Pro To Jsme Zrozeni

Část 30. Katrininy dopisy

Její garda nás před dveřmi její komnaty opustila a vešly jsme samy. Zůstala jsem stát u dveří a čekala až mi dá nějaký pokyn. Ona si sedla na pohovku a povzdechla si. 

,,Proč musí být s Rebely tolik problémů? Nějak jim přeci neškodím. To oni škodí mě. Jako otravný hmyz. A co se dělá s otravným hmyzem, když tě zdržuje od práce a soustředění? Zabiješ ho. Nechci vraždit vlastní lid." 

Stále jsem zůstala stát. ,,Pojď ke mně." řekla a mávla rukou. Uposlechla jsem a stoupla si k ní čelem. Ke královně se nikdy netočíme zády a nemluvíme bez vyzvání. Asi nejsnadnější pravidlo. 

,,Proč Sedmdesátpětka zběhl?" Prostá otázka, která mě přinutila ztuhnout. ,,Musel ti něco říct. Pokud už byl na tobě citově závislí a touží po tvojí společnost, ať už z jakéhokoliv důvodu, musel ti přece říct své důvody." Beznaděj v jejích očích mě šokovala. 

,,Je pravdou, že při výpravě pro krále, jsme spolu vedli jeden rozhovor, kde mluvil o vašich metodách dobývání. Hned jsem to však zavrhla, protože takové hovory jsou podnětem Rebelství. Nenapadlo mě však, že  tyto myšlenky mu stále chodí na mysl." Dřív bych si královně nedovolila zalhat. Toto však byla jiná situace. 

Našpulila rty a natáhla se pro šálek s čajem. ,,Ale vždyť je teď jejich vůdcem. Tyto plány musel spřádat roky. A je mu pouhých sedmnáct." Stále nad tím vrtěla hlavou. ,,No nic. Vypadá to, že si zatím domyslím jejich mučení. Co bys mi navrhla?" Jestli se Roi nebo otec dozví, že jsem navrhla techniku jejich pomalé smrti... 

,,Podle mě by bylo nejvhodnější veřejné bičování." V ten moment mě nic jiného nenapadlo. Bičování bylo u bastardů normální, takže to snad vydrží. ,,A myslím, že budou stačit hlavní agresoři." Aspoň děti ušetři...

,,Hm... Dobrý nápad, ale mě spíš napadlo polévání vařící vodou. No, ještě o tom popřemýšlím. Děkuji za tvé rady. A už utíkej. Musíš se přece připravit." Stoupla si opět k oknu a kochala se krajinou. Nevím, co v ní sledovala, ale očividně pro ni měla slabost.

Vyběhla jsem hlavní branou a doběhla až do tábora a do své chatky. Začala jsem se prohrabovat Katrin ve věcech. Nechápu, proč mě to nenapadlo dřív. Musí tady přece mít něco rebelského.

Prohledala jsem její poličku. Nic. Její oblečení. Nic. Její boty. Nic. Nakonec jsem začala prohledávat pokoj kvůli tajným skrýším. A v její matraci jsem našla tlustou obálku. 

Tu když jsem otevřela, vykoukla na mě hromada dopisů. Jeden jsem otevřela. 

Asi se zblázním. Všude tolik krve. Tolik bolesti. Nechápu, jak tomu Rein dokáže s klidem přihlížet. Přijde mi, že jsem jediná kdo to vidí! Začínám z toho šílet!

Vůbec to neznělo jako Katrin, kterou jsem znala, ale teď hledám něco jiného. Otevřela jsem další. 

Konečně jsem našla někoho, kdo si toho taky všiml. Roi se mi přiznal, že vraždíme i ty slámové panáky moc drsně. Dnes večer se s ním setkám. Chce mi něco navrhnout. Už se nemůžu dočkat až se mu svěřím. 

Co to má být? Vypadá to jako psaná zpovědnice. Odkdy Katrin byla věřící? To v táboře není nikdo. Musela jsem číst dál. 

Právě jsem se oficiálně stala Rebelem. (Z té věty by se u mě krve nedořezal.) Dnes v lese jsem složila Roiovi přísahu. Seznámil mě i se svým plánem. Zítra doprovázíme Miladru na korunovaci krále Dinerska, kterým je Roi. Nemůžu tomu uvěřit, ale to ovšem znamená, že sdílím pokoj s princeznou! (Cože?! Ani jsem si neuvědomovala, že bych měla být nějaká princezna, ale vysvětluje to, proč by měl dědic vyjít ze mě.) Jeho plán je hlavně otevřít oči Rein a ukázat jí to, jak královna zem ničí. Zatím ale nikdo neví, jak ji k tomu donutit. Ona je vychovaný voják, ne budoucí královna. Ale všichni ji následují.

Jsem ráda, že mě chápe, ale musím najít dopis, kde se její postavení k tomuto změnilo. 

Královna je zlo. Rein ještě víc utvrdila... Kecy, kecy, kecy! Všude jedno a to samé. Já jsem slepá. Královna je zlá. Rebelové jsou dobro. Vše se opakovalo v jiném pořadí a vyjádření. Až jsem konečně našla poslední dopis. 

Za pár hodin vyrážíme unést jednoho z Rebelů, který se vydává za krále z Dinerska. Je to velký hrdina. Na cestu jsem Rein podstrčila naše spojence. Cestou se k ní budeme snažit dostat po všech stránkách. Nejdřív půjdeme všichni, pak zůstane na vše sama bez jídla a vody. Bude naštvaná tak, že si vše uvědomí. A pokud ne, tak ji doděláme, aby k tomu došlo. 

Nechce se mi věřit, co vše udělala ta... ta... Oh, Katrin. Vrátila jsem dopisy do obálky a došla k velkému ohništi, kde několik vojáků hlídalo. Prošla jsem mezi nimi a hodila obálku rovnou do ohně, pak si sedla mezi dva bastardy a sledovala jak se Katrininy myšlenky mění v popel. 

,,Další milostný dopis obdivovatele?" zeptal se bastard vedle mě. 

,,Tak nějak. Taky tě tak nudí, jak k tobě slabí, nevinní lidé vzhlíží a myslí si, že pro tebe budou obrovskou slabostí? Pche. Někdo by jim měl vysvětlit skrytý význam slova bastard." Všichni kolem se dali do smíchu. Chvíli jsem s nimi seděla a pak se šla připravit na zítřek. Vše musí být perfektní. Jestli se něco pokazí, zničí nás to.

Večer jsem spala jen několik minut. Maximálně půl hodiny. Nemohla jsem se dočkat. Zítra se uskuteční náš plán, ale děsila mě představa otce a Roie, až mě uvidí po boku královny. Ještě hůř. Po pravém boku. Pak všem řekne o plánu, všem co jsem jí řekla včetně trestu Rebelů.

Jelikož jsem se nedokázala uklidnit natolik, abych usnula nebo jen odpočívala, oblékla jsem si výstroj a šla se projít po táboře.  

Když jsem se procházela kolem lesa, zaslechla jsem prasknutá větve. Prudce jsem se za zvukem otočila. Tady zvířata nechodí. Čekala jsem bastarda, ale místo toho to byla drobná silueta. Byla to ta holka, která mi dala ten polibek před hospodou.