Pro To Jsme Zrozeni

Část 39. Přistižení

Když jsem večer došla do své chatky, byla jsem zničená. Fyzicky i psychicky. Jen jsem ležela a... ležela.

Vše mi najedou přišlo nesmyslné. Všechno, co jsem vždy chtěla, bylo aby mi někdo říkal Rein, abych měla královninu náklonnost a jednou bojovat v jejím jménu. Teď na tom nezáleží. Je to jako namalovat nádherný obraz, který nakonec kupec roztrhá na kousíčky a zadupe.

Teď je jediné, po čem toužím, odejít. Chci odejít s Troiem. Chci zachránit Roie od bolesti. A chci pryč odsud. Jenže to je nemožné. Mým úkolem je sloužit královně a plnit její přání. Ať už jsou, jaká jsou.

Někdo zaklepe na dveře.

,,Je odemčeno." řeknu a stále hledím na strop. Dveře se otevřou, osoba vejde a opět se zavřou.

,,Asi bys chtěla vědět co mám za novinu." řekl to celkem radostně.

,,Jediné, co mě rozveselí je, že mi řekneš, že Rebelové vyhráli a mé starosti nemají smysl."

Mlaskl. ,,Tohle je skoro tak dobré."

,,Ale jen skoro." Přinutila jsem se posadit.

,,Mluvil jsem s královnou o své plavbě za Široký oceán." řekne Troi.

,,A?"

,,Musím jet." Už mi beznaděj zaplnila i to poslední místo, které zůstalo neponičené, když dodal: ,,Ale."

Zvedla jsem jedno obočí. ,,Ale?"

,,Řekl jsem, že potřebuju pravou ruku. A tou jsi ty. Následoval dluhý dialog proč bys měla jet a proč zůstat. Chceš vědět kdo vyhrál?" Jeho úsměv mi prozradil dost.

Koutky se mi roztáhly a oči rozzářili. V ten okamžik jsem neměla ponětí o slabosti svého těla. Jediné, co jsem chtěla udělat, bylo skočit mu kolem krku a radovat se s ním. ,,To nemyslíš vážně!" vyhrkla jsem plná radosti. Mou vahou lehl na matraci a já mu čichala ke košili. Byla sice zpocená, ale stále jsem cítila jeho kolínskou.

,,Došlo vlastně ke kompromisu. Má plavba s tebou se posouvá, dokud nebudou všichni poslední Rebelové potrestáni a vládci se neskloní. To vše je vlastně celý zítřek, takže..." Nemohl pokračovat protože jsme mu přitiskla svá ústa na jeho.

Když jsem se od něj odlepila, byla jsem naprosto pohlcená svou radostí. ,,Je mi to jedno. Nezáleží mi na tom, co se stane. Nezáleží mi na tom, kdy odjedem. Záleží mi jen na tom, že si splním sen."

,,Sen?" podivil se.

Trochu jsem se začervenala. ,,Už jako malá jsem chtěla bojovat za oceánem. A teď tam pojedu s tebou, je to jako by uvnitř mě tančili orgány."

Zasmál se. ,,Já jsem se do tebe zamiloval, Rein." vydechl. ,,Zamiloval jsem se do tebe tak, jak nikdo jiný nedokáže. Nezamiloval jsem se do tvého těla. Zamiloval jsem se do tebe."

Podívala jsem se mu do očí. Sykavě se nadechla a zašeptala skoro neslyšně: ,,Právě se uvnitř mě zrodilo další přání. Jestli někdy budu mít děti, chci aby byly tvoje. Nikoho jiného. Jen tvoje. Jsi jediný, kdo dokázal probořit ledovce kolem mého kamenného srdce a to rozpálit. Nevěřila jsem, že je to možné."

V očích se mu zalesklo. ,,Nikdy jsem nemyslel, že toto uslyším."

Už jsem nechtěla mluvit. Nechala jsem slova svému srdci a políbila ho. Byla jsem schopná líbat ho celou noc a-

Dveře se rozrazily a oba jsme se šokovaně od sebe odtrhly, jenže už bylo pozdě. Ve dveřích stál jeden z velitelů. Rychle jsem se napřímila čelem k němu a hleděla mu do tváře. Jenže už bylo pozdě. ,,Toto se dozví královna." zabručel a odešel. Pravděpodobně šel za mnou, ale informace ztratila váhu.