Jmenuju se Sofia a je mi 15 let. Se svou rodinou žiju v Londýně. Ve škole jsem ale potkala někoho s kým jsem byla v dětství kamarádka.
Během střední školy Sofi zažila mnoho věcí.
,,Sofi, kde mám ty černé baleríny?" ,,Nevím, koukni se do obýváku" Takto začínalo naše ráno. Nikdo nemohl nic najít. ,,Teto, kde máme pasy?!" ,,Pasy už mám nachystané v kabelce" my s tetou na sebe křičíme z patra do přízemí. Je to šílené. Mezitím se tu stavila Elis pro krabice a už je poslali poštou. Do týdne by měly přijít.
Po dvou hodinách jsme museli na letiště. Naštěstí jsme měli všichni všechno a všechny.
U přepážky jsme odevzdali kufry a ukázali letenky. Poté jsme odešli. Po pasové kontrole (nevím jak to nazvat, ale snad chápete) jsme se prošli po obchodech, co byly za branami. Nevím jak dlouho to trvalo, ale konečně oznámili, že se náš gate otevřel. Po sto letech se konečně otevřel ten zatracenej gate. My jsme spokojeně nastoupili do letadla a odletěli.
Letěli jsme se třemi přestupy, ale i tak to bylo dlouhé. Byla jsem strašně moc ráda, že stojím v Sydney na pevné zemi. Musela jsem dat i pusu na zem za to, jak jsem byla ráda, že jsme tu. Přijely nám kufry a my šli do auta a jeli domů. Po dvou hodinách jízdy autem jsme dorazili k našemu novému domovu. Nemohla jsem uvěřit, že budu bydlet v něčem takovém jako je toto (media) Na zahradě byl velký bazén. ,,Až vybalíme, tak musím hned do toho bazénu. To je nutnost!" říkala jsem si pro sebe. ,,Jen najít ty plavky!" z mých myšlenek mě vyrušil Tim, který mě žádal o pomoc s kufrem. Vyhověla jsem mu pod podmínkou, že mě ráno nebude budit. On souhlasil, takže jsme mohli jít.
Jeho pokoj vypadal takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla jsem překvapená jaký má pokoj. Teď už jen ten můj. Když jsem do něj vešla, myslela jsem si, že asi omdlím. Byl překrásný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Doufám že se ti tady líbí." řekla teta Anne. ,,Líbí. Ani nevíš jak moc" ,,Nedávno jsi měla narozeniny. A my se strýčkem pro tebe máme dárek. Pojď za mnou." řekla a já jsem ji následovala. Kousek za mým pokojem otevřela dveře a.. ,,TO JE NÁDHERA! " skoro jsem to na ni z radosti ječela. Byla jsem fakt šťastná a překvapená. Jako dostat velký šatník k narozeninám bylo mým přáním už od malička. A teď se mi ten sen splnil.
