Summer love

21. Kapitola

Pusťte si k tomu píseň v médiích. Navodí správnou atmosféru této kapitoly.

Celou noc jsem probrečela. Pomalým tempem jdu do koupelny, která je naproti pokoje rodičů. Má zvědavost mi nedala a tak jsem šla do jejich pokoje. Po otevření dveří se mi naskytl pohled na tmavou místnost. Rozhlédla jsem se po pokoji a můj pohled zůstal upřený na poličku s fotkou z mého dětství. Byla jsem na ní já a....babička Lilian, která před dvěma lety zemřela. Měla jsem ji moc ráda a se vším mi poradila. Bohužel hodně onemocněla a na následky nemoci zemřela. Pamatuji si, že jsem se potom dva roky učila z domova. Nebyla jsem na tom psychicky v pořádku. Potom jsem nastoupila na střední a dál to znáte...Pršelo i počasí plakalo. Bylo mi smutno. Celá v černém jsem sešla za tetou, která vypadala, že taky celou noc nespala a Tím také. Po velmi krátké snídani jsme jeli na místo pohřbu.

Po obřadu, na hřbitově u hrobky

Rakev nesli silní muži a kluci včetně Sebastiana. Všichni brečeli...i Sebastian. Počasí plakalo a ani jeden černý deštník nezůstal suchý. Věděla jsem, že dnes naposled dávám mamince, tatínkovi a bratru Johnovi sbohem. Když přišel ten správný čas, hodila jsem do hrobky lilii a dvě rudé růže. Mamku mi lilie hrozně moc připomíná, měla je ráda. Růže jsou pro tátu a Johna, oba rádi dávali rudé růže. Ucítila jsem mé ruce v něčích rukou. Napravo jsem se držela s Tay, která pro slzy nevidí a tu držel Josh, který se kamarádil s Johnem...taky brečel. Znali se spolu od školky. Nalevo mě držel Sebastian. Také plakal. Všichni mě objali, protože ví, že jsem na dně. Tim stál s tetou vepředu. Viděla jsem, že teta plakala tak moc. Tím pochopil, že i když bude silný, bude plakat. Před začátkem jsem si řekla, že nebudu plakat jak malá, ale slzám průtok nezabráním. ,,Sofi..kdykoli budeš potřebovat, naše dveře jsou ti vždy otevřené stějně jako tvé rodině." řekla Elis a její manžel Harry s pláčem. ,,Díky" odpověděla jsem se slzami v očích.

Doma-sen

Objevila jsem se sama v tmavém, dlouhém tunelu a na konci bylo světlo. Ucítila jsem mámy sladký parfém. Bylo mi tam tak hezky, příjemně a cítila jsem se šťastná a v bezbečí. Na chvíli se přede mnou objevila nejasná postava ženy. To není možné, ale viděla jsem ženu, která vypadala jako babička Lilian. Poznala jsem ji. Byla to opravdu ona. Ukázala ať jdu za ní a tak jsem šla...šly jsme tím tunelem, ve kterém jsem viděla sebe samu...celý svůj život od začátku. Když jsme byly na konci, tak jsem nemohla jít dál, něco mě táhlo zpátky. Viděla jsem tátu, Johna i mámu. Všichni mi ukazovali ať jdu, ale ono to stále nešlo. Najednou tunel zmizel a já viděla tu nejkrásnější věc na světě. Svatbu mých rodičů...ale počkat...já byla v bílém, ale nikdo mě neviděl. Když někdo zakřičel mé jméno, všechno zmizelo a zůstala jsem tam jen já v bílém a černá tma. Když někdo mé jméno zavolal podruhé, viděla jsem tmu...jen tu černou tmu. Nic víc než tmu.

Když jsem se vzbudila, tak jsem nebyla doma, ale v nemocnici na přístrojích. Dozvěděla jsem se, že jsem prožila klinickou smrt. Nevěřila jsem tomu a ani doktoři. Když jsem jim řekla, co jsem viděla, tak mi věřili a řekli, že si má mysl myslela něco jiného než tělo. Vlastně jsem sebe samu na pár minut opustila. Nevěřila jsem jim, vždyť jsem viděla mámu a babičku Lilian. Nikdo nedokázal s jistotou nic říct. Byl to šok. Teta mi vyprávěla, že mě přišla zkontrolovat do pokoje a pak to viděla.

Pohled tety Annie

Šla jsem se podívat k Sofi do pokoje, abych se ujistila, že spí. Když jsem tam vešla, tak mi přišlo divné, že Sofi se nepohybuje a nezvedá se jí hrudník. Hned jsem volala sanitku a začala jsem ji "budit" zpět k životu. Bůh ví jak dlouho nedýchá. Když sanitka přijela, tak ji odvezli do nemocnice. Na pokoji se potom po všech vyšetřeních vzbudila. Bylo zvláštní, že v 15-ti letech prožila klinickou smrt, ale lékaři mi řekli, že toto se může stát i malému dítěti. Moc mě to neuklidňovalo, ale stačilo mi to.