Pro To Jsme Zrozeni

Část 37. Nakopu tý couře zadek

Sotva jsem zavřela dveře své chatky, převlékla se a šla na cvičiště, veškeré emoce štěstí mně opustily. 

Přímo nad vchodem viseli dvě hlavy. Děsilo mě, že je znám. S oběma jsem bojovala několik bitev. Jindy mi nevadilo vidět hlavy spolubojovníků nad branami různých míst, proč teď ano? 

Prohlédla jsem si dvě známé tváře a došla na cvičiště. Potřebovala jsem se citů zbavit, co nejdřív. Jinak skončím jako oni. Musím se dostat zpět do formy. 

Na písek jsem si nevzala jedinou zbraň. Potřebovala jsem dostat do držky, abych si uvědomila, že nechci skončit s hlavou nad vchodem do bordelu nebo jinde. 

Vyzvala jsem proti sobě mohutnou dívku, která dřela tak tvrdě, že ztratila veškeré ženské rysy. Říkali ji Karmen, ale její číslo bylo osmdesátjedna.

Když jsem na ni ukázala a začala obcházet kruh, na tváři se jí objevil hrůzu nahánějící úsměv. Obě jsme se sledovaly, zatímco se v písku objevovali stopy našich bot. Pár vojáků se otočilo, ale nikdo nechtěl přestat v intenzivním tréninku. 

Karmen se na mě vrhla a já proti ní. Těsně než jsme se minuly jsem jí udělila políček a ona mě praštila do břicha. Byla to pořádná rána, až jsem se v ní prohla. Jí naneštěstí ani nebolela čelist. Jen se usmála a opět zaútočila. 

Této ráně jsem se stihla vyhnout. Ale chtěla jsem i dostat do držky za všechny své chyby, které jsem zatím udělala. Ta rána do břicha byla za Troie. 

Když jsem se já rozeběhla k ní, stiskla mé pěsti, roztáhla je od sebe a celou svou dlaní je začala drtit. Musela jsem se kousnout do rtu, abych nevykřikla bolestí. To bylo za to, kolikrát jsem se Roiem nechala chytit. Když jsem ucítila krev v ústech, povolila jsem skousnutí zubů a čelem ji praštila do hlavy. 

Zavrávorala vzad a mě se v hlavě rozeznil gong. Položila jsem si dlaně na spánky, abych to utišila a dívala se, jak si Karmen promne čelo. 

Opět se ke mě vrhla a já se jí pokusila podkosit, ale na její obrovské vycvičené tělo nebylo moje dost silné. Místo toho, abych ji srazila na zem, ona srazila mě a sotva jsem dopadla, na ramena mi dolehla její kolena. Dala mi několik úderů do tváře a pár na pravé oko. Chvíli jsem se podvolila, protože za to, že jsem cítila tolik emocí, bych si zasloužila prožít týden v agónii. 

Jakmile jsem však jejího smradlavého potu měla dost, vystřelila jsem koleno a praštila ji do třísla takovou silou, že zaskučela. Udělala jsem to několikrát, dokud nepovolila natolik, abych se mohla zvednout do polosedu a opět střetnout naše hlavy. Tentokrát to byla taková síla, že jí skoro omráčila a Karmen se stala dezorientovanou. Rychle jsem se vyšvihla do stoje. Dívka stále klečela v písku a snažila se zastavit točící se svět kolem. Zatlačila jsem jí botou na záda a položila ji obličejem do písku. 

Celá zadýchaná a upocená jsem z ní nohu sundala a odešla z kruhu pro několik doušků vody. 

,,Dobrá práce, hrdino." Ten výsměšný tón si říkal o problémy. 

Ukázala jsem na Karmen prstem, aby počkala než dopiju. 

Než jsem však stihla nádobu na pití vůbec položit, odstrčila mou ruku a udělala další krok blíž. 

,,Neříkej mi, co mám dělat. Nejsem tvoje děvka." zavrčela. 

,,Porazila jsem tě čestně, tak co to takhle nebrát osobně a jít dál."  odsekla jsem. 

,,Ale. Takže když si myslíš, že jsi teď hrdina, tak můžeš všem poroučet?" 

,,Laskavě se uklidni. Takto se bastard nechová."