Pro To Jsme Zrozeni

Část 3. Spolujezdci

,,Cože?" zvedla Katarina jedno obočí, jako kdybych si z ní dělala srandu.

,,Já vím, že je to divný, ale tohle nám opravdu řekla. Roi bere Kile a Flyna. Já chci tebe doufám, že mi pomůžeš vybrat mezi Samem a Ninou." snažím se ji vše vysvětlit, zatímco si ostříme meče a dýky. 

,,Jako... Nechápu, proč chceš vzít Ninu, ty snad nevíš, co udělala?" otočila se na mně. 

,,Pokud myslíš to, jak půl minuty na popravě čekala, než sekla, tak  tom vím."

,,Ne to nemyslím. Jde o to, že..." odmlčela se a rozhlédla kolem sebe, jestli někdo neposlouchá, ale všichni byli až moc zabraní do svých rozhovoru a broušení kovových hran. ,,Ona chce odejít od bastardů. Našla oba své rodiče a chce, aby se vzali." 

,,Co-?!" Katarina mi rychle přiložila dlaň na pusu a na rty položila vztyčený ukazováček. 

,,Zatím je to jen povídačka, ale už jsem ji viděla mluvit s jednou ze starších žen v bordelu U Labutí. Nemyslím si, že by byla schopná unést krále a přitom vraždit nevinné."

,,Víš, že nemám ráda, když jim říkáš nevinní." řekla jsem, aby pro nepatřičné uši to znělo jako rozhovor o jedné z minulých bitev a vrátila se k broušení své oblíbené dýky. 

,,Na tom teď nezáleží. Vem Sama." rozhodla. 

,,Doufala jsem, že řekneš Ninu. Roi má teď se Samem problém." povzdechla jsem si. 

,,A co třeba Padesátpětka?"

,,Myslíš Bezejmeného?"

,,Je to nejnemilosrdnější voják v táboře. Jeho otec ho nikdy nenavštívil a žádná z kurtizán na něj jako na člena sebe samé nezamávala. Má nejchladnější srdce."

,,A co třeba Lens."

,,Myslíš Zubatku?" Zasmála se. 

,,Ne, myslím Osmdesátjedna.  Ne Šedesátdevět." Nedokázala jsem v její přítomnosti potlačit úsměv.

,,Počkat!" vyhrkla najednou a celá ztuhla. ,,Myslím, že už mám perfektního kandidáta." 

Podívala jsem se na ni a její zamyšlený šílený úsměv mi prozrazoval koho myslí. ,,Ne." řekla jsem rozhodně. 

,,Proč ne? Už je to dlouho."

,,Ne. On s náma nepojede." rozhodla jsem a začala si balit své zbraně do vaku. 

,,Nech toho. Nemůžeš na něj být naštvaná. Je to nejvhodnější kandidát." doléhala na mě a taky si začala balit věci. 

,,To sice jo, ale nemůžu ho znova vidět. Ta potupa tehdy mi stačila. Nemůžu za ním teď přijít a žádat ho o pomoc." řekla jsem a vyšla ze zbrojírny. 

,,Určitě si na to už ani nevzpomene."

,,Tehdy se mi smál i generál Barker. Pochybuju, že na takový triumf zapomněl." 

Nasupeně jsem si hodila vak se zbraněmi na postel a začala je schovávat do pouzder. Cesta uběhla podezřele rychle.

,,To sice jo, ale takto budeš vypadat jako pravý voják  z Děsivé legie, když se tím nenecháš zastrašit." 

V tom měla pravdu. Povzdechla jsem si. ,,Nesnáším, když máš pravdu a k něčemu mě dokopeš."

,,Neboj, vybrala jsem dobře." pýcha v jejím hlase byla jasně slyšet. 

,,Ale jestli na to nekejvne, půjde Lens." 

,,Určitě kývne." Strčila do mě bokem a já se lehce zakymácela. 

,,Chceš si hrát?" otočila jsem se na ni. Usmívala se jak debil od ucha k uchu. ,,Můžeme jít ven." navrhla jsem. 

,,To je lákavá nabídka, ale musím se nachystat na výpravu. A ty se musíš jít zeptat jisté osoby na jednu blbou otázku." usmála se, určitě při vzpomínce na moji potupu. 

Věděla jsem kde teď Esprita najdu. Stoupla jsem si na okraj Jámy a opřela se o zábradlí. Jáma byla ve středu tábora a v ní se konaly všechny zápasy nebo tréninky. A Esprit právě bojoval s Lensem. Jak příhodné. Když nebude chtít on, můžu to nabídnout druhému.

Ani jeden neměl zbraň. Boj na pěsti byl podle Esprita nejlepší. Akorát Lens byl v tomto pomalejší. 

Pěsti létaly vzduchem a oba dva to schytali do břicha, stehen, paží, krků... Všechny části těla, krom rozkroku a obličeje. I když každý z bastardů si jednou odnesl monokl z tréninku. Já i roztržený ret. 

Nakonec Esprit položil Lanse na lopatky a boj byl u konce. Dole ho několik lidí plácalo po zádech, zatímco se jedni soupeři střídali za druhé. 

Můj čas. řekla jsem se a nadechla se. Při výdechu se rozešla dolů a šla rovnou za Espritem, který léčil několik modřin. Jakmile si mě všiml, přestal a provokativně se usmál. ,,Kdopak se nám to přišel ukázat." 

Za tuto narážku jsem na něj udělala obličej, čemž se jen zasmál. ,,Co bys potřebovala, od svého přemožitele?" zeptal se a přitom se víc narovnal. Lehce jsem ho strčila do ramene. 

,,Jsem tu kvůli vážné věci. Můžu s tebou mluvit o samotě?" zeptala jsem se. 

Zvedl jedno obočí. ,,Chceš mi to nandat tak, aby to nikdo neviděl?" 

,,Vážně. Musím s tebou mluvit v soukromí." trvala jsem na svém.

,,Fajn. Půjdeme do mé chajdy. Kluci teď mají tréninky." řekl, zvedl se a směšně mi nabídl rámě. 

,,Nejsem princezna a pokud vím, tak ani ty ne. Toto si nech na ohromování kurev." dal si ruku zpět k tělu a zatvářil se ublíženě. ,,Trochu hnusné slovo na naše matky, nemyslíš?" 

,,Ne na tvoje milenky v bordelu. Nech toho a pojď." řekla jsem a poslechl. KONEČNĚ! 

Došli jsme do jeho chajdy, kterou sdílel s dalšími třemi kluky, kteří tam teď naštěstí nebyli. Esprit si přešel k poličce a začal si vybírat oblečení na převlečnení. ,,Můžeš spustit." pobídl mě. 

,,Určitě víš, že jsem rán byla u královny spolu s Roiem."

,,Slyšel jsem." 

,,No, tak.... Chce, abych unesla krále Dinerska."

,,Neměl nedávno korunovaci, potom co jsi s Roiem zabila jeho otce?"

,,Byl to jenom Roi. Já jsem zabila královnu. Ale na tom nesejde. Jde o to, že jí někdo donesl, že to on tvoří  Rebely. A ona je donutí se vzdát jen tím, když se jí pokloní, nebo si ho vezme, nebo já nevím co. Hlavní je, že já, Roi a další čtyři za úsvitu odjedeme. Každý si máme vybrat dva společníky. Já chci Katarinu a jestli na to ty kývneš, tak i tebe." Než jsem domluvila převlékl si zpocenou košili a při poslední větě strnul a podezíravě se na mě podíval.

,,Proč chceš mě, když jsem tě tak ponížil?" založil si ruce na hrudi a bylo jasně vidět, že už není na vtípky správná doba. 

,,Protože tady nezáleží na osobních sporech. Tady jde o dopravení možného velitele Rebelů ke královně Miladře. Ale jestli nechceš, tak si to aspoň prosím nech pro sebe." Otočila jsem se k odchodu, protože jsem jeho výraz brala jako ne. 

,,Ne, počkej!" zavolal za mnou a přistoupil blíž. Otočila jsem se na něj a na tváři mu hrál neidentifikovatelný úsměv. ,,Chci jít s tebou. Už jen proto, abych bal součástí jednoho z příběhu legend Děsivé legie." 

Na tváři se mi proti vůli vytvořil úsměv. Ať jsem chtěla nebo ne, bylo štěstí, že šel s námi.