Summer love

23. Kapitola

Pohled Sofi-Zítra
Takže dneska jsem se Sebem. Máme toho hodně v plánu, ale stihneme to. Jako první jsme šli do kina na film Fuck you pane učiteli. Docela dost jsme se u toho nasmáli. Potom jsme šli na oběd a projít se do parku. V parku jsme si sedli na lavičku a povídali jsme si o všem možném co nás napadlo. Trochu jsme se pohádali o tom, jestli má unicorn křídla nebo ne...hádali jsme se pět minut a pak jsme řekli že jdeme dál. Zvedli jsme se z lavičky a ruku v ruce odešli do nedaleké cukrárny Na Rohu. Hned když jsme si sedmi, přišla slečna: ,,Dobrý den, co si dáte?" zeptala se nás mile. ,,Dvakrát čokoládové latte a dvakrát jahodový cheesecake. Díky." no...máme to samé. Jsem ráda. Po pěti minutách nám to slečna donesla a my spokojeně pili a jedli cheesecake, který byl výborný. Později jsem se dozvěděla, že ten cheesecake pekla ta slečna sama. ,,Od ní si nechám upéct svatební dort. Je opravdu výborná pekařka." říkala jsem si pro sebe. Po jídle jsme zaplatili a já slečně Therese poděkovala a pochválila jsem cheesecake. Fakt byl moc dobrý. Z cukrárny jsme šli zase do parku a z parku, protože byla už tma , mě Seb doprovodil domů. Před domem jsme se políbili a každý jsme potom šli svou cestou. ,,Co to mělo jako být?!" ptal se mě strýc. Aha...on stál u skleněných dveří vedoucích na verandu, ze které je výhled až k bráně. ,,Tak má kluka...no. Víš jak jsem já musela tohle doma vysvětlovat i když táta věděl že jsem venku s tebou?" řekla teta na mou obranu. Jinak strýc přiletěl dneska ráno. Strýc se zamyslel a řekl: ,,No to nevím co jsi jim řekla, ale mým rodičům to bylo jedno. Řešil to jen bratr Charlie." no jo...Strejda Charlie...jak dlouho už jsem ho neviděla?
Jinak jsem se navečeřela, dala jsem si vanu a šla jsem spát, zítra mě má na krku Tay.
*
Pozítří
*
Takže s Tay jsme domluvené. Pravě jedu autobusem do obchodního centra. Asi už víte, co se děje. Jdeme na masové nákupy, do 4D kina a potom na únikovou hru. Toto je dnešní bojový plán. Navíc je to poslední bojový plán v Londýně. Právě mi volá Tay.
T:,,Už jsem v autobuse. Budu tam až za patnáct minut, protože je zpožděný."
S:,,V pohodě. Ten můj je tak pomalej, že tam budu asi jak ty. Počkám na zastávce."
T:,,OK. Tak zatím ahoj."
S:,,Ahoj"
Tento hovor nám zabral ani ne půl minuty, což je rekord.
*
*
Právě jsem dojela k centru a čekám na Tay, která by do pěti minut měla přijet. Tak jsem projížděla sociální sítě do doby, než jsem narazila na účet bratrovy "poslední" holky. To video bylo tak dojemné. Anne ho měla nadevše ráda. Když se dozvěděla o tom, že je mrtvý, tak ji to dost vzalo. Ještě teď chodí za psychologem. Není na tom dobře, pomalí ani nevychází z domu. Potkala jsem ji zatím jen jednou. Byla bíla jak stěna a vypadala, jako by půl roku nejedla.
Konečně přijela Tay a my jako první šly na únikovou hru. Ta nám zabrala hodinu a půl. Kino bylo na dvě hodiny. Potom konečně NÁKUPY! S Tay jsme proletěly celý nákupák. Šly jsme celkem do patnácti obchodů. Koupily jsme si oblečení, šperky, boty, další kraviny a já nový kufr, protože tomu starému se rozjel zip a prasknul. Ten kufr byl přímo kouzelný a já ho tam prostě nemohla nechat. (media)
Potom jsme šly k nám domů se podívat na film, Taky mi pomohla dobalit věci do krabic. Byla sranda. Potom pro Tay a všechny krabice (asi deset) přijela Tay mamka. Teta se s ní domluvila, že je zítra pošlou do Austrálie za námi. Ona souhlasila. Já se vysprchovala a šla jsem rovnou spát, protože zítra dopoledne odlétáme.