bra-bratr už-už tu není. O-on umřel v noci." a rozbrečela jsem se ještě víc a Tay mě silněji objala.

Pohled Taylor

Bylo mi jí tak moc líto. Během čtrnácti dnů přišla o rodiče a o bratra. Teď vím, že mě potřebuje víc než kdy jindy. Počkat...Sebastiana taky potřebuje, ale Sebastian chodí s Jess. Je poslední dobou takový smutný a já zjistím proč. Sofi ho potřebuje a Sebastian potřebuje Sofi. Dát je dohromady....to nebude zas tak lehký úkol.