Summer love

17. Kapitola

Ve škole

Šla jsem další den normálně do školy. No..co si budeme povídat, byla to nuda.  Po asi dvou suplovaných hodinách s naší třídní jsem už měla dost. ,,Dobrý den, omlouvám se, že narušuji čtvrtou vyučovací hodinu, ale poprosil bych Sofiu Angel, aby se okamžitě dostavila do ředitelny." Kluci se hned začali smát, že mám průšvih, ale ředitel řekl ještě toto: ,,Jo...kluci z prvního ročníku B třídy, jestli se zase smějete jako vždy, tak do té ředitelny půjdete se Sofi. Děkuji za pochopení." Kluci se potom uklidnili a musím přiznat, že se až do konce školy nesmáli. ,,Tak běž Sofi." ,,Děkuji paní učitelko" a rychle jsem za sebou zavřela dveře. Šla jsem po dlouhé chodbě než jsem došla ke dveřím ředitelny. Zaklepala jsem s velkým strachem a nejistotou. ,,Ano Sofi, pojď dál a posaď se" ,,Dobrý den" ,,Sofi celý pedagogický sbor je obeznámen s vaší situací doma. Je mi to moc líto" udělal pauzu a zase pokračoval ,,vaše matka byla nejlepší studentka ve svém ročníku, stejně jako vy. V jednom ale nevynikala. No...nebyla tak paličatá jako vy, ale hlavně se neuměla spřátelit. V tom jste vy jiná, vám všichni padají přímo k nohám. Za celé roky co tu byla, si nenašla ani jednu kamarádku. Vše si vedla ve svém deníku, do kterého si psala snad vše. Je na čase, aby jste ho dostala zpět. Tady ho máte, její deník, který mi dala, když naposledy prošla těmito dveřmi. Doufám, že se z něj něco dozvíte. Jo...a volala vaše teta. Váš otec se probral, a chtěl by vás vidět. Pozdravujte ho. Můžete jít." vstala jsem a odešla jsem ke dveřím, které jsem zavřela se slovy: ,,Moc vám děkuji. Na shledanou." ....Do třídy jsem přišla se starým deníkem mé mámy a sedla jsem si rovnou do lavice, deník jsem dala do tašky. ,,Stalo se něco Sofi že tak rychle balíš?" ,,Ne, jen jedu do nemocnice za tátou a bráchou. Spěchám." ukápla mi slza a Tay si toho všimla. ,,To bude dobrý Sofi. Společně to zvládneme." Mile jsem se na ni usmála a odešla jsem ze třídy. V šatně jsem potkala Seba s...tak to ne...s třídní královnou Jess, jak se líbají. Hned jsem mu letěla jednu fláknout. ,,Je konec. Sbohem." Pokoušel se mě doběhnout, ale já mu s velkým pláčem utekla. 

V nemocnici

 Běžela jsem až do nemocnice do tátova pokoje. ,,Tati, slyšíš mě?" ,,Ano a moc rád. Vím, že máma umřela a já asi brzy půjdu za ní. S maminkou jsme ti chtěli říct, že vás všechny moc milujeme a se shora na vás budeme dohlížet. Ani už nevím, kde je závěť, asi to bude vědět John. Pamatuj si...milovali, milujeme a milovat vás budeme...navěky." ,,My vás taky tati" ,,Neboj se, všechno bude dobré a .." ,,Tati!" začala jsem panikařit, protože táta zkolaboval. Otevřela jsem dveře od pokoje a hledala sestru nebo doktora, aby mu pomohli. Přiběhly dvě sestry a dva doktoři. Jedna ze sester mě na chodbě uklidňovala, zatím co doktoři oživovali tátu. Zachránili ho, ale poslali ho na CT hlavy. Po nekonečné hodině přišel doktor. ,,Je mi to líto, ale vašemu otci praskla céva v mozku. Při převozu na pokoj...zemřel. Je mi to opravdu líto. Upřímnou soustrast." Do očí se mi vehnaly slzy. Zemřeli mi rodiče. Zemřel mi celý svět. Mám už jen bratry, tetu Annie se strejdou Charliem a jejich dceru Mayu, a mou nejlepší kamarádku Tay. Nikoho jiného už nemám. Dnešek už nemůže být horší. Běžela jsem to říct Johnovi, brečel...tak moc brečet jsem ho nikdy neviděla.

 Doma

Byla jsem zavřená v pokoji, prohlížela jsem si fotky rodičů a brečela snad do všech polštářů, které jsem měla na posteli. ,,Sofi, jsi tam?" Tay...moje spása. Šla jsem jí otevřít a hned jsem jí padla okolo krku. ,,Spolu to zvládneme. Slibuju, že tu s tebou zůstanu." ,,Díky"